To, jak hrajeme, odráží, jací jsme

Americký učitel Douglas Kiang použil The Bartle Test of Gamer psychology (Bartleův test hráčské psychologie, pozn. překladatele) k rozdělení svých žáků podle hráčské typologie. Test vychází z toho, jak hrají hry. Podle odpovědí by se studenti dali rozdělit do čtyř skupin: společenští, hledači úspěchu, objevitelé a zabijáci. Často studenti budou mixem několika kategorií, ačkoliv obvykle budou z velké části spadat jen do jedné z nich.

 

• Milují hry, ve kterých musí něco pochopit, spojovat si informace.
• Zábava pro ně vychází z objevování.
• Sbírají informace, znalosti a málo známá fakta.
• Baví je učit ostatní.

HLEDAČI ÚSPĚCHU (Achievers)

• Snaží se vylepšit svou pozici a status.
• Zábava pro ně vychází ze sbírání bodů a vylepšování své úrovně.
• Cílem hraní je dokonale ovládnout hru.
• Potěší je, když někdo ocení jejich úspěch.

SPOLEČENŠTÍ (Socializers)

• Užívají si sociální interakci s ostatními hráči.
• Hrají, aby si našli přátele.
• Hra je pro ně důležitá kvůli prostředí, ne samotnému hraní.
• Baví je vytvářet si kontakty, mít vliv a lidi, kteří jsou ochotni za nimi stát.

ZABIJÁCI (Killers)

• V angličtině se jim říká i „griefers“ (ti, kteří zarmucují, pozn. překladatele).
• Snaží se dosáhnout toho, že ostatním uškodí.
• Nejcennější je pro ně možnost využití znalostí, ne samotné znalosti.
• Váží si své reputace a toho, že o nich ostatní ví.

Využití hráčské typologie při skládání pracovních skupin

Co udělat, když má člověk před sebou seznam studentů rozdělených podle procent do kategorií? Je potřeba vytvořit skupiny. Buď lze nechat studenty, aby sami vytvořili skupiny tak, aby v každé byl zástupce každé kategorie. Další možnost je nechat objevitele, aby skupiny složili a začali vyhledávat informace, načež by hledači úspěchu vymysleli plán práce, společenští studenti by pak mohli plán odprezentovat skupině a zabijáci by měli za úkol zjistit, kde jsou jeho chyby a slabé stránky.

Rozdělení takovýmhle způsobem mi dovoluje zaměřit se na ty oblasti, kde je potřeba skupinám nejvíce pomoci. Vím, že na začátku roku je třeba aktivně podporovat zabijáky a snažit se zabránit jim v tom, aby se sami svým přístupem dostali ve třídě do potíží a místo toho se zapojili do dění ve třídě. Zároveň je třeba dohlížet na objevitele, aby se objevováním nenechali příliš unést a aby se hledači úspěchu příliš nezaměřili na snahu být dokonalí jen v jedné věci a ostatní zanedbat. Společenští studenti pak na všechno dohlíží a ví, kdo co dělá, jak pracuje a s kým a v případě potřeby mě informují o problémech.

Tato aktivita nejlépe funguje u dětí na druhém stupni základní školy, případně na střední škole. Bartleův test není vědecký projekt, je to jen malý test, jehož výsledky mohou být subjektivně zabarvené. Ale je napsaný tak, že moji studenti-hráči mu rozumí a obvykle výsledky vyvolají diskusi a děti jsou zapálené do další práce. Podle mé zkušenosti neexistuje chování, které by bylo „jen hra“. To, jak hrajeme, odráží, jací jsme a jaké děláme v životě volby. Mí studenti mají obvykle pocit, že výsledky testu jsou poměrně přesné. Zároveň slouží k tomu, abych se ve třídě mohl jednoduše odrazit ke komplexnějším úkolům a přizpůsobil prostředí a práci ve třídě tomu, co každý student ve třídě vyžaduje.

Zdroj: www.edudemic.com