Učitelé na cestách: Zkušenosti ze zahraničních škol

Na konci března navštívili pilotní studenti výcviku Učitele naživo a účastníci z řad učitelů a ředitelů škol tři zahraniční školy: Lorentz School v holandském městě Hilversum, Athénée Royal Prince Baudouin v belgickém Marchin a londýnskou Ashley Primary School. Studenti přijeli zpět plní zážitků a nových inspirací. Během 4denní cesty najeli téměř 2 500 km. Co by se podle studentů dalo nebo mohlo z navštívených zahraničních škol přenést do českého školství?

Inspirace na Ashley Primary School, Velká Británie: Důvěra v děti

Ashley School je uznávána jako jedna z nejlepších světových ekoškol. V roce 2009 obdržela například mezinárodně uznávanou cenu Ashden Award za vynikající práci v oblasti úspor energie v rámci celoškolního vzdělávacího programu za udržitelnost. Celou školu spojuje jednotná koncepce založená na propojování a vytváření souvislostí. Koncepci vytvořil ředitel školy, který se inspiroval v knize Harmony od prince Charlese. Školní motto zní „We are school where we love to learn and we learn to love“ („Jsme škola, kde milujeme učení a kde se učíme milovat“).

Den na anglické škole jsme začali kreslením mandal, na kterých nám nadšený pan ředitel ukázal propojení geometrie s přírodou a vysvětlil celkový koncept školy založený na harmonických vztazích napříč celým životem školy. Během dne jsme měli možnost seznámit se s konkrétními příklady života dětí ve škole. Děti tráví přestávky venku na hřišti. Viděli jsme je hrát fotbal, skákat přes švihadlo, chodit na chůdách, pobíhat a hrát různé pohybové hry, povídat si. Při návštěvě třídy nám pan učitel vysvětlil aktuální třídní projekt, na kterém jsme mohli vidět propojení jednotlivých předmětů.

Školou nás provázela dvojice dětí z nejvyššího ročníku, byli to šesťáci. Při prohlídce pozemků školy nám děti vysvětlovaly, jak pěstují zeleninu, starají se o zvířata a pozorují vztahy a cykly v přírodě. Děti byly při provázení vstřícné a otevřené. O škole mluvily s nadšením a zápalem. Také jsme se dozvěděli, že se děti aktivně účastní chodu školy, například za peníze vybrané na školním jarmarku koupily prolézačku na školní hřiště, každý jednotlivý ročník se také stará o jednu oblast ve škole – úklid, recyklace, úspora energie.

Učivo vychází z toho, co děti vidí okolo sebe. Nejdříve se učí o bezprostředním okolí, popisují, co se děje v přírodě, jak to souvisí s jinými přírodními jevy i s kulturou. Výuka probíhá podle důkladně vypracovaných několikaměsíčních plánů, ve kterých se propojují různé předměty. Každý týden je ve škole stanovena otázka, která se objevuje ve všem, co se ten týden děti učí. Výuka probíhá v tematických blocích. Například, když se děti učí o vesmíru, začnou s dekorací třídy. Z různých materiálů vytvoří planety, kterými si učebnu vyzdobí. Celou dobu se pak učí v tematicky vyzdobeném prostředí. Model sluneční soustavy děti vytvořily ve výtvarné výchově, v dějepise si povídaly o bájích a pověstech o planetách a souhvězdích. V zeměpise se učí o sluneční soustavě a jednotlivých planetách, pak přejdou na praktické využití sluneční energie. V biologii děti probíraly důležitost fotosyntézy a sluneční energie pro život na Zemi. Děti pod vedením učitele diskutují o problémech s využitím sluneční energie z různých úhlů pohledu. Dostávají technická vysvětlení i praktické ukázky – ve škole využívají sluneční kolektory. Zabývají se tím, jak stát podporuje výrobu sluneční energie a k jakým změnám v této podpoře došlo, například že stát podporu sluneční energie omezil. V občanské výchově pak píší dopis místnímu politikovi ohledně problému s výkupem solární energie od školy. V hodině angličtiny zase píší politikům dopis s argumenty, proč by stát měl využívání sluneční energie podpořit.

V jiné hodině jsme viděli, že děti si samy vyhodnocují práci a pokrok. Do připravených formulářů si každý sám odpovídal na otázky – Co jsem se naučil? V čem jsem se zlepšil? Na čem potřebuji dále pracovat?

Kladli jsme si otázku, co bychom se od této školy mohli naučit. K propojování předmětů je zapotřebí, aby spolupracovali jednotliví učitelé různých předmětů, což se může zdát jako těžký úkol, ale každý malinkatý krůček může být začátek pozitivní změny. Velice dobře si lze představit propojení biologie či jiného předmětu s výtvarnou i hudební výchovou. Řekněme, že se v zeměpise učíme o vodstvu, v biologii se učíme o vodních ekosystémech, ve fyzice o vlastnostech vody, ve výtvarné výchově budeme vodu ztvárňovat různými způsoby, v hudební výchově můžeme probírat Smetanovu Vltavu, v češtině můžeme psát esej o významu vody pro člověka. Konečným výstupem může být společný plakát, ve kterém děti propojí vše, co se o vodě naučily. Plakát se pak využije k výzdobě školy.

Daltonský plán na OBS Lorentz School, Holandsko

Základní škola se opírá o tzv. daltonský plán, který přizpůsobuje dle vlastních potřeb. Snaží se rozvíjet principy volnosti, samostatnosti a spolupráce. Zde bylo velmi zajímavé vidět právě daltonský plán a jeho metodickou pestrost v plném rozsahu.

Po příjezdu do školy nás přivítal celý pedagogický sbor, který zrovna zahajoval každodenní ranní poradu. Ihned jsme tak měli možnost vidět, jak škola funguje jako jeden velký spolupracující kolektiv. Učitelé k nám byli vstřícní a byli ochotni sdílet své zkušenosti. Během otevřené diskuse s učiteli jsme zjistili, jak se liší jejich vzdělávací systém od našeho. Například – jeden učitel učí všechny předměty a má tak možnost propojovat témata napříč obory; nebo že se učitelé 8x ročně setkávají při tzv. seminárních dnech, ve kterých se dále vzdělávají a upevňují vzájemné vztahy; nebo že každý učitel učí vždy 3 až 4 roky jeden ročník a nejde s dětmi od 1. do 5. třídy, jako je to ve většině českých základních škol. Z nástěnky na chodbě jsme vyčetli, že o dobré vztahy ve škole se starají i vybraní žáci, kteří pomáhají ostatním spolužákům s osobními problémy (poté, co projdou příslušným školením).

V rámci celého dne jsme ocenili možnost volně se pohybovat po škole, procházet mezi otevřenými třídami, pozorovat výuku a nahlížet do studijních plánů dětí. Žáci zde mají možnost sami rozhodovat o průběhu svého učení – kde a jak bude probíhat, čemuž jsou přizpůsobeny jak třídy, tak celá škola (např. „učební koutky“ na chodbách). Učitel fungoval jako průvodce učením dětí a průběžně dětem ukazoval, kde se ve své práci nacházejí a kam mohou jít dál. Děti se ve škole podílejí i na správě a chodu školy. Mají zodpovědnost za prostředí, ve kterém se pohybují, například vynášejí odpadky, uklízí třídy, nosí si do třídy svačiny, pečují o slepice. Zároveň min. 2x denně během pauz mají možnost trávit volný čas venku na pozemcích školy.

Při návštěvě hodin jsme hned cítili příjemnou a pozitivní atmosféru ve třídách. Učitel ji zajišťoval i dobrou komunikací nejen verbálně, ale i velkou řadou pomůcek, například kostkou se znaky (zelená = jsem ok, červená = mám problém, otazník = mám dotaz, žlutá = potřebuji větší klid na práci), plastovou kačenkou (odchod na WC), kartami, losovacími špejlemi atd. Vztahy učitelů se žáky působily rovnocenně, učitel se snažil být na stejné úrovni se studenty.

Zaujaly nás také pomůcky, které pomáhaly k lepší organizaci třídy. Nejvýraznějším prvkem bylo rozdělení třídy do zón, kde po okrajích třídy byla tichá zóna, před tabulí byla zóna určená pro výklad učiva paní učitelkou a uprostřed vzadu třídy měli žáci k dispozici zónu pro spolupráci. Když jsme měli možnost nahlédnout do materiálů dětí, ukázaly nám portfolia, kde jsme viděli nejeden inspirativní materiál. Žáci si vedli plánovací list na každý týden, kde si barevně zaznamenávali, kdy jakou práci budou dělat. S tím souvisel reflektivní list, který si po týdenní práci vyplnili a zreflektovali v malé skupině. Když žák pro práci potřeboval ticho, mohl si kdykoliv ve třídě nasadit „hluchadla“ (tedy sluchátka bez hudby) a nikdo ho nerušil.

V náruči přírody: Athénée Royal, Belgie

Po příjezdu ke škole v Belgii nás uvítala delegátka školy a uvedla nás branou do přírodního areálu státní školy, která se hlásí ke skautským principům. V jídelně jsme se setkali s panem ředitelem, poté jsme se rozdělili do dvou skupin a vydali se na výpravu.

Jedna skupina šla nejprve obhlédnout budovy školy, druhá se vydala do jedné z budov přilehlého internátu, pak si skupiny role otočily. Internát hýřil uměleckými díly z celoškolního zážitkového karnevalu, k dispozici byla mimo jiné studovna a místnost se stolem na stolní tenis. Zajímavá byla i „squattingová“ místnost, kde smí žáci volně fungovat – včetně např. sprejování na zeď. Pravidla na internátu jsou relativně striktní, ale z výpovědí žáků se zdálo, že jsou na internátu upřímně spokojeni a tvoří komunitu podobně naladěných lidí. Starší děti se zde starají o mladší a pro internátní studenty škola pořádá víkendové akce.

Po stěnách chodeb ve výukových budovách byly výstupy různých projektů. Umělecké zaměření dominovalo. Mozaiky, textilní výtvory i obrazy sloužící jako didaktické pomůcky (např. dórský sloup v učebně latiny) byly opravdu krásné. Jedna z učeben byla vyzdobena materiály pro výuku angličtiny, na stěně byly také speciální kastlíky s prací pro ty, kteří jsou hotovi dříve. Hodiny, které jsme viděli, ničím zvlášť nevybočovaly z běžného standardu známého i z našich škol. V hodině francouzštiny jsme mohli sledovat využití metod kritického myšlení (srovnávací tabulka). Ocenili bychom vyváženější zapojení dětí při skupinové práci i lepší promyšlení cílů výuky. Nicméně z úsměvů dětí posedávajících o přestávce před školou v trávě a z rozhovorů s průvodci bylo jasné, že se jim ve škole líbí. K návštěvníkům byli milí a otevření. Škola je zaměřená na sebeprezentaci a na vztahy mezi žáky i mezi žáky a učiteli. Celkově jsme však pozorovali určitý rozpor právě mezi tím, jak se škola prezentuje a jak to v ní fakticky chodí, což se projevilo například tím, že někteří studenti, kteří nás provázeli, neměli úroveň prezentace příliš vysokou.

Pan ředitel nám pak v kinosálu s obrázky a grafy v zádech nadšeně vyprávěl o škole. Viděli jsme fotografie ze školních akcí a mnohé učitele spolu se zvířecími maskoty, kteří doplňovali skautský a přírodní kolorit školy. To byla příležitost, kde se dala vysledovat souvislost se skautskými principy, jak je známe v ČR. Jiné příklady školních aktivit jsou např. Students Rally – projekt začínající na začátku září, v rámci kterého na různých tématech (např. Egypt, Říše římská) spolupracují studenti napříč ročníky; nebo Group Management Training – letos pro pátý ročník, jež by měl příští rok školit budoucí páťáky. Škola dále pořádá vlastní talentovou show nebo společný kemp na konci školního roku, na jehož organizaci se podílejí studenti starších ročníků.

Návštěva byla zakončena obědem ve školní restauraci, která se pyšnila kvalitním servisem a skvělým jídlem. Důvěra v žáky byla demonstrována logistikou podávání stravy, která byla rozvážena v překrásných nádobách na vozících uličkou vedoucí z moderně vybavené kuchyně středem prosvětlené restaurace. Na každý stůl byly z vozíku postaveny nádoby, u nichž si každý mohl nabrat tolik, kolik chtěl. Oceňujeme snahu zabránit takto plýtvání.

Zdá se, že v této belgické škole jde především o dlouhodobou práci na důvěře, solidaritě, seberealizaci, týmovosti apod. Ani inspiraci skautingem jsme neměli možnost přímo sledovat, svázanost pravidly se naopak většině z nás zdála přílišná. Škola tak trochu narušila stereotypní představu, že v západní Evropě musí být všichni o krok napřed. Jasné plus je v propojení školy s přírodou. Možná i díky němu převažuje dojem, že jsou zde děti šťastné a že není potřeba, abychom kvůli tomu byli jako učitelé vždy ve všem inovativní.

Učitel naživo je učitelský výcvik. Od září 2016 běží pilotní jednoletý výcvik studentů s intenzivní praxí na školách. Trénink je zaměřený na rozvoj osobnosti pedagoga, schopnost vytvářet a udržovat vztahy založené na důvěře a respektu, na pedagogiku orientovanou na dítě a reflektivní dovednosti. Výcvik je inspirován ověřenými zahraničními programy. Na vývoji a produkci programu se podílí tým zapálených odborníků, inovátorů a lidí z praxe.

Učitel naživo vzniká v rámci laboratoře, jejímž cílem je vyvíjet inovativní učitelské kvalifikační programy, pilotně je testovat a poskytovat dál dalším vzdělávacím institucím jako know-how. Jde zde o to, aby se příprava učitelů měnila v duchu rozvoje potenciálu každého jednotlivce – jak učitele, tak dítěte. Projekt vyvíjí Nadace Depositum Bonum ve spolupráci s Duhovka Group za podpory dalších partnerů.

Text: A. Panochová, J. Horalová, M. Bukovjanová, O. Franta, J. Procházková, T. Kotlant, J. Majerová, D. Volková, H. Vacková, D. Koutecká, P. Kraemer, M. Galatíková, M. Palkosková