Samostatné učení se dá naučit

Dave Rankin popisuje na serveru SecEd, jak posiloval schopnost žáků samostatně se učit na druhém stupni znevýhodněné školy v britském Longtonu. Žáci na této škole měli většinou předem jasnou představu o tom, co mohou a nemohou zvládnout, chyběly tu pozitivní vzory a kulturní kapitál. Aby mohli studenti převzít odpovědnost za vlastní učení a zvýšili se jejich aspirace, bylo zapotřebí celkově změnit celé prostředí ve škole. Rankin změnu zahájil tím, že každého ve škole, ředitele, učitele i žáky, nadchnul pro zvládnutí jedné nové dovednosti. Nejdřív se učil učitelský sbor – každý zveřejnil, co nového se chce naučit, a postupně ukazoval, jak si při učení vede. Jedna z učitelek dokonce nechala o svém novém závazku hlasovat žáky, kteří jí vybrali urdštinu a pak jí pomáhali s procvičováním slovíček. Sám autor se rozhodl naučit kouzelnické řemeslo a ke svému překvapení zjistil, že ho některé triky mohou naučit sami žáci. Ti se měli své nové dovednosti učit také ve školním klubu, který je tradičně místem posilování vztahů mezi žáky a pedagogy a ve kterém se nově neměly provozovat jen sporty, ale i nejrůznější aktivity (lego, pletení nebo také kouzla). Do školy byli pozváni úspěšní lidé, aby promluvili o své cestě k úspěchu, potřebě vlastní motivace a vytrvalé snahy. Žáci pak byli k co nejsamostatnějšímu učení motivováni ve třídách a hodnoceni na škále 1 až 4, zda se jim daří soustředit se na úkol a zda mají vlastní iniciativu ve třídě i při plnění domácích úkolů. Pokrok v učících se dovednostech byl zaznamenáván do grafu a žáci mohli dosáhnout na bronzovou, stříbrnou nebo zlatou medaili. Rankin věří, že díky tomuto hodnocení budou studenti dosahovat dalších pokroků a výroční video bude vedle jeho kouzelnického vystoupení plné nových dovedností učitelů i žáků. Zpětnou vazbu mu poskytla žákyně deváté třídy, když byla schopná definovat samostatné učení – jako důležitou snahu udělat co nejvíc pro zvládnutí konkrétní věci, protože učitelé pro ně vždycky k dispozici nebudou. (1582)