O roli učitele od „skoroučitele“

Pokud chcete jakožto čerstvý nováček vysoké školy spolehlivě umrtvit konverzaci se svými vrstevníky, mám pro vás radu – řekněte, že jste se rozhodli stát se učitelem/učitelkou a vystudovat proto odpovídající pedagogický obor. Nastane zvláštní ticho, ze kterého se v lepším případě podaří jedné ze stran vybruslit povedeným vtipem o kantorech. Vlastně by se na reakcích v takovýchto situacích dal postavit celý sociologický průzkum odpovídající na otázku, jak společnost vnímá učitelskou profesi nebo minimálně studenty pedagogických fakult. Co se stalo s postavením, kterým se mohli honosit kantoři v dávných dobách, kdy patřili mezi elitu společnosti a lidé za nimi chodili pro radu? Je možné takového uznání dosáhnout i dnes?

Přiznejme si… společnost se mění, tím pádem se mění i dnešní mladá generace. Zásadní ale je, že staršími generacemi předávaná představa o roli učitele již novým potřebám vzdělávání neodpovídá.

Kamarádka se mi svěřila, že když svým spolužákům z právnické fakulty představovala obor mého studia, hned po dokončení věty dodávala, že na pedagogické fakultě studuji mimo jiné i proto, abych dosavadní zaběhlý systém vzdělávání a vyučování změnila. Je tedy nad slunce jasné, že učitelská profese silně neodpovídá představě mladých emancipovaných lidí o tom, jak by měl takový „dream job“ vypadat. Povolání právníků, letušek nebo „ajťáků“ má rozhodně navrch.

Pozastavme se na chvíli nad tím, proč tomu tak je. Prvotně je to fakt, že učitel již nemůže plnit jen(!) roli tzv. encyklopedie, studnice vědomostí, jediného zdroje informací. Protože jím zkrátka není. Pokud se studenti s takovými učiteli na svých základních a středních školách setkávají, není divu, že se jimi nechtějí stát. Mít znalosti totiž ještě neznamená vědět, jak je správně předat.

Pokud jen znalosti nestačí, čím dalším by tedy takový „dream teacher“ měl disponovat? Měl by to být ideálně někdo, kdo je schopný děti nebo studenty vést, motivovat je, provádět je světem informací. Angličtina má pro popsání této role trefné výrazy jako „mentoring“ nebo „guiding“. Je třeba pomoci studentům, aby si k procesu učení vytvořili kladný vztah, aby dokázali sami sebe namotivovat k prohlubování svých znalostí. „Learning to learn.“ A přiznávám, to není jednoduchý cíl. Obzvláště v případě, pokud si studenti již několika lety „klasického“ školního vzdělávání prošli a jsou na metodu „uč se pro známky“ a „opakuj definice“ navyklí.

Jenže byla bych nerada, kdybychom se zaměřovali jen na negativní stránku věci. Protože i v tak na první pohled nepříznivém prostředí se vyskytuje mnoho výjimek, a nálepkovat a házet všechny účastníky vzdělávacího procesu do jednoho pytle je to nejhorší, co můžeme momentálně dělat. Upřímně řečeno, samotný proces vzdělávání se a nabývání vědomostí je přeci ve své nejhlubší podstatě velice pozitivní záležitost – proč jinak by lidé již od pradávna nacházeli ve vzdělávání a objevování světa tolik naplnění a radosti? Proč by se malé děti tolik těšily do první třídy?

Mít dobrého učitele totiž může být neskutečný zážitek, který se na našem budoucím životě podepíše více, než bychom si často byli schopni přiznat.

Na zmíněné světlé výjimky – učitele, kteří jsou nebo byli na správném místě – možná vzpomínáte s potěšením i vy. Jedná se o ty, kteří vám dokázali učivo podat tak, že podnítili váš osobní zájem a třeba jste si díky jejich doporučení přečetli i nějakou tu knížku. A ačkoliv se právě toto může zdát jako nepatrná drobnost, na takovýchto drobnostech je úspěšný vzdělávací proces postaven. A věřím, že vidět, že jste dokázali žáka pro věc nadchnout, je krásná odplata za tolik snahy a hodin strávených nad přípravou dostatečně zajímavé a interaktivní výuky.

Ona ta učitelská profese nakonec nebude tak ztracená, jak se na první pohled může zdát. Jen je potřeba se zbavit pár předsudků a dát šanci oboru, který na žebříčku oblíbenosti mezi mladými lidmi není na nejpřednějších pozicích. Jenže na vyšší pozice se ani nikdy nedostane, pokud se učiteli nestanou ti správní lidé. Mít dobrého učitele totiž může být neskutečný zážitek, který se na našem budoucím životě podepíše více, než bychom si často byli schopni přiznat.

 Navíc to vypadá, že po nových šikovných učitelích je na školách opravdu poptávka. Který jiný obor na pracovním trhu se něčím podobným může pyšnit? Pojďme vytvořit dostatečnou konkurenci na straně nabídky. Naše výchozí podmínky vlastně vypadají velmi příhodně. Zapomeňme na všechny negativní věci, které by nás mohly odradit (pár jich tam je, to přiznávám), a celý tento začarovaný kruh narušme. Někdo to zkrátka udělat musí. A kdo, když ne my? A kdy, když ne teď?