Rozsudek o americkém školství
Connecticutské státní sekundární školství je jako kostka cukru – rozpustí se dřív, než je z poloviny namočené, napsal minulý týden v odůvodnění svého rozhodnutí soudce Thomas G. Mokaswher. Sever NPR Ed cituje i další jeho metaforické přirovnání financování a organizace veřejného školství k „cukrové vatě v bouři“.
Soud rozhodl o deset let staré žalobě jednoho ze školních obvodů na nespravedlivé rozdělení financí. Podobné žaloby se objevují téměř ve všech státech, connecticutské rozhodnutí je ale výjimečné tím, že kromě finančních prostředků zhodnotil soud celé nastavení státního vzdělávání. Soudce výslovně uvádí, že většina státní politiky nereflektuje znalosti o tom, co odpovídá dětským potřebám, plán financování nemůže být zaměřený na první a druhý stupeň, pokud nemá stát definované, co první a druhý stupeň obsahuje; nedostatek podstatného a rozumného systému vyššího vzdělávání nutí absolventy k nákupu vzdělání na soukromých školách nebo k vystoupení ze vzdělávací dráhy; prázdné hodnoticí instrukce nerozeznají dobré učitele a nemohou odstranit nebo zlepšit ty špatné. V devadesátistránkovém rozhodnutí také uvádí, že stát musí akceptovat, že školy jsou jeho „požehnání i břemeno“, a pokud systém nemůže být moudrý, musí být aspoň rozumný. Kladně ohodnotil pouze všeobecnou vůli poskytovat plošné vysoce kvalitní předškolní vzdělávání.
Soud vyzývá stát, aby jeho určujícím kritériem při rozdělování peněz byly napříště potřeby škol, aby dal znovu smysl závěrečným středoškolským zkouškám, aby ukončil svévolné financování speciálního vzdělávání a přestal používat zbytečné hodnocení učitelů. Na změnu systému dostal stát lhůtu 180 dní. Zástupci státu zvažují další kroky, včetně případného odvolání. (1632)
