Individualizované domácí úkoly

Mike Anderson radí na stránkách Edutopia.org, jak přizpůsobit domácí úkoly potřebám různých žáků, aniž by si učitelé přidávali příliš práce. Totožné úkoly pro všechny podle něj nenaplňují plný potenciál každého z nich.

Vychází z typické situace při domácím matematickém cvičení: Marly spočítá všechny příklady během několika minut, protože už umí dělit zlomky, zatímco její spolužák Evan tráví nad úkolem hodinu a půl, a i když s pomocí matky svou práci dokončí, stejně si není jistý, jestli látce rozumí.

Anderson proto sdílí tipy, jak individualizovat domácí úkoly tak, aby byly prospěšné pro všechny studenty. Obecně podle něj platí pro každý efektivní domácí úkol, že má posilovat a procvičovat dovednosti/znalosti získané ve škole, a studenti tedy mají být schopni je dělat samostatně (velké projekty mají zůstat ve škole, kde učení studentů doprovází učitel). Kontrola domácích úkolů ve škole má být podle Andersona letmá, není potřeba procházet každé cvičení s celou třídou (zvlášť pak u individualizovaných zadání). Místo toho si mohou děti vybrat vždy jeden případ, který chtějí projít, nebo své postupy a výsledky konzultovat ve dvojicích. A konečně: domácí úkoly by měly být strukturovány podle času, ne množství – studenti mohou mít zadáno namísto deseti příkladů patnáct minut procvičování násobení.

Při individualizaci domácích úkolů je klíčové přenést část odpovědnosti a výběr na samotné žáky. Ve výše popsaném příkladu by mohl učitel žákům zadat, aby doma patnáct minut procvičovali zlomky, přičemž mohou použít příklady z učebnice, strana 113, nebo vymyslet své vlastní, které zvládnou vyřešit, ale nebudou tak jednoduché. To umožní studentům strávit při domácí přípravě víc času v odpovídající úrovni a nebudou řešit příklady, které jsou pro ně příliš těžké, nebo příliš jednoduché. A Anderson nenabízí příklady modifikovaných zadání domácí práce jen v matematice, ale také v cizím jazyce, sociálních studiích nebo třeba při zkoušce v kapele.

Aby strategie individualizovaných úkolů dobře fungovala, radí Anderson následující:

1. Učit děti dobře si vybírat – ve třídách mohou děti s učitelem projít způsoby, jak si vybrat správný úkol, a sdílet své nápady. Učitel nemůže předpokládat, že to všechny děti umí.
2. Nabídnout správné možnosti – ujistit se, že nabízené úkoly skutečně procvičují, co se ve škole učilo, a že jsou dostatečně široké pro všechny studenty.
3. Zeptat se studentů na jejich představu o úkolu – po otázce „jak bychom si mohli nové dovednosti procvičit“ mohou děti přijít se skvělými nápady.

Udělat samotné úkoly volitelné – procvičovat mohou děti, které si myslí, že to potřebují. (zdroj)