Učitel, který přestal známkovat úkoly

Matt Pinkett považuje známkování a písemné komentování studentských prací za podřadný a vlastně nepotřebný způsob hodnocení – a tak to přestal dělat, popisuje v novém vydání periodika TES. Ve stručném výtahu na internetovém portálu TES uvádí, že žádný negativní dopad na studenty nezaznamenal. Poukazuje, že podle Ministerstva vzdělávání a jeho zprávy o přetížení učitelů za rok 2015 vyhodnotila většina učitelů proces známkování za něco, co zabírá příliš mnoho času (až 20 hodin týdně), ale zároveň je to nepotřebné a neefektivní (méně produktivní už je pro ně jen vyplňování statistických formulářů).

Pinkett se proto rozhodl vytvořit efektivnější systém zpětné vazby pro své žáky. Namísto psaných komentářů k práci, které byly podle něj často jen opakujícími se frázemi, zavedl (s výjimkou pololetních zpráv) výlučně ústní hodnocení. To probíhá vždy dvakrát týdně, kdy studentům zadá práci trvající minimálně 18 minut a sám si sedne před tabuli a postupně s každým žákem prochází jeho úkoly za uplynulou dobu. Listují spolu sešitem a žák předčítá úryvky své práce, které pak Pinkett hodnotí v následném rozhovoru.

Skutečná konverzace, včetně očního kontaktu, modulace řeči a výrazu tváře, dává podle Pinketta studentům plnohodnotnější zpětnou vazbu než psané formulářové komentáře, byť za každou jednotlivou prací. Věří proto, že jeho praxe nenechává ve studentech pocit, že píšou práce, na které se ani nikdo nepodívá, ale že jim naopak umožňuje si poslechnout chválu i kritiku a během toho interagovat. Svůj způsob považuje za použitelný ve všech předmětech i ročnících. Jestli to tak skutečně je, lze zjistit jen jedním způsobem. (zdroj)