Bhútánská matematika

Nejtěžší matematickou hádanku – jak přimět školní děti, aby měly matematiku rády – řeší i učitelé v Bhútánu. Britský pedagog Marcus du Sautoy popisuje pro deník The Guardian, jak diskutoval na workshopech s tamními učiteli i vedením země o změnách matematických osnov.

Malé království na vrcholu Himalájí je známé měřením svého bohatství nejen ekonomicky, ale také pomocí ukazatele „hrubého národního štěstí“. A pocit štěstí chtějí učitelé přenést i do hodin matematiky. Mění přístup dlouhodobě inspirovaný indickými osnovami zaměřenými na pravidla a memorování. Studenti by už neměli umět pravidla jen používat, ale také jim porozumět. Nové učebnice jsou doplněny o typografické ozdoby, které mají vybudit fantazii žáků. Představují fraktály (složité geometrické obrazce složené z jednoduchých opakujících se vzorů) nebo topologii sítí (uspořádání prvků sítí, např. internetu nebo londýnského metra), díky kterým si mají studenti osvojit matematickou terminologii a postoupit ke složitějším myšlenkám.

Učitel Jigme z Královské akademie vysvětluje, jak ukázal žákům, že když rozloží kruh na trojúhelníky, které přeskupí do obdélníku, odpovídá jeho plocha vzorečku πr² , a jak pochopení vzorce změnilo 80% nespokojenost studentů na 96% spokojenost.

Nový přístup odpovídá staré buddhistické myšlence o vzájemně propojené povaze vesmíru. Všechno souvisí se vším, nic není izolované a studenti musí vidět, jak matematika sahá za stěny školní třídy. Sautoy je přesvědčen, že právě tato filozofie zoufale chybí většině vzdělávacích systémů, kde studenti chodí z výuky matematiky na hodinu zpěvu nebo dějepisu a nikdy si neuvědomí, jak jsou všechny předměty provázané. 

Přesto je zavádění nových osnov doprovázeno obavou, kterou autorovi sdělil bhútánský premiér – i když je skvělé, že budou studenti chápat, jak matematická pravidla fungují, pořád budou potřebovat základy, třeba násobilku. Učitelé se snaží vyvážit potenciál nového přístupu a potřebu naučit děti to nejzákladnější, a to i zpaměti.

Role vzdělávání v dalším směřování země je v Bhútánu předmětem zájmu ze strany vlády i královské rodiny, jak se autor článku na své cestě přesvědčil. Na soukromé schůzce mu král řekl, že si přeje, aby jeho poddaní mluvili plynně třemi jazyky: bhútánským národním jazykem dzongkha, který je vždy bude spojovat s jejich jedinečnou kulturou a dědictvím, anglicky, protože tak mohou komunikovat se zbytkem světa, a jazykem matematiky, který lidem pomáhá najít ten správný směr a plánovat na nejistou budoucnost. (zdroj)