Jak šťastní jsou teenageři?

Třetí vydání výsledků mezinárodních testů PISA 2015 zaměřených na spokojenost dětí ukazuje, jak důležité je, aby vzdělávání pomohlo dětem získat vedle znalostí a kognitivních dovedností také sociální a emoční kompetence a odolnost čelit současným i budoucím výzvám, popisuje blog OECD Education Today.

Vytvořit ze školy šťastnou komunitu, kde o sebe členové navzájem pečují, je společným úkolem učitelů, rodičů i žáků. Šťastná škola má být místem, kde děti hodně pracují, ale užívají si to, kde jsou akademické úspěchy výsledkem, ale ne jediným cílem a kde jsou vztahy mezi studenty a učiteli plné respektu.

Data PISA z roku 2015 potvrzují, že práce učitele je efektivnější, když si se studenty dokáže vybudovat dobré vztahy. Výsledky žáků o vnímání kvality jejich vlastního života jsou negativně ovlivněny školním stresem – a stres spojený s úkoly a testy je velkým problémem ve všech zemích OECD. V průměru je 64 % dívek a 47 % chlapců před testem silně vystresováno, i když se na něj dobře připravili. Žáci, kteří cítí, že jim učitel v případě potíží individuálně pomůže, jsou pod menším tlakem. Naopak studenti mající pocit, že je učitelé považují za méně chytré, než ve skutečnosti jsou, mají o 60 % větší šanci, že se během studia budou cítit pod tlakem.

Z těchto dat podle autora článku, analytika OECD Education Maria Piacentini, nevyplývá, že učitelé odvádí špatnou práci. Spíše ukazují, že rozvíjet „celé dítě“ je velmi náročná práce, která vyžaduje, aby byli všichni zaměstnanci školy, rodiče i studenti srozuměni a ztotožněni s cíli školy a cestami, jak jich dosáhnout.

Vyrovnat se se stresujícími situacemi také pomáhají dobré vztahy s rodiči. Většina studentů v zemích OECD cítí, že se mohou, pokud mají ve škole nějaké těžkosti, na své rodiče spolehnout. Ti, kteří takovou podporu necítí nebo s rodiči někdy netráví čas jen povídáním, se častěji cítí izolovaní nebo že do školy nezapadají.

Jako podpora žáků je důležitá spolupráce rodičů a učitelů a školy by se měly podle autora snažit rodiče do školního života zapojit. Zapojeni by měli být i ti ze znevýhodněného prostředí. Společně mohou snížit výskyt a následky šikany, která je stále poměrně častá: 11 % dětí uvádí, že se jim několikrát do měsíce někdo vysmívá, 8 % se často cítí být objektem pomluv, a 7 % uvádí, že jsou často z něčeho vynecháni. Průměrně 4 % dětí pak uvádí, že je několikrát za měsíc někdo uhodí (i když toto číslo se v různých zemích pohybuje mezi 1 – 9,5 %).

Prezentované výsledky nejsou podrobnou analýzou spokojenosti patnáctiletých dětí. Nabízí jen náhled na to, jaký život tyto děti žijí a jestli se cítí šťastné. Podávají zprávu o tom, že životní spokojenost není jen o osobnosti a kultuře, ale také o zkušenostech ze školního života. (zdroj)