Maker spaces

Tzv. maker spaces, prostor pro tvorbu nejrůznějších projektů se na veřejných i soukromých amerických školách stávají stále oblíbenější. Začaly většinou v hustě obydlených bohatších školních obvodech, jsou ale vhodné i pro venkovské oblasti. Projekty studentům pomáhají získat zkušenosti s vedením, ručním vyráběním reálně využitelné věci a s řešením problému místní komunity.

Jak popisuje server KQED, montanská střední škola se zapojila do sledování znečištění tamního ovzduší, které je způsobené častými požáry okolních lesů a doma spalovaným dřevem v zimě. Brock Hammill, učitel přírodovědy na střední škole, si díky tréninkovému programu na nedaleké univerzitě vypůjčil senzor znečištění vzduchu. Senzor měl ale k dispozici vždy jen na pár dní během pololetí. Rozhodl se proto s žáky vyrobit vlastní.

Hamill na své webové stránce studentům vytvořil podrobný postup. Financován univerzitním grantem byl poté schopen nakoupit potřebné vybavení k tomu, aby se žákům podařilo vyrobit jejich vlastní senzor znečištění vzduchu. Když pak žáci viděli, co se jim podařilo a jak zařízení funguje, začali sami pracovat na nejrůznějších modifikacích – snažili se udělat zařízení přenosné, přidávali barevné senzory odlišující nebezpečí apod. Děti si udělaly povědomí o skutečných místních problémech, ale také získaly programovací dovednosti, kterých na venkovských školách příliš nebývá.

Učitel Jacob Bowers z Iowy zařadil výrobní projekty do svých hodin zemědělství. Původně bylo cílem naučit studenty ovládat drony, které přelétaly nad poli a přinášely z nich důležitá data o stavu plodin, jejich vláze, typu půdy apod. Studenti začali postupně své drony mechanicky i softwarově vylepšovat, aby mohli lépe plánovat co nejšetrnější hnojení. Ve školním skleníku vedle toho sestavovali vlastní závlahový systém. Na další rok pak Bowers plánuje založit se studenty obchod s prodejem kovových předmětů, které budou studenti vyrábět – a naučí se vést účetní knihy, oslovovat zákazníky a upravovat výrobu na míru.

Jak moc budou výrobní projekty technologicky náročné, záleží podle Bowerse na učiteli. Sám pro sebe si analyzoval, které dovednosti budou jeho žáci v zemědělství nejspíš potřebovat za dvacet let, a zaměřil se proto na analýzu dat a efektivní hnojení. Potvrzuje přitom zkušenost i dalších učitelů – ve výrobních projektech často excelují studenti, kteří obtížněji zvládají ostatní předměty. (zdroj)