Má testování smysl?

Text: Jana Codlová 

Představte si, že stavíte dům. Víte, jak bude vypadat, máte architektonickou studii a nastoupí tesaři (jde o dřevostavbu). Kouknou na plánek a vezmou do ruky měřicí nástroj – metr, vodováhu a já nevím co ještě. Proč? Potřebují si ověřit, jak má být dlouhé prkno, jak široká díra pro okno atd. Jejich měření dává smysl, protože je zasazeno do konkrétní situace a prostředí.

Děti jsou přetestované, říkají učitelé. To je samá PISA, PIRLS, ČŠI, přijímačky, čtvrtletky, pololetky, desetiminutovky. Má to všechno vůbec smysl?

Představte si teď žáky. Ve škole i mimo ni se učí řadu věcí, vzdělává celý svět. A občas je třeba zjistit (ověřit), co skutečně zvládají, a je to třeba ověřit objektivně. Takže sáhneme po měřicím nástroji: metru-testu. A tady je nutné vybrat ten správný nástroj, který:

1. přesně měří,
2. měří smysluplné věci, tedy spíš dovednosti než znalosti, spíš aplikaci než pojmy,
3. dává nám učitelům, rodičům i žákům srozumitelnou informaci o tom, co měří,
4. je uživatelsky příjemný (baví žáky).

Vyvinout moderní test je časově a myšlenkově velmi náročný proces, trvající až jeden rok, zapojují se do něj v různých fázích vývoje garant, autoři, sestavitel testu, oponenti, pretestanti (zástupci cílové skupiny, v našem případě žáci konkrétního ročníku), přeřešitelé, korektor. Test má jasně danou specifikaci, tj. počet úloh, témata, obtížnost, řazení úloh. A právě jednotlivé úlohy rozhodují o smysluplnosti a modernosti testu.

Představíme vám nesprávný nástroj – tzv. tradiční školní úlohu z nepříliš oblíbeného předmětu – češtiny:

Která z následujících definic popisuje bajku?

(A) jde o text, v němž se zvířata/věci/rostliny chovají jako lidé, na konci je morální poučení

(B) jde o text, v němž vystupují pohádkové bytosti, a končí dobře

(C) jedná se o text, který rozsáhle popisuje život hlavního hrdiny

(D) jedná se o text, který přibližuje nějakou krajinu nebo zemi

Takováto úloha zvýhodňuje ty děti, které se pouze naučí to, co po nich ve škole chtějí, a pak to jen mechanicky reprodukují. Je vytržená z reality (vytváří umělé situace, sdělení). Nedává smysl pro život testovaného.

Jak se dá z uvedené školní úlohy vytvořit moderní a smysluplná úloha, jak má vypadat moderní měřicí nástroj? Má být taková, aby dávala šance přemýšlivým a tvořivým dětem. Aby testovala dovednosti vyšších myšlenkových operací – syntéza, analýza, aplikace, zobecnění apod. Aby testovala osvojení klíčových kompetencí – především kompetence komunikační, argumentační, analýzy a porozumění textu, dovednosti vyhledat a třídit informace. Aby testovala pochopení, tvořivé využití znalosti. Smysluplná, vycházející z reálných situací (např. v češtině).

Tady je původní školní úloha předělaná na moderní:

Žák dostane tento text:

Tučňák je celkem nešťastný pták, protože má jedny jediné šaty a musí v nich všude. V divadle to ještě jde, ale když chce na koupaliště, je to hotová hrůza. Jednou potkal chameleona a dali se spolu do řeči. A jak tak spolu povídali a trochu i pomlouvali, všiml si tučňák, že chameleon během jejich rozhovoru pětkrát změnil svoje šaty.

Zadání pod textem zní:

Vyber z následujících ukázek text, který má stejnou funkci jako úvodní text.

(A) Za starých časů byli v kuřimském zámku zazdíváni lidé. Dosud prý je v jeho komnatách za zdmi slyšet o půlnoci nářek a bědování nešťastníků. Při tom padají talíře a jiné nádobí z polic na zem. Po chvíli se zase všechno vrací docela neporušené na předešlé místo.

(B) Kdysi dávno žili za smaragdovým mořem tři bratři. Otce ani matku už neměli, museli se starat sami o sebe. Obývali dům obklopený loukou a lesem a právě na tu louku vždy za úplňku přilétal čarokrásný pták, který uměl zpívat tak lahodně, že svým zpěvem dokázal lidi uzdravovat.                                                       

(C) Když chodila žirafa ještě do školy, mívala jedničku z počtů i ze čtení, ale z tělocviku měla pokaždé pětku, protože neuměla udělat kotrmelec, ať dělala, co dělala, kotrmelec udělat nemohla, byla z toho celá nešťastná, nevěděla, co má dělat s krkem, a paní učitelka jí říkala, žirafo, žirafo, ty jsi ale nemehlo, to bude pěkné vysvědčení, co tomu řeknou páni rodiče, a žirafa velice plakala, a kdo šel náhodou kolem, myslel, že prší.

A žák nemusí vědět, že se jedná o bajku, ale pozná na textu, že je o zvířatech, která mluví, chovají se jako lidé, a podle těchto znaků dokáže vybrat podobný text (C), který plní stejnou funkci – ukazuje znaky lidské společnosti na příkladech ze zvířecí říše.

Podobným způůžeme pracovat i při výuce. Žákům nedává smysl učit se zpaměti definice literárních útvarů. Je proto vhodné začít jinak: porovnávat různé texty, hledat společné znaky i rozdílné, přemýšlet, jakou funkci tyto texty mají. Je ověřeno, žěti „ohmatají“, na co samy přijdou, to si lépe zapamatují. A učitel na závěr může jen dodat, že tomuto typu textů se říká bajky nebo jen vyzve děti, aby to samy vyhledaly.

Vraťme se nyní na začátek článku, k úvodní otázce: Má testování smysl? Odpověď není složitá. Má, ale jen tehdy, použijeme-li správný a moderní metr. Více o testování se dozvíte na http://www.testovani.cz.