Články

Otevírat tabu i mluvit za svou generaci. Proč potřebujeme studentské časopisy

Text: Sára Matůšová 

Především proto, že píší o věcech, které čtenářům mainstreamová média nenabídnou – ať už jde o LGBQT komunity, plagiátorství diplomových prací, neziskové organizace, nebo třeba nekompromisní srovnávání českého školství se zahraničním. Pro mainstream jsou to málo atraktivní témata, možná dokonce tabu, studenti se jich ale nebojí.

Samozřejmě se ve studentských časopisech dočtete i o tom, co se píše v mainstreamu. Ten ale nemusí být vždycky pro studenty lákavý, chybí mu totiž často mladistvý a nový pohled na věc. Naopak studentské časopisy mají šanci, že netradičním zpracováním osloví i ty, kteří by se jinak tématu vyhnuli. Klidně může jít o politickou satiru nebo třeba o nové vědecké objevy.

A je tu ještě jedna výhoda: studentská média se nemusí zabývat jen aktuálním děním. Mají šanci jít tak do hloubky, jak to autory jen zajímá, a mohou se tématům věnovat dlouhodobě. Ve studentských časopisech najdete profily zajímavých osobností. I tak lze předávat zkušenosti, nejen vlastní kontinuitou redakce, ale i rozhovory s lidmi, kteří se dostali dál než my ostatní, ať už na stáž, za studiem do zahraničí, nebo na zajímavé pracovní místo. Zároveň se ze studentského časopisu může každý dozvědět, jaké výhody nabízí která univerzita nebo menza.

Možná to někoho dráždí, ale ke studentským časopisům patří i odvaha projevu a jistá provokace. Studenti jsou tu od toho, aby vyvolávali diskusi nad tabuizovanými tématy. Ve svých časopisech mají také jedinečnou šanci sami sebe představit společnosti – jaká je jejich generace, co je pro ni důležité, jak vnímá svět.

Hranice mezi čtenáři a autory

Stejně jako velká média, prochází studentské časopisy změnami. Přechází na webové verze, zkouší nové formáty, bojují o každého čtenáře, který už nemusí být ze stejné katedry jako autoři, aby se mohl seznámit s jejich prací. Pořád ale platí, že obsah pro studenty vytváří sami studenti. Autoři jsou svému publiku tak blízko, jak to jenom jde. Píší o věcech, o kterých by se sami chtěli někde dočíst.

Možná to někoho dráždí, ale ke studentským časopisům patří i odvaha projevu a jistá provokace.

A přitom se autoři sami při vydávání časopisů leccos naučí, od zodpovědnosti za svoje slova a texty přes schopnost mluvit s jinými lidmi až po to, jak slastný je pocit seberealizace. Taky se naučí pracovat s informacemi, vyhledávat je a interpretovat, což je v dnešní „hoax sem, hoax tam“ společnosti nedocenitelné. Nehledě na to, že umět vyjádřit se bez argumentačního faulu, zformulovat srozumitelně svůj názor nebo vést smysluplnou diskusi a kriticky uvažovat je také cenné a těžké se naučit.

Pro ty, kteří by chtěli v mediích pracovat i dál, mají časopisy ještě jednu výhodu: jde o první a velmi silnou zkušenost s tím, jak to v médiích funguje. Možná v redakci potkají své budoucí kolegy, a i kdyby ne, seznámí se spoustou perspektivních lidí. A to je víc než položka v CV nebo splnění povinné praxe.

Oni za to nejsou placení?

Ovšem nejsou tu jen samé klady. Najít si čas na práci, naučit se přijímat zpětnou vazbu od editorů nebo kritiku nesouhlasících čtenářů může být velmi bolestné. Ale i to je zkušenost, která se může příště hodit.

A nakonec to nejdůležitější, co vůbec není hlavně v postkomunistických zemích samozřejmostí. Každý, kdo někdy psal do studentského časopisu, se naučil pracovat i bez nároku na finanční odměnu. Boří se tak mýtus, že jsou dnešní studenti líní a neochotní dělat něco navíc. Naopak si studenti osvojí schopnost pracovat na něčem jen tak, pro pocit zadostiučinění a pro radost být v týmu se spoustou skvělých lidí.


Sára Matůšová je redaktorkou The Student Times. Studuje žurnalistiku a divadelní vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci. 

Související články

Napsat komentář

Close
Close