5 zajímavostí ze světa vzdělávání 23.6.

Hra na světový mír

Pedagog John Hunter vytvořil hru na světový mír – World Peace Game, která vtahuje děti do světové politiky. V rolích prezidentů, kmenových vůdců, diplomatů nebo vojenských velitelů řeší ve svých zemích hladomory, etnické třenice, živelné katastrofy, ohrožené druhy nebo spory o právo na vodu – a to už od devíti let. Původně měla podle autora hra učit děti jen o světových událostech a historii. Hráči ale bezděčně hru posunuli a kromě dat se naučili, jak pomocí vyjednávání, bitev i summitů snížit světové utrpení a jak v sobě i druhých probudit soucit. Hra, kterou Hunter vyvíjí již od roku 1978, zabírá zhruba čtvrtinu běžné třídy a dosud nevyužívá žádné technologie. Hra žákům trvá přibližně osm týdnů, během kterých musí úzce interagovat a převzít odpovědnost za planetu a světové dění.

Pozitivní a negativní neúspěch

To, zda rodiče považují neúspěch za příležitost k učení a růstu, nebo zda jej pokládají za překážku úspěchu, rozhoduje do velké míry o přesvědčení dětí, jak mohou svým snažením a pilnou prací zvýšit vlastní inteligenci. Kyla Haimovitz shrnuje, že rodiče mají skutečně klíčovou roli ve vývoji dětské motivace a nastavení smýšlení o neúspěchu a o tom, jak mu čelit. Přesto podle ní existuje stále málo literatury s návody pro rodiče, jak děti lépe motivovat. Geil Haymen z Kalifornské univerzity považuje za zásadní předat dětem informaci, že jejich schopnosti nejsou statické a mohou se v čase vyvíjet – pak jsou děti schopny reagovat na překážky pružněji.

Naboso se lépe učí

Dlouhodobá studie ukazuje, že žáci se lépe učí naboso, informuje britský deník The Independent. Desítky let trvající výzkum Bournemouthské univerzity ověřoval, jaký dopad má skandinávská metoda výuky žáků bez bot. Výsledky ukázaly, že bosí žáci se ve třídách chovají lépe, dosahují lepších studijních výsledků, přichází do školy dříve a odchází později (čímž získávají průměrně půl hodinu vzdělání denně navíc), a dokonce v porovnání se svými obutými vrstevníky více čtou.

Emoce versus učení

Mary Helen Immordino-Yang popisuje emoce jako kormidlo našeho uvažování. Pokud myšlení není spojené s emocemi, mozek si fakta nepamatuje nebo o nich tolik nepřemýšlí. Při aplikaci těchto zjištění na školní třídu je zřejmé, že studenti, kteří nemají k dané výuce žádný emocionální vztah, si učivo hůře pamatují a mají problémy s jeho aplikací. Negativní emoce však do procesu učení zasahují negativně, protože soupeří s běžným uchopením nových konceptů. Žáky je proto třeba učit dovednosti nadchnout se i pro ne úplně zábavný předmět.

Vizualizace matematiky

Odborníci ze Stanfordské univerzity zjistili, že mozek používá při matematických operacích vizualizace, např. vidí při řešení příkladu počítání na prstech, i když je zrovna fyzicky nepoužíváme. Proto vizuální prezentace matematiky přináší žákům lepší výsledky. Většina škol o závěrech výzkumu mozkových funkcí neví a počítání na prstech je žákům ve třídách dokonce často zakazováno, přestože se tím vlastně brzdí rozvoj jejich matematických dovedností.