Čím chtějí být

Když se zeptáme dětí, čím chtějí být, můžeme dostat nejrůznější odpovědi. Jejich snem může být stát se mašinkou Tomášem nebo řidičem dodávky se zmrzlinou, jak si to plánoval autor článku na serveru EduResearch Matters a studie dětských představ o budoucnosti Nathan Berger.

Aspirace dětí je však dobré znát už od nízkého věku, protože mohou mít dalekosáhlé důsledky. Mohou být důvodem, proč jsou v Austrálii socioekonomicky nejslabší vrstvy studentů, i přes zásahy politiků od roku 2009 s cílem zpřístupnit jim vysokoškolské vzdělávání, nadále mezi titulovanými lidmi málo zastoupeni.

Sociální psychologie vysvětluje, že sociální, ekonomické a materiální podmínky každé sociální třídy socializují její členy do podobných intrapsychických a interpersonálních vzorců. Členové uvnitř tříd jsou si podobní, třídy jsou však odlišné – lidé s nižším socioekonomickým statusem mají převážně kontextualistické tendence, tedy více spoléhají na ostatní, že jim budoucí kariéru vyberou či předurčí a spíše chtějí být ostatním podobní. Naproti tomu lidé s vyšším socioekonomickým statusem mají tzv. solipsitické tendence, tedy upřednostňují individualistické zájmy a cíle a rádi se od ostatních odlišují.

Jiná psychologická teorie rozlišuje tři základní styly identity. Studenti s informačním stylem identity sbírají poznatky o možných kariérách, aby si mezi nimi mohli zvolit a odlišit se tak od ostatních. Studenti s normativním stylem identity jsou konformisté a kariéry volí podle přání rodičů nebo přátel. Studenti s vyhýbavým stylem identity se pak snaží odložit výběr kariéry co nejdál a pasivně spoléhají na to, že za ně rozhodnou jiní.

Nathan Berger testoval tyto teorie v australském prostředí. Analyzoval několik tisíc dotazníků dětí ve třetím až dvanáctém ročníku australského vzdělávacího systému, které byly součástí větší studie Newcastleské univerzity.

Výsledky potvrdily, že děti z rodin s nižšími příjmy mají více vyhýbavé a méně informačně orientované myšlení. Chudší studenti disponují většinou pouze znalostmi, jak následovat předurčenou cestu, zatímco ty z bohatšího prostředí se lépe orientují v celkovém prostředí a mohou si cesty vybírat. Normativní styl však nevykazoval statisticky významnou závislost na socioekonomickém statusu – aspirace určité části dětí je rodiči nebo přáteli ovlivněna bez ohledu na prostředí.

Demografie ale nemusí být osud. I když je konkrétní styl identity statisticky pravděpodobnější pro určitou sociální třídu, není touto třídou limitován. Uvnitř každé sociální třídy jsou studenti, kteří chtějí dosáhnout na lépe hodnocené zaměstnání (a jsou to studenti s informačně orientovaným stylem), stejně jako jsou tu i studenti s nízkým očekáváním ohledně své budoucnosti, kteří spoléhají spíše na rozhodnutí ostatních (vyhýbavý styl).

Berger dovozuje, že pokud budou vzdělavatelé u dětí rozvíjet dovednosti ve vyhledávání, sběru a hodnocení informací během vývoje jejich vlastního stylu, mohou pozitivně ovlivnit jejich rozhodnutí o vzdělání a pozdějším uplatnění. (zdroj)