Články

Naším cílem je, aby se děti do školy těšily

Text: Markéta Majerová

V září 2015 byla v Praze otevřena první ScioŠkola, která se od klasické školy liší například tím, že v ní nepůsobí učitelé, ale průvodci. Děti namísto známek dostávají zpětnou vazbu a výuka probíhá formou projektů, z nichž si mohou žáci vybírat. Jak říká ředitel ScioŠkoly Jiří Hokeš: „ Chceme, aby to, co děti ve škole dělají, dávalo smysl a proto mají možnost ovlivňovat to, čemu se budou věnovat.“  O tom, jaký byl první rok této školy, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Jak byste popsal první rok fungování Scioškoly?

V prvním roce jsme se snažili hlavně co nejvíce poznat děti, zjistit, co je zajímá, a protože většina dětí k nám přešla z jiných škol a byly zvyklé pracovat odlišným způsobem, první rok byl tedy hlavně ve znamení adaptace na jiné metody a styly práce a komunikace. Chceme dětem dávat jistou míru svobody a přenášet na ně odpovědnost za jejich vzdělávání a právě proces hledání té míry svobody, ve které dokážeme všichni (děti i dospělí) komfortně a efektivně fungovat, považuji po prvním roce za nejzajímavější. Těžko se po prvním roce posuzuje, co všechno se u nás děti naučily a co z toho umí vlivem prostředí ve ScioŠkole, je ale nesporné, že některé dříve školou traumatizované děti u nás sociálně rozkvetly, dokáží se zdravě prosadit, nebojí se formulovat své názory a do školy chodí každý den rády. Ostatně to, aby se děti do školy na konci roku těšily každé alespoň z poloviny tak jako na začátku, byl jeden z našich hlavních cílů a zdá se, že se nám ho podařilo naplnit.

Vyskytly se nějaké problémy, které vás zaskočily?

Více než 80 % našich dětí k nám přešlo z jiných škol a překvapilo mě, kolik z nich bylo předchozí školní zkušeností traumatizováno. Zřejmě každá škola, která se snaží o zavádění inovací a klade důraz na individualizaci a personalizaci učení, přitahuje nejen rodiče, kteří se zajímají o vzdělávání, ale také rodiče, jejichž dětem se ve škole nedaří. Většina těchto dětí měla u nás šanci zažít úspěch a dokonce bych řekl, že u nich došlo k rozkvětu.

Co charakterizuje průvodce kteří na škole působí?

Naši průvodci jsou lidé, kteří mají obvykle nějaký vyhraněný zájem či vášeň, jsou specialisté na nějakou oblast a zároveň vykazují jistou míru všestrannosti. Umí propojovat různé obory, děti berou jako rovnocenné partnery a každý den se těší do práce. Jsou fakt skvělí!

Jak se vám hodnotí žáci bez známek?

Když jsme loni školu připravovali, tak známkování nikoho ani nenapadlo. Používáme slovní hodnocení, ale důležitější je pro nás a pro děti každodenní zpětná vazba. Když jsem psal závěrečné vysvědčení, dal jsem ho několika dětem před tiskem přečíst, abych se ujistil, že jsem nezapomněl na něco důležitého. Některé děti dokonce nejevily zájem si ho ani přečíst, protože zkrátka stejně vědí, jak na tom jsou.

Čím je motivujete?

Naprostá většina dětí nepotřebuje být cíleně motivována zvenčí. Děti se práce ve škole chtějí účastnit, podobně jako většina z nás chce v práci vykonávat nějakou smysluplnou činnost. Chceme, aby to, co děti ve škole dělají, dávalo smysl a děti mají možnost ovlivňovat, čemu přesně se budou věnovat, např. výběrem projektů nebo diferenciací cílů v rámci jednoho projektu. V posledních letech se hodně mluví o vnitřní a vnější motivaci a zejména pak o škodlivosti té druhé z nich. Po roce intenzivní práce s dětmi vážně nedokážu odlišit, z jakých pohnutek se děti rozhodují, že se budou něčemu věnovat, a ve škole, kde máme všichni jasno v tom, že známky, odměny nebo tresty nemají smysl, je rozlišování na vnitřní a vnější motivaci zbytečné.

Zkuste popsat svůj běžný pracovní den…

Dnes ráno jsme měli poradu, na které jsme řešili dílčí změny v koncepci. Pak jsem měl pohovory s rodiči, kteří uvažují, že k nám zapíší svoje děti. Po obědě jsem stěhoval nábytek a připravoval výběrové řízení pro kandidáty na práci ve školní družině. Řešil jsem problém s vnitřní počítačovou sítí a připravoval si prezentaci na příští poradu. Zítra budu dělat asi zase něco úplně jiného.

Co vás čeká v novém školním roce?

Čeká nás 120 dětí a přeji si, stejně jako loni, aby k nám všechny děti chodily rády. To samé platí i pro průvodce a věřím, že se nám podaří přenášet více činností na děti i za cenu toho, že se jim dílo ne vždy podaří.


Jiří Hokeš je ředitelem první otevřené ScioŠkoly, která otevřela své dveře v září 2015. Předtím vedl jazykovou školu, dělal dobrovolníka v mateřské škole a připravoval kurz o historii blues pro Harvard, ve kterém také působil pedagogicky. 

Související články

Napsat komentář

Close
Close