Proč mají některé děti z mizerných škol skvělý přehled a vzdělání?
Text: Adéla Zelenda Kupcová
Indonésie. Školy mizerné a přeplněné. A podle toho často vypadá úroveň vzdělání (poměřovaná s tím, co my považujeme za vzdělanost, protože zdejší děti mají dovednosti, které zas nemají ty naše) dětí. Ale občas narazíte na děti, které vás oslní!
I tady, v nepříliš rozvinutém regionu ostrova Flores, kde se většina lidí živí zemědělstvím, můžete potkat děti, které mluví dobře anglicky a mají skvělý přehled o dění ve světě, o vědě i kultuře. S těmito dětmi trávím nejvíc času, protože má schopnost mluvit indonésky se po určité době vyčerpá, zato když můžeme mluvit anglicky, povídáme si klidně hodiny.
Poté, co jsem narazila na několik takových dětí, začala jsem se pídit po tom, co mají společné?
A není to sociální status (děti farmářů mohou být vzdělanější než děti učitelů), není to navštěvovaná škola (i mezi dětmi ze stejné školy jsou obrovské rozdíly) a není to láska ke škole (všechny děti tady, jak už tomu v méně rozvinutých zemích bývá, své mizerné školy milují).
Je to způsob, JAK SE UČÍ. Prostě se umí učit!
Nechala jsem si od nich líčit, jak se doma učí a překládat si od jejich kamarádů, jak se učí oni. Zatímco jejich kamarádi spoléhají na zírání do učebnic a memorování, tak děti, které vynikají, na to jdou jinak:
- Nepíší si poznámky, ale spíš kreslí schémátka ne nepodobná našim myšlenkovým mapám. Každé z dětí má jiný způsob záznamu informací, ale vždy si vedle prostých faktů graficky značí i kontext a souvislosti.
- Učí ostatní děti. Většinou se snaží doučovat své sourozence, ale i spolužáky, nebo mladší děti z vesnice. Dávají jim lekce angličtiny, nebo vysvětlují, co a jak funguje. Tím zlepšují své dovednosti, protože umět něco učit druhé je víc, než to pouze znát.
- Využijí každou příležitost k učení. Například jeden chlapec chodí všude s notýskem, a když někde slyší něco zajímavého – myšlenku nebo názor, tak si ho zapíše a večer si ho překládá do angličtiny. Nememoruje slovíčka, ale reálně používá jazyk.
- Vymýšlí hádanky, hříčky a testy pro sebe i ostatní. Tyto děti jsou velice kreativní ve vymýšlení básniček a různých hříček a hádanek, používají pro ně kameny, klacíky, kávová zrna…prostě cokoli, co mají po ruce. Jejich vymýšlením cvičí své logické myšlení a jejich hraním a zadáváním vzdělávají ostatní. (Nějakou takovou hříčku vám časem ukážu J)
- Aplikují své znalosti a dovednosti v reálném světě. Snaží se využít každou příležitost, aby mohly mluvit anglicky, chodí pomáhat do dílen spravovat motorky…
- Nebojí se ptát. Nebojí se říct, že něco neví a nechat si nové věci vysvětlit…
Jsem přesvědčena, že tyto způsoby učení – pochopení souvislostí, neustálé sebevzdělávání, aplikace znalostí, učení druhých, pokládání otázek – jsou univerzální. Vhodné a efektivní pro všechny děti. Bez ohledu na kulturu a prostředí. Koneckonců jsou v souladu i s nejnovějšími výzkumy z oblasti pedagogiky a psychologie.
V měnícím se světě, ve kterém žijeme, je schopnost stále se efektivně učit a mít k učení lásku jednou ze zásadních podmínek úspěchu (ať již si pod ním představujeme cokoli). Schopnost učit se, by měla být tím, co si mají děti primárně osvojit – protože pak už se naučí cokoli, co budou chtít!
Důležitost umění učit se jsme si ve společnosti Scio uvědomili už před několika lety. Abychom tuto dovednost podpořili, vyvinuli jsme program ScioCamp Jak na učení a po léta ho zdokonalovali. Pokud vás zajímá, jak učíme děti učit se a pracovat s vlastní motivací, můžete se podívat SEM.
