Schopnost dobře učit není vrozená, jde ji získat

Výsledky nových amerických programů pro učitele potvrzují, že schopnost dobře učit není vrozená, ale jde ji získat tréninkem, informuje týdeník The Economist. Pedagogické kurzy vychází z poznatků kognitivních věd a výcvik vedou podobně jako trenéři špičkových atletů – učitelé sledují své nejlepší kolegy a nové strategie pilují pod dozorem kouče. Na práci učitelů ve třídách totiž záleží výsledky studentů nejvíc, jak vychází z loňské studie Johna Hattieho z Melbournské univerzity. Ten shromáždil výsledky více než 65 000 výzkumných zpráv o vlivu nejrůznějších faktorů a intervencí na učení a zjistil, že ukazatele nejvíce sledované rodiči (tedy např. velikost třídy, uniformy nebo rozdělování žáků podle schopností) mají na konečné studijní výsledky jen malý dopad. Naopak nejvíce je ovlivňují faktory, které lze shrnout pod pojem učitelská odbornost – všech dvacet nejlepších způsobů, jak zefektivnit školní učení, závisí na tom, co ve třídě dělá učitel. Podle stanfordského ekonoma Erica Hanushka se děti po celém světě během školního roku naučí od 10 % nejefektivnějších učitelů znalosti odpovídající průměrnému roku a půl studia, naopak od 10 % nejméně efektivních učitelů jen půlroční objem znalostí. Z kvalitní výuky přitom nejvíce těží chudší studenti, protože v lépe situovaných rodinách mohou školní nedostatky lépe kompenzovat. Investice do kvalitního vzdělávání tak může snížit rozdíly mezi chudšími a bohatšími studenty. Investicím do zvyšování kvality učitelů však brání mýtus rozených učitelů, tedy přesvědčení, že dobrým učitelem se musí člověk narodit, jinak se jím nestane. Tvůrci vzdělávacích politik se pak soustředí především na měření odpovědnosti učitelů za výsledky, aby ty rozené rozpoznali a udrželi a ty ostatní ze systému vytěsnili. Platy závislé na výsledcích a propouštění nejméně kvalitních učitelů sice ve Washingtonu D.C. nedávno vedly ke zlepšení výsledků žáků v testech, dlouhodobě však strategie najímání všech a po čase propouštění těch nejhorších nemůže fungovat. Rob Coe z britské univerzity v Durhamu navíc ve zprávě z roku 2014 podotýká, že klasické výukové techniky příliš nezabírají a nejefektivnější je podporovat kritické myšlení a nechat žáky znalosti objevovat – ne vyučovat fyziku, ale učit děti, jak se ony samy mají fyziku naučit. Dobrým studijním výsledkům pomáhají třídní interakce, obměna způsobu procvičování, četnost otázek „jak“ a „proč“ místo prostého „co“. Samotné pochopení způsobu efektivního učení ale ještě ke kvalitní výuce nevede, je třeba učitelům předat konkrétní návody, jak učit, a umožnit jim tyto techniky trénovat, na což je ale pedagogické fakulty většinou nepřipravují. Ve Spojených státech je většinou jednodušší získat učitelský titul než splnit vzdělávací požadavky pro atlety a i např. ve Finsku s prestižním pedagogickým vzděláním nepatří absolventi v početních a čtenářských dovednostech mezi třetinu nejlepších vysokoškolsky vzdělaných lidí. Americkým absolventům chybí především praxe, bez které se prvních pět let v praxi teprve hledají. Proto vznikají nové programy, které staví především na výcviku konkrétních metod. Škála technik je inspirována seznamem 62 strategií Douga Lemova, který analyzoval vytipované nejlepší americké učitele. Většina se soustředí na udržení pozornosti žáků a podněcování jejich myšlení. Programy jsou převratné především spoluprací mezi učiteli inspirovanou finským přístupem – téměř polovina pedagogů v zemích OECD nikdy po boku kolegy neučila, nesledovala jiného kantora ani nedostala žádnou zpětnou vazbu. Problém s dalším vzděláváním pedagogů přitom nemusí být v penězích, protože mnohde je na něj vynakládáno více prostředků než v jiných oblastech, vzdělávací kurzy však nejsou efektivní. Nedostatek sebezlepšování může být dán mimo jiné přílišným sebevědomím učitelů, kteří mají pocit, že odvádí dobrou práci. Ke zlepšení je třeba také podpora vedení škol a čas. V asijských školách, kde je spolupráce mezi kolegy vítána i vyžadována, učí kantoři zhruba polovinu času než jejich američtí kolegové. Ve Spojených státech již reforma vzdělávání prostřednictvím zvyšování kvality učitelů začala – programy výcviku se rozšiřují do dalších měst a projdou jimi nově i učitelé státních škol. (1605)

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button