Tajný sociální život studentů
Harvard nedávno zrušil přijetí deseti studentů kvůli zjištění, že na sociálních sítích sdílí obsah posměšný vůči menšinám, zneužívání dětí, sexuálnímu násilí nebo holocaustu. Zpravodajský server The New York Times se proto zamýšlí nad „tajným“ sociálním životem mladých a jeho dopadu na jejich skutečné životy.
V situaci, kdy většina teenagerů tráví online prostřednictvím různých zařízení zhruba devět hodin denně, může trvat jen chvíli, než se stanou závislými na lajcích a neustálé zpětné vazbě. Svou online aktivitu ale různě ukrývají ze strachu, že „budou přistiženi“. Soukromé profily, kde musí schválit další uživatele, jako je např. Facebook, jim může dát pocit ochrany. Zároveň často mladí lidé využívají dvojích profilů, např. tzv. rinsta (Instagram pro širokou skupinu odběratelů) a finsta (falešný Instagram, kde jsou často pod přezdívkou a který je určen jen skupině nejbližších přátel). Nebo aplikace jako Vaulty, do nichž lze k uložených fotografiím vstoupit jen po zadání hesla, přičemž ten, kdo zadá nesprávné heslo, je hned vyfocen a nahlášen, případně Calculator%, aplikace, která se tváří jako skutečná kalkulačka, ale po zadání správné kombinace otevře přístup ke skrytému obsahu.
Všechna tato opatření mohou dát mladým (i dospělým) uživatelům pocit, že jsou chráněni a mohou sdílet cokoli a jakkoli. Zatímco na veřejné profily informace často vybírají, na soukromých vyjadřují své nevnitřnější myšlenky a mohou sdílet příliš mnoho fotografií a informací. Spolehlivost soukromých sítí ale byla mnohokrát zpochybněna. Všechny online informace se mohou snadno dostat ven už jen tak, že mohou být na obrazovce zachyceny snapshotem a sdíleny před širším publikem. Ochrana soukromí je jen tak kvalitní, jak kvalitní jsou skutečné vztahy zúčastněných. I zamítnutí uchazeči o Harvard doplatili na informace, které překročily hranice jejich uzavřených skupin.
Proč se mladí na sítích chovají často tak neopatrně? Podle výzkumu z Kalifornské univerzity jsou mozkové oblasti zaměřené na odměnu a sociální kognici aktivovány podobně při přemýšlení o penězích nebo sexu jako při zhlédnutí fotky, která má hodně lajků. I když 86 % dětí uvádí, že obecné rady o online prostředí dostávají od rodičů a rodiče mají také největší vliv na posouzení vhodnosti online obsahu, 30 % jich zároveň uvádí, že rodiče ví jen málo nebo nic o tom, jaké aplikace na sociálních médiích používají
Správná socializace i v online světě nabývá na významu, zvlášť když se nyní ve Spojených státech projednává zákon, který může zasílání vlastních nahých fotografií potrestat až patnácti lety vězení. Rodiče mohou aktivitu dětí sledovat pomocí vlastních aplikací hlídajících různé sociální účty a přeposílajících na telefon sdílené fotky. Takový monitoring může ale v důležité vývojové fázi narušit důvěru. Jinou možností je prostě dětem ukazovat, jak mohou informace unikat a co se s nimi pak děje, nebo s nimi diskutovat, jak by se asi v pravděpodobných scénářích zachovaly, aby později pod tlakem neudělaly neuvážená rozhodnutí. (Zdroj)