Co nás učí „problémové“ děti

Carla Shalaby, bývalá učitelka prvního stupně a vedoucí pedagogických programů na vysokých školách, vydala knihu Troublemakeři: lekce svobody od malých školáků a v rozhovoru pro The Atlantic popisuje, proč se máme od tzv. problémových dětí co učit.

Mluví, když mají být potichu, vstávají, když mají sedět, a nekonečně dalšími způsoby narušují pořádek ve třídě – tak známe problémové děti neboli troublemakery. Shalaby věří, že problém není v nich samotných, ale v systému, kterému se musí přizpůsobit. V knize sleduje osud čtyř takových dětí, se kterými měli problém oslovení učitelé na prestižních školách (aby vyvrátila mýtus, že problémy s chováním dětí jsou jen na znevýhodněných školách).

Shalaby podporuje myšlenku svobodných škol, která je vzdálená současnému systému vzdělávání postavenému na kontrole a nucení prostřednictvím trestů a odměn, které vnímá děti spíše jako objekty než jako lidské bytosti s právem na svobodu. Ty děti, které jsou v takovém systému problémové, jsou podle Shalaby vlastně silné, nepodléhající osobnosti. Vzdor se jako vzorec chování vždy objevuje u lidí pod nátlakem – a děti jsou také lidi a dnešní třídy jsou velmi stísněné.

Kniha není návodem pro učitele, jak problém s nekonformním chováním vyřešit. Je spíš o tom, jak spolu všichni, učitelé i žáci, mohou fungovat. Připomíná, jak je každodenní neuvěřitelně těžká práce důležitá a jak může změnit svět. Nabádá učitele, aby pojetí třídy změnili, aby nepřipravovali děti na svět, jaký teď máme, s jeho nerovnostmi a ekonomickou i sociální okluzí těch, co „dělají problémy“, ale aby děti připravovali na svět, jaký ho chceme mít. Společně mohou najít nové řešení problémů. To se nám troublemakeři snaží ukázat, i když nevhodným způsobem, a učitelé by měli poslouchat, namísto aby jejich volání utišovali. Shalaby věří, že tyto lekce o svobodě a demokracii ve školách je třeba pěstovat. (zdroj)