Chartové školy

Svobodný výběr školy se stal klíčovým bodem vzdělávací politiky nové americké vlády. Do popředí se tak dostávají chartové školy, které už dnes vzdělávají 3,1 milionu mladých Američanů ve 49 státech. Chartové školy jsou součástí veřejného školství, ale od běžných škol se liší tím, že jsou částečně nezávislí na státním řízení výměnou za větší zodpovědnost za výkony studentů. Chartové školy mají tzv. chartu, což je zakládací listina, ve které jsou stanoveny cíle školy, studijní programy, výkonnostní cíle a metody jejich dosažení.

Jak ukázal tři roky starý průzkum, přestože veřejně financované školy fungují už od roku 1992, stále si je velká část veřejnosti plete se soukromými školami, kde musí žáci platit školné.

Národní zákony o chartových školách umožňují lidem otevřít školu, která se může v nejrůznějších aspektech, včetně výukových metod, lišit od běžných veřejných škol. Nemají předepsané osnovy, vyučovací hodiny nebo firmy na dodávku jídla či papíru. Mohou najímat učitele i bez odborové smlouvy. Někde jejich koncept schvaluje přímo stát, jinde nezávislá komise za účasti univerzit. Školy fungují podle časově omezených smluv, jejichž prodloužení záleží na výsledcích.

Většina chartových škol je neziskových, i když některé si najímají komerční manažerské řízení. Většina je financována stejně jako jiné veřejné školy kombinací federálních, státních a místních peněz, ale důležití jsou i soukromí dárci. Průměrně dostávají chartové školy o 30 % míň prostředků na žáka. Bojují také s dopravou, kterou si musí zařídit buď vlastní, nebo se spoléhat na veřejnou dopravu, protože školní obvody sem běžné školní autobusy nezajišťují.

Chartové školy přijímají všechny studenty bez ohledu na bydliště oproti tradičním spádovým školám. Pokud počet zájemců převyšuje nabídku volných míst, žáci se losují. Školy musí být otevřené a svobodné, nemohou si mezi studenty vybírat podle příjmů nebo původu. Zhruba polovina současných studentů pochází z latinskoamerických nebo afroamerických rodin.

Hodnocení chartových škol probíhá podle podobných indikátorů jako u ostatních veřejných škol – podle výsledků v národním testování, podle míry absolventů nebo efektivity hospodaření. Záleží ale, jak dobře tato kritéria umí který stát měřit. Běžně má škola na rozjezd tři až pět let, a pokud její výsledky nejsou dobré, musí být zavřena nebo ji převezme jiná chartová skupina. Většinou jsou takové školy zavírané pro nedostatek financí nebo slabé vedení.

Existují i online charterové školy, tzv. kyberškoly, předseda schvalovacího a dohledového orgánu Greg Richmond se ovšem domnívá, že pro většinu žáků nejsou příliš vhodné. (zdroj)