Co všechno je inovace?
Thomas Hatch se na svých stránkách věnuje inovacím ve vzdělávání a tomu, jak je tento termín vnímán v různých zemích. Někde se zdá být inovativní cokoli, co vybočuje ze stávajícího nastavení, jinde musí jít o skutečně revoluční změny, aby mohly být za inovativní považovány. Rozdíl lze ilustrovat na odlišném přístupu Malajsie a Singapuru, dvou sousedících zemí s částečně společnou historií, ale s odlišnou ekonomickou situací.
Rozvinutý Singapur i rozvíjející se Malajsie mají centralizovaný vzdělávací systém, který však v každé zemi dosahuje jiných výsledků. Singapur se dlouhodobě drží na vrcholu srovnávacích testů, malajští studenti se v matematice, čtení nebo přírodních vědách objevují v žebříčcích až o průměrně padesát příček níž. Přesto jsou právě v Malajsii inovační snahy velmi podobné těm např. americkým: otevírá se stále více alternativních škol, ať už výdělečných, nebo neziskových, a nestátní skupiny vytváří další vzdělávací příležitosti: odpolední kroužky, tábory, workshopy, silný je i proud domácího vzdělávání.
Programy se snaží řešit to, co vidí jako nedostatky státního vzdělávání. Otevírají se i pobočky mezinárodních alternativních škol nebo soukromých univerzit. Vláda se snaží do osnov dostat dovednosti „vyššího myšlení“, zavést do škol technologickou infrastrukturu (připojení k internetu, počítačové třídy, on-line programy) a snaží se připravit transformaci druhých stupňů základních škol po vzoru britských akademií nebo amerických „chartrů“. Ministerstvu školství se pro plánované změny daří nacházet partnery, kteří pak sami musí najít zdroje a způsoby, jak transformaci provést. Naproti tomu v Singapuru jsou i alternativní snahy vedeny vládou v rámci tzv. decentralizace centralizace. Už v roce 2007 byly založeny státní „školy budoucnosti“, které mohly experimentovat s novými přístupy. Ty úspěšné pak jsou postupně zaváděny i na klasických školách.
Od roku 2011 pak funguje „EduLab“, vzdělávací laboratoř, která podporuje učitele v zavádění a sdílení nových metod. Centrálně se do osnov zavádí dovednosti dvacátého prvního století. Mimoškolní vzdělávací příležitosti jsou také většinově organizovány k prohloubení a doplnění státních osnov. Školy mají povinnost nabízet oficiální odpolední kroužky, doučování je poskytováno převážně organizovanými doučovacími centry, která se soustředí především na přípravu na národní zkoušky na konci prvního a druhého stupně, i když některá se snaží rozvíjet i jiné dovednosti. I přes rozdílné přístupy k inovacím ve vzdělávání čelí obě země společné výzvě: jak efektivně hodnotit nové přístupy tak, aby ty přínosné mohly zavést plošně. (zdroj)
