Simon Breakspear: Technologie přebírají práci bílých límečků. A co na to škola?

Text: Martin Drnek

Inovátoři, učitelé, společnosti jako Microsoft nebo Rovio (autor slavných Angry Birds) se 11. a 12. dubna sešli v Helsinkách, aby se společně pobavili o trendech a budoucnosti vzdělávání. Oppi festival byl výjimečný. Nejednalo se o konferenci, ale o velké neformální setkání lidí, kteří se o vzdělávání zajímají a mají chuť se dozvědět co je ve světě nového.

Moderátorem a jednou z hlavních postav celého festivalu byl Simon Breakspear. Australský opinion leader v oblasti vzdělávání, zakladatel LearnLabs a zabývající se reformou vzdělávacích systém. Speciálně pro Perpetuum jsme s ním připravili krátký rozhovor.

Simone, mohl bys nám shrnout hlavní myšlenky z prvního dne Oppi festivalu zde v Helsinkách?

Jistě, moc rád… Za prvé zde vidím diskusi o tom, kam se vydává budoucí vzdělávání. Lidé se zde snaží poučit z nejlepších zkušeností z celého světa a přemýšlí o tom, kam se vydat dále. A jedna z hlavních zpráv z tohoto festivalu je, že když se snažíme dívat do budoucnosti, je dobré se podívat i na věci, které vždy fungovaly, jako je péče o vztahy a práce v komunitě. Až potom je dobré přemýšlet o nových příležitostech, třeba o tom, co nám přináší nové technologie. Já osobně jsem přesvědčen, že kombinace staré moudrosti o tom, jak dobře učit, a výzva nových technologií je to, co bude tlačit budoucí vzdělávání vpřed.

Slyšeli jsme zde o velkých posunech, které se dějí právě nyní ve společnosti, ale i v systému vzdělávání. Mohl bys zdůraznit některé velké výzvy, kterým nyní čelíme?

Určitě! Právě nyní můžeme všichni sledovat velké změny ve společnosti a poměrně malé změny v systému vzdělávaní. A v tomto nepoměru vidím největší problém. Největší výzvou, které současná společnost v současnosti čelí, je rychlá globalizace, tzn. hluboké propojení světa. Dnes například když někdo hledá zaměstnance pro svou společnost v Praze, hledá v celé Evropě, respektive má možnost hledat toho nejlépe se hodícího člověka na celém světě. To znamená, že když chcete uspět, musíte být skutečně dobrý v tom, co děláte. Druhou velkou výzvou je technologie, kterou nyní všichni nosíme v kapsách. Ta mění požadavek na naše vědění, neboť velká část je ho nyní dostupná na internetu. Nu a pak jsou tu nové technologie, jako je umělá inteligence. V minulosti jsme viděli, jak je práce tzv. modrých límečků přesunuta na stroje, v současnosti sledujeme, jak je práce tzv. bílých límečků přesouvána na nové technologie. Věci jako Siri od Apple, Google Drive apod. jsou jen začátkem tohoto procesu a nastává čas, abychom se všichni zamysleli, jakou přidanou hodnotu mohou práci přinést skuteční lidé.

Říkáš tedy, že v současnosti nejsme schopni vidět za hranice budoucnosti?

Skutečně, za horizont budoucnosti nevidíme, ale musíme se již nyní přizpůsobit. Současný vzdělávací systém je primárně o rozvoji a testování dovedností a znalostí, které v blízké době nebudou potřeba k tomu, abyste získali zaměstnání. Nyní lidi tzv. vzděláme, ale na konci tohoto procesu nejsou skutečně připraveni na to, aby si našli práci.

Slyšeli jsme zde hodně o žácích, učitelích a školách. Chtěl bych se tě zeptat, jaká je nová role rodičů ve vzdělávání. Je možné i zde sledovat nějakou změnu?

To je skutečně zajímavá otázka. Ve skutečnosti si nemyslím, že se jedná o novou roli, ale spíše o roli, kterou rodiče ve vzdělávání měli před tím, než jsme vybudovali celý vzdělávací systém. Jedna z výzev této výstavby veřejného vzdělávacího systému je, že stát a školy převzaly zodpovědnost za velké množství úloh a rolí, které před tím zajišťovaly primárně rodiny. Pro úspěch v současném i budoucím vzdělávání je klíčový fungující vztah mezi rodičem a žákem, žákem a školou a školou a rodičem. Role rodiče by měla být primárně v podpoře dítěte v hledání sama sebe. Rodič by měl klást svému dítěti otázky o tom, jaké jsou jeho vášně a schopnosti. Měl by mu tak pomoci nalézt vrozené vlohy a napomoci mu je rozvíjet. A pak je tu důležitá role, kdy rodič dává svému dítěti příležitost k objevování v bezpečném prostředí, aby dítě mělo možnost nalézt právě to, co ho skutečně baví, v čem vyniká a z čeho si jednou bude moci vydělat na své živobytí.