9 otázek na ministra školství

Text: Martin Drnek, Jiří Zelenda
Překlad: Martin Drnek

Přestože vliv státu na vzdělávání je rok od roku nižší, pořád je jeho role velmi významná a nezastupitelná. Pokud však vzdělávací politika státu nechce být jen ve vleku změn a událostí, ale naopak chce udávat směr a reálně ovlivňovat to, co se v oblasti vzdělávání odehrává ve 21. století, tak se musí vypořádat s celou řadou výzev. 

Rozhodli jsme se tedy dát v magazínu prostor přímo panu ministrovi školství Marcelu Chládkovi a položili jsme mu několik otázek, aby mohl širší veřejnosti představit svůj postoj a názory právě na některé z výzev, které před námi všemi stojí. S ohledem na časové možnosti před uzavírkou magazínu jsme na odpovědi poskytli 21 dní.

Podle odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT však bohužel pan ministr nemohl z časových důvodů na otázky odpovědět. Dostali jsme však ujištění, že můžeme pana ministra oslovit s otázkami pro další číslo magazínu Perpetuum.

Rozhodli jsme se oslovit finskou ministryni školství Kristu Kiuru se stejnými dotazy. Odpovědi jsme od paní ministryně dostali za tři dny. Paní ministryni děkujeme za čas, který věnovala nám a našim čtenářům.

Paní ministryně / pane ministře, podle čeho se dle Vás pozná dobrá škola? A jakými nástroji je možné kvalitu školy ověřovat?

Krista Kiuru: U nás ve Finsku využíváme mezinárodní testovací nástroje k hodnocení vzdělávání na lokální, regionální a národní úrovni. Obecně pak náš systém leží na profesionalitě učitelů a dalšího školního personálu. V praxi to znamená, že všichni vyučující musí dosáhnout magisterského univerzitního stupně. Klademe velký důraz na sebehodnocení škol a vzdělávacích institucí, na druhou stranu přihlížíme i k národnímu vyhodnocování vzdělávacích výstupů.

Národní hodnocení vzdělávacích výstupů realizujeme pravidelně, testujeme tedy každý rok rodný jazyk (finština), literaturu a matematiku. Ostatní předměty jsou hodnoceny dle plánu Ministerstva vzdělávání a kultury. Vedle akademických předmětů se však také zaměřujeme na hodnocení předmětů, jako je například umění, a na mezipředmětová témata. Toto hodnocení není pro školy pravidelné, neboť jej realizujeme na principu výběrového vzorku.

Každé škole jsou následně poskytnuty výsledky hodnocení, aby tak mohla reagovat a zlepšovat své aktivity.

Marcel Chládek: neodpověděl

Co vlastně finský/český stát dělá se školami, o kterých se dozví, že mají problém s kvalitou vzdělávání?

Krista Kiuru: Záruka kvality je jednou z hlavních priorit naší vzdělávací politiky. Zajišťujeme tak účinnost systému, vynikající výsledky ve vzdělávání a zaručujeme rovnost mezi jednotlivci. Ve Finsku je toto otázkou zřízení kvality ve školách a dalších vzděláváních institucích, otázkou řízení odborného vzdělávání a přípravy (tzv. VET) a konečně externího hodnocení.

V oblasti kvality je důležitá i poměrně rozšířená lokální autonomie ve vzdělávání. Finské školy jsou mimo jiné zodpovědné za to, aby vzdělání, které poskytují, bylo efektivní a vysoce kvalitní. Všichni zaměstnanci jsou povzbuzováni, aby se dále rozvíjeli a podíleli se na zlepšení kvality svých institucí.

Proces, kterým jsme se dostali tam, kde jsme dnes, vlastně začal na počátku roku 1990. Do tohoto roku byla správa školství centralizovaná. V tomto roce byly zrušeny jednotné školní učebnice a kontroly. Až do roku 1990 bylo zajišťování kvality z velké části založeno na normách a inspekcích. Cílem kontrol bylo zajistit, aby byly dodrženy předpisy, následně jsme poskytovali poradenství a dávali návrhy na zlepšení.

Dnes je naše ideologie řízení kvality založena na tom, že nabízíme informace, dáváme podporu a finanční prostředky. Školní aktivity jsou založeny na cílech regulovaných zákonem – Národními vzdělávacími programy. Školy se rovněž vybízejí ke zvýšení kvality na dobrovolné bázi. Vnitrostátní orgány je podporují tím, že jim poskytují nástroje a podporu.

Marcel Chládek: neodpověděl

Kde podle Vás leží hranice mezi autonomií školy (např. volba pedagogických metod a obsahu vzdělávání, obsah vzdělávání apod.) a tím, co má v této oblasti zaručovat stát jako garant vzdělávacího procesu?

Krista Kiuru: Naše národní správa školství je založen na dvou úrovních: Ministerstvo školství a kultury je odpovědné za celkovou vzdělávací politiku a Finská národní rada pro vzdělávání má na starosti realizaci politických cílů stanovených ministerstvem.

Místní orgány (tj. obce a společné obecní úřady) se starají o administrativní záležitosti spojené se vzděláváním na místní úrovni. Oni rozhodují o tom, jak rozdělit finanční prostředky, formulují místní osnovy a přijímají pracovníky škol. Místní orgány mohou samostatně rozhodnout, jakou míru autonomie chtějí ponechat svým školám, adelegují na ně vyšší míru odpovědnosti. Ředitelé škol tak často najímají pracovníky svých škol. Neexistují např. žádné předpisy, dle nichž by se řídil počet žáků ve třídě. Školy tak mají možnost si určit, jak seskupí své žáky a studenty. Školy a další instituce mají právo nabízet vzdělání takovým způsobem, který je v souladu s jejich vlastními vizemi, a to do té míry, dokud naplňují své základní zákonné funkce. V mnoha případech školy samy zvládnou správu rozpočtu a zadávání veřejných zakázek. Učitelé navíc mají vysokou pedagogickou autonomii. Mohou rozhodovat o výukových metodách, které chtějí uplatnit, zvolit si učebnice a materiály, které chtějí použít.

Marcel Chládek: neodpověděl

Budeme-li předpokládat, že škola má mimo jiné připravovat na pracovní trh, jaké znalosti a dovednosti si má žák osvojit, aby na pracovním trhu uspěl? Jak tomu napomáhá současná škola?

Krista Kiuru: Domníváme se, že hlavním cílem v primárním a sekundárním vzdělávání je nabídnout žákům a studentům příležitosti pro všestranný růst a učení. Chceme jim pomoci se vyvinout v humánní lidi se zdravým pocitem sebeúcty. Chceme jim umožnit získat znalosti a dovednosti, které potřebují v životě, aby se stali eticky odpovědnými členy společnosti. Občanské dovednosti jsou zvláště důležité pro naši budoucí společnost. Naším cílem je zvýšit rovné příležitosti ve vzdělávání, které jsou základním kamenem naší vzdělávací politiky. Chceme dosáhnout toho, aby každé dítě ve školním věku zvládlo devítiletou základní školu a cítilo se motivováno pokračovat do všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání nebo odborného vzdělávání.

Marcel Chládek: neodpověděl

Jedním z často zmiňovaných problémů žáků je jejich malá motivace k učení. Jaká je podle Vás možná cesta k řešení tohoto problému?

Krista Kiuru: Z finského pohledu je všeobecný pokles ve výsledcích učení silně spojen s poklesem zájmu o školu a učení. Chtěla bych získat jasnější představu o tom, jak se současná situace vyvíjí, proto jsem představila široký projekt k posílení primárního a sekundárního vzdělávání ve Finsku. Práce na projektu byly zahájeny v únoru a brzy budeme moci zhodnotit současnou situaci, zkoumat důvody poklesu výsledků vzdělávání v národních a mezinárodních výzkumech, zúžit mezeru ve studijních výsledcích mezi chlapci a dívkami a najít způsoby, jak dosáhnout toho, aby se žáci cítili více motivováni a těšili se do školy.  V rámci projektu jsou k dispozici pracovní skupiny. Ty se zaměřují na význam kompetencí a učení, druhá na motivaci k učení, školní spokojenost a pedagogické metody.

Marcel Chládek: neodpověděl

Až do roku 1990 bylo zjišťování kvality z velké části založeno na normách a inspekcích. Dnes je naše ideologie řízení kvality založena na tom, že nabízíme informace, dáváme podporu a finanční prostředky.

Již dlouhou dobu se vede diskuse o individuálním přístupu ve vzdělávání. Jak v této souvislosti váš vzdělávací systém pomáhá těm dětem, které jsou pozadu?

Krista Kiuru: Finský vzdělávací systém – základní vzdělání – je založen na filozofii inkluze již po dlouhou dobu. Základní vzdělávání je stejné pro všechny. Neexistuje žádné rozčleňování do různých proudů. Místo toho jsou děti podporovány individuálně tak, aby mohly úspěšně dokončit své vzdělání.

Náš systém klade důraz na nejčasnější možnou podporu, abychom mohli předcházet problémům, které mohou vzniknout v budoucnu a stupňovat se. Existují tři kategorie pro podporu růstu ve vzdělávání a školní docházce: všeobecná podpora, intenzivnější podpora a zvláštní podpora. Každý má právo na všeobecnou podporu, kterou vidím jako přirozenou součást každodenní výuky a procesu učení. Intenzivnější a speciální podpora je založena na pečlivém vyhodnocení a plánování vzdělávacích plánů pro žáky profesionálními týmy. Pokud všeobecná podpora nesplňuje potřeby dítěte, pak se na základě pedagogického hodnocení připraví a realizuje plán pro intenzivnější podporu žáka. Pokud i intenzivnější podpora selže, provádíme nové a rozsáhlejší pedagogické hodnocení. Škola sbírá informace od učitelů o podmínkách školy, situaci žáka a o prostředí. Škola pak používá tyto informace, aby rozhodla o zvláštní podpoře a případném individuálním vzdělávacím plánem daného žáka.

Marcel Chládek: neodpověděl

Jaká by podle Vás měla být role rodiče ve vzdělávání dětí?

Krista Kiuru: Finské právo vyžaduje, aby školy a další vzdělávací instituce spolupracovaly s rodinami žáků. Zákon také vyžaduje, aby žáci a jejich zákonní zástupci byli informováni v dostatečně pravidelných intervalech o tom, jak se děti rozvíjí, pracují a chovají ve škole. Výchova a vzdělávání musí být otevřené a veřejné. Rodiče mají právo se seznámit s každodenním školním životem svých dětí, s provozem školy a používanými metodami. Zákon je založen na předpokladu, že spolupráce mezi rodiči, opatrovníky a školami pomáhá dětem v jejich rozvoji a učení. Dobrý vztah mezi domovem a školou také pomáhá předcházet problémům, umožňuje odhalit problémy na počátku a usnadňuje jejich řešení.

Marcel Chládek: neodpověděl

Má mít rodič právo převzít zodpovědnost za vzdělávání svých dětí formou domácího vzdělávání? Jaký je Váš názor na tento koncept a jakou s ním máte zkušenost?

Krista Kiuru: Ve Finsku je vzdělání ústavní právo a každý žák a student má stejné právo na vzdělání. To znamená, že každý musí mít rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě. Každý má právo na stejné příležitosti ke vzdělávání bez ohledu na svůj etnický původ, věk, bohatství nebo místo bydliště. Vzdělání je zdarma na všech úrovních od mateřské školy až po vysokoškolské vzdělání. V rámci mateřských, základních a středních škol mají všichni žáci zdarma učebnice a jídlo. Stejně tak je i zajišťována doprava pro studenty, kteří žijí ve velké vzdálenosti od školy. Zákon o základním vzdělávání uvádí, že místní orgány jsou povinny zajistit předškolní vzdělávání pro všechny děti v průběhu roku, který předchází povinnému školnímu věku, jakož i základní vzdělání pro všechny děti ve věku povinné školní docházky s bydlištěm v jejich správním obvodu. Na druhou stranu je možné, aby se žák účastnil povinného vzdělávání i mimo kontext školy, je to však velmi vzácné. Pokud děti absolvují domácí vzdělávání, jsou místní úřady povinny posoudit, zda znalosti a dovednosti získané v domácím vzdělávání splňují normy stanovené pro základní vzdělání.

Marcel Chládek: neodpověděl

Pokud se na vzdělávání podíváme z globálního pohledu, jakým výzvám bude dle Vás čelit v následujících deseti letech?

Krista Kiuru: Myslím si, že společné výzvy, kterým všichni čelíme, se týkají hlavně otázek, jako je životní prostředí, finance, technologie a udržitelný rozvoj. Říká se, že svět se změnil za posledních deset let více než za sto let předchozích. Pokroky ve vědě a technice se stávají výzvou k přehodnocení způsobů, jak se učíme a jak se budeme učit v budoucnosti.

Marcel Chládek: neodpověděl

(redakčně kráceno)