Singapurský paradox

Server International Education News systematicky analyzuje výsledky mezinárodních testů PISA a jejich významu – přehledem novinových zpráv z celého světa, varováním před zjednodušenými závěry a konečně podrobným rozborem singapurského úspěchu.

Singapur se už od roku 2006 umisťuje na předních příčkách mezinárodních žebříčků PIRLS, TIMSS a PISA, a to jak v matematice nebo přírodních vědách, tak ve čtenářských dovednostech a schopnosti řešit problémy. Většina odborné literatury zdůvodňuje výsledky vysokou kvalitou pedagogického sboru, které stát dosahuje díky vysokým nárokům na výběr budoucích učitelů, efektivní počáteční přípravou i následným profesním rozvojem. Podobně pečlivě jsou vybíráni i připravováni ředitelé škol. Vzdělávací standardy kladou na studenty vysoká očekávání a jejich naplňování je pravidelně monitorováno. Po vzdělávací reformě byly navíc centrálně zavedeny strategie učení zaměřené na studenty a implementaci IT technologií pro rozvoj kritické myšlení a kreativity.

Uvedené charakteristiky bývají jako tzv. dobrá praxe převáděny do dalších států, aniž by byl jejich dopad na výsledky žáků podpořen empirickými daty. Profesoři Deng a Gopinathan takový přístup kritizují a přichází s alternativním vysvětlením singapurského úspěchu založeném na historickém vývoji.

Důraz na vzdělávání pomohl Singapuru rozvinout se z rybářské vesnice do světové metropole. Klíčové byly přitom reformy, které kromě ekonomických cílů sledovaly i sociální kohezi. V padesátých letech začala povinná bilingvní výuka v angličtině a jednom ze tří etnických jazyků, v sedmdesátých letech odstartovala standardizace osnov a rozdělení sekundárního vzdělávání na různé dráhy podle předchozích výsledků. Z historického pohledu je proto úspěch vysvětlitelný především důrazem na matematiku, přírodní vědy a jazyky, tedy na obory testované PISA, zásadou meritokracie a propracovaného národního testování. Takové zaměření ale konzervuje tradiční výuku zaměřenou na předávání obsahu a rigidní ověřování vlastností. Poslední reformy, které měly přinést orientaci na studenta a dovednosti tzv. vyššího řádu (samostudium, kritické myšlení), nepřešly v zásadní míře do praxe – ostatně výsledky Finska i Kanady dokazují, že přechod systému na novější výukové strategie přinesl propad v testech PISA.

Výsledky singapurského Střediska výzkumu pedagogiky a praxe ukazují, že singapurská výuka je postavena zásadně na předávání předepsaných znalostí, učitel většinou mluví k celé třídě, používá sekvence otázek a odpovědí ke kontrole zvládání učiva, postupuje podle učebnice a doprovodných pracovních listů, které musí žáci vyplňovat za domácí úkol. Pokud kantoři použijí inovativní metody, je cílem hlavně správně odpovídat, nikoli porozumět problému.

A zde přichází paradox: testy PISA se snaží testovat dovednosti pro 21. století, a pokud v nich vítězí Singapur, mělo by to znamenat, že právě uvedené metody vedou k jejich rozvoji. Přesto bylo opakovaně potvrzeno, že taková výuka nevychovává kritické a inovativní myslitele potřebné pro příští podobu ekonomie a nerozvíjí individuální talenty. Autoři proto varují před nepromyšleným přebíráním tzv. dobré praxe a upozorňují, že je stále otázkou, do jaké míry testy PISA skutečně měří potřebné dovednosti, a jestli by měly být primárním ukazatelem výkonu vzdělávacích systémů. (zdroj)