Aplikace dětem nestačí

Vzdělávací aplikace malým dětem nestačí, klíčový je sociální kontakt, informuje server KQED. Vychází přitom z nedávných studií, které srovnávaly rozvoj dovedností dětí používajících nejrůznější vzdělávací aplikace o samotě nebo spolu s dospělým.

Dvou- a tříleté děti, které se jenom podívaly na video předvádějící způsob skládání puzzle, nedokázaly s dílky v aplikaci ani v reálu pracovat tak dobře a rychle, jako děti, které kromě návodu viděly i názorný reálný příklad, ukazuje první studie. Přítomnost rodiče v jiné studii prokázala vyšší schopnost převádět aktivity z aplikace do reálného světa, což je pro malé děti velká výzva.

Podle autorů posledně jmenované studie také nesmíme zapomínat, že aplikace jsou jen nástroj a děti se musí spíše naučit, jak se učit s jeho pomocí. Technologie sice působí dojmem, že dokáží vzdělávat samy o sobě, pro malé děti bez předchozích zkušeností je ale velmi důležité, aby byl přítomen někdo, kdo dokáže navázat nové dovednosti na ty, které dítě už ovládá, provázat je s jeho zážitky a prostředím a podpořit ho v dalším učení, což jsou úkoly, které jsou pro umělou inteligenci stále příliš složité.

Nedávné studie vlastně jen potvrzují, co už je známo z dřívějších srovnání: děti se prostě nejlépe učí díky nápodobě lidí kolem sebe. U dotekové obrazovky, televize nebo i u knížky je vhodnější asistence rodiče nebo jiného dospělého, který dětem ukáže, jak 2D svět souvisí s tím 3D.

Aplikace mohou sociální učení alespoň částečně napodobit tím, že budou poskytovat určitou zpětnou vazbu, nechají dítě postoupit ke komplexnějšímu úkolu po zvládnutí jednoduššího a budou hodně opakovat. Pedagogové v raném vzdělávání by se měli zaměřit na propojení obrazovek s reálným světem např. tak, že po stavění věží z kostek na tabletu je vyzvou k postavení reálné věže. (zdroj)