Domácí úkoly – nutnost, nebo zátěž?

Se začínajícím školním rokem se ve Spojených státech opět otevírá debata nad přiměřeným množstvím domácích úkolů. Christine Hauser popisuje na serveru deníku The New York Times, jak její dcera měla plnit úkoly šestkrát týdně během prázdnin, což společně dělaly do doby, než otrávená dcera prohlásila, že čtení nenávidí. A tak zatímco některé školní obvody dokonce přemýšlí, jak zkrátit prázdniny, aby toho žáci při letním nicnedělání moc nezapomněli, sociální sítě zaplavuje zpráva učitelky druhého stupně, že úkoly letos nebudou a děti by se měly po večerech věnovat jiným aktivitám, které mají dopad na studijní výsledky – měly by jíst u rodinného stolu, číst si společně, hrát si venku nebo jít brzo spát. Internetové stránky za zrušení domácích úkolů takový pohled podporují a ptají se, kolika dospělým lidem přijde běžné nosit si domů další práci na dvě hodiny denně. Americká národní vzdělávací asociace domácí úkoly nezakazuje, ale doporučuje se při jejich ukládání řídit desetiminutovým pravidlem – maximálně deset minut denně za každý ročník (tj. druhák maximálně dvacet minut, třeťák půl hodiny). Opírá se přitom o zjištění profesora psychologie a neurologie Harrise M. Coopera, autora knihy Boj o domácí úkoly, který si stěžuje, že „hororové“ příběhy studentů a jejich rodičů o pětihodinových večerních maratonech nad domácími úkoly jsou v přímém rozporu s tím, co je podle výzkumů pro děti nejlepší a co je také nejefektivnější pro studijní výsledky. (1624)