Matematický kroužek pro učitele

Michele Manes učila ve své kariéře matematiku na základní škole pro hluchoněmé, na veřejné střední škole i na výhradně dívčím druhém stupni. Protože ale kromě učení chtěla také skutečně dělat matematiku, rozhodla se vrátit na doktorské studium a je nyní profesorkou na havajské univerzitě, popisuje server KQED.

Přesto se Manes nikdy nepřestala zajímat o výuku na základních a středních školách a založila v Honolulu Matematický kroužek pro učitele, ve kterém se schází učitelé matematiky z okresu, aby společně s vysokoškolskými pedagogy a výzkumníky řešili úlohy a snažili se v matematice znovuobjevit zábavu, která je k předmětu přivedla.

Matematika by měla být a může být o objevování, je Manes přesvědčena. Sama byla vždy fascinovaná objevitelskými příběhy, které ale na škole nezažívala. V hodinách šlo spíše o to aplikovat předepsaný postup a dojít tak ke správné odpovědi. Vynikala v tom, ale nijak zvlášť ji to nebavilo. Proto když si na obnovených vysokoškolských studiích vzpomněla, jak skvělé je objevovat a jak přímo se to matematiky týká, rozhodla se tyto zážitky přenést i na další učitele. 

Kroužek je jedním ze stovky podobných po celých Spojených státech. Každá taková sešlost se liší podle toho, co zrovna učitelé chtějí společně řešit. V Honolulu nejde o přípravu plánů hodin pro školáky, ale o zajímavé matematické zážitky, které lze ve třídě aplikovat. Účastníci se věnují řešení problémů několik hodin o sobotních dopoledních, sami znovu zažívají, jaké to je učit se, a následně diskutují použití nových zkušeností ve výuce. Manes navíc zařídila, aby za čas strávený v kroužku získali učitelé potřebné kredity v povinném systému profesionálního rozvoje.

Ze zvědavosti se kroužku účastní i Heather Danforth, která má na starosti kontrolu obsahu osnov na nezávislé škole pro nadané studenty. Domnívala se, že matematiku příliš neovládá, protože ve třetí třídě nebyla v násobilce příliš rychlá. Tady ale zjistila, že matematika je spíš o schopnosti řešit problémy různými cestami. Zapojila proto do kroužku učitele ze své školy a přiměla je vést dobrovolný matematický kroužek pro děti na škole, aby zábavnou matematiku také zažily.

První kroužek pro učitele podpořil Americký institut matematiky v roce 2006 a nyní doufá, že v dohledné době bude kroužek v dojezdové vzdálenosti pro každého učitele v každém státě. Očekává, že by se jich mohlo aktivně účastnit pět až deset procent všech učitelů matematiky. Někteří se ze začátku necítí příliš komfortně srovnávat své schopnosti s dalšími kolegy a s profesory matematiky, když ale zjistí, že kroužky právě o srovnávání nejsou, uvolní se a užívají si řešení číselných problémů. Výzkumníkům zase kroužky přináší oživení do abstraktní práce, která nemusí přinášet výsledky po několik let. Společné řešení zábavných úloh posiluje kolegialitu, pocit sounáležitosti a podporuje růstové nastavení mysli. (zdroj)