Články

„4 čtenářské techniky, se kterými pracovat“

Mnoho rodičů i učitelů v dnešní době přemýšlí, jak zlepšit čtenářskou gramotnost svých dětí. Navíc stejně jako u všeho, co se v životě učíme, každému vyhovuje jiná cesta, která vede ke zdolání pomyslné hory, tedy k osvojení dané dovednosti.

Můžete tedy s dětmi při čtení vyzkoušet některou z následujících metod:

Cesta hrdiny

Má vaše dítě svého oblíbeného knižního hrdinu? Nebo čte zrovna příběh s postavou, která má zajímavý osud? Pak si s tím hrdinou ještě chvíli pohrajte a vyzkoušejte si metodu zvanou cesta hrdiny.

Jde vlastně o grafické zachycení putování hlavní postavy příběhem. Čtenářům tak pomáhá si uvědomit, co všechno daná postava zažila, s kým se v příběhu setkala a co dělala. Do různých částí cesty můžou čtenáři zapisovat v bublinách svoje vlastní myšlenky, konfrontovat je s hrdinovými, hodnotit jeho jednání a podobně – může tak vzniknout vlastně skoro komiks, v němž vystupuje společně knižní hrdina a sám čtenář. Podle toho, jak moc a jaký druh tvořivé činnosti dítě baví, může vypadat cesta hrdiny třeba jako koláž. Snazší je většinou samostatná práce (i když každé dítě může zpracovávat třeba jinou postavu, ať už ze stejné nebo jiné knihy), ale spolupráce na zachycení jedné cesty ve dvojici nebo menší skupince rozvíjí navíc i komunikační dovednosti dětí.

Ve školním prostředí tak můžete propojit dva předměty a děti mohou cestu hrdiny, o kterém četly nebo slyšely v češtině, potom zpracovávat ve výtvarce.

Čtení s předvídáním

Tuto metodu si můžete přizpůsobit tak, aby vašemu dítěti co nejvíce vyhovovala. Máte několik možností: vy můžete dítěti číst nahlas a dítě poslouchá nebo si děti samy čtou (předčítají) navzájem, resp. jedno čte a druhé poslouchá. Pokud máte děti různého věku, můžou určitě pracovat i spolu.

Základem metody je, že se po částech čte či poslouchá nějaký text. Části mohou být buď samostatně rozstříhané na proužkách papíru nebo, když se děti naučí touto metodou pracovat, stačí je pouze graficky či jinak oddělit nebo očíslovat. Po přečtení každé části textu pak děti nejdříve samostatně předvídají, jak bude příběh dál pokračovat, a pak svoje předpovědi probírají společně (s ostatními dětmi, ve dvojici nebo s rodiči). Potom následuje čtení další části textu, při níž zvažují, nakolik se jejich předpovědi splnily. Počet částí textu a předvídání už pak záleží jen na tom, jak vás a vaše děti bude metoda bavit.

Hraní rolí

Hraní rolí je mezi dětmi většinou oblíbené. Pokud pracujete s více dětmi, začněte tím, že se děti rozdělí do skupin (ideálně po šesti) a každá skupina dostane svůj text. Ve skupině zastává každé dítě určitou roli, může si ji vybrat nebo si třeba děti losují. Podle zaměření role každý nejprve pracuje s textem po svém a pak se ve skupince společně podělí o své závěry. Role se můžou průběžně u různých textů měnit, aby si všichni mohli vyzkoušet rolí více.

Jestliže chcete pracovat jen s jedním dítětem (tedy tvoříte dvojici), postup je v podstatě stejný, jen role si zvolíte tak, aby se hodily k vybranému textu a bavilo vás to oba dva.

Jaké role si můžete zvolit? Pár tipů:

  • Autor – zamýšlí se nad postavami a píše pokračování příběhu.
  • Spojovatel – vytváří spojení mezi daným příběhem a vlastním životem.
  • Tazatel – vypracuje seznam otázek, na které se zaměřit při společném povídání o textu.
  • Mistr pasáží – vybírá části textu nebo příběhu, které stojí za to si zapamatovat.
  • Ilustrátor – nakreslí ilustraci k ukázce.
  • Vykladač postav – zamýšlí se nad postavami a diskutuje o nich.
  • Hledač slov – vyhledává v textu zajímavá, nejasná či klíčová slova.
  • Badatel – zjišťuje informace o tématech, která se vážou k textu nebo příběhu.
  • Překladatel (popularizátor) – převádí text do takové podoby, aby jí rozumělo i mladší dítě.

Volné psaní

Pokud vaše dítě patří k tvořivějším typům a třeba rádo píše (nebo raději píše, než mluví), mohlo by mu vyhovovat volné psaní.

Děti dostanou nějaké slovo, slovní spojení nebo větu, zkrátka něco souvisejícího s přečteným příběhem, a jejich úkolem je po předem stanovenou dobu (např. 5 minut) psát v souvislých větách vše, co je k tomu napadne. Tužka by se neměla vůbec odlepit od papíru, a pokud už dítě neví, co dál psát, pak i tento fakt zapisuje do textu. Napoprvé může být volné psaní obtížné, ale s každým opakováním je snazší a přirozenější.

Mimochodem, tuto metodu je určitě zajímavé si vyzkoušet i jako dospělý, protože v dnešní zrychlené době plné informací jen málokdy píšeme nějaký souvislejší text a náš mozek si tak od takové soustředěné kreativní činnosti odvyká.

Jsou samozřejmě knížky, ke kterým se více hodí jedna konkrétní metoda, ale nejdůležitější je, aby to vaše dítě i vás bavilo a čas s knížkou jste si společně užili.

Více informací o metodách naleznete na www.svetgramotnosti.cz.

Zobrazít vice

Eliška Sovová

Je redaktorkou magazínu Perpetuum od roku 2015. Vystudovala Informační studia a knihovnictví v Brně. V roce 2011 nastoupila do Scio, kde se věnuje čtenářské gramotnosti, spravuje sociální sítě a zajímá se o trendy ve vzdělávání.

Související články

Napsat komentář

Close