Proč Perpetuum

Aristoteles v úvodu své Metafyziky říká: „Učení je člověku přirozené“. Má „recht“! Byť naše civilizace od dob Aristotelova života prodělala neuvěřitelný pokrok, tvrzení stále platí. Dějiny jsou vlastně slovním hodnocením civilizačního pokroku. Veškeré naše svobody, délka života nebo materiální životní úroveň, vše je založeno na faktu, že člověk je výjimečně učenlivý tvor. Jsme navíc nadáni jedinečnou schopností si to uvědomovat, což dělá z učení ten nejdůležitější „inštrument“ našich životů. Učení je bez nadsázky perpetuum mobile lidského bytí.

Proto Perpetuum. Um, učení, objevování, vzdělávání, výchova, osobnostní rozvoj vytvářejí neuvěřitelně bohatý „matrix“, do kterého spadají všichni bez ohledu na věk, pohlaví i náboženské přesvědčení. Týká se doslova každého. Nicméně abychom si stanovili alespoň nějaké mantinely, oslovujeme hlavně učitele a rodiče, lidi, kteří nesou největší odpovědnost. Perpetuum ukazuje, že vzdělávání je naše společná věc.

Držíte v ruce vůbec první vydání. A „vykopáváme“ zostra. Rozhovor s Tomášem Klusem vás určitě nenechá klidnými, ať už si k němu vytvoříte jakýkoliv postoj. Pro všechny, kdo nesdílejí panteistické představy, máme i něco „descartovských“ výdobytků rozumu. O dětském městě v Drážďanech, o dětských volbách, o emoční inteligenci, o vlivu her na náš mozek, o výchově ulice, nové čínské vzdělávací doktríně, o tom, jak důležité je klima ve školách nebo třeba o tom, že pletení má překvapivě hodně společného s programováním. Slovo „vzdělávání“ vyvolává v řadě lidí dojem nudy. To je ovšem těžký omyl. Můžete se o tom přesvědčit na následujících stránkách.

Za všechny kolegy

Bob Kartous
šéfredaktor