Dialogem k lepšímu myšlení

Výzkum i selský rozum říká, že děti se víc naučí při aktivním zapojení do toho, co dělají – schopnost vstřebat a uchovat informace se zvyšuje diskuzemi, učením ostatních nebo řešením matematického problému. Mnoho škol přesto stále učí děti správné odpovědi na rutinní otázky, zamýšlí se zpravodajský server Quartz a představuje britskou studii, která potvrdila, že pokud se děti učí myslet a argumentovat, zlepší se jejich výsledky v matematice, přírodních vědách i angličtině.

V dvacetitýdenním experimentu se 2 500 devíti- a desetiletých školáků na 38 školách učilo, jak formulovat otázky a vysvětlovat argumenty. Oproti svým spolužákům bez podobného výcviku získali v angličtině a přírodních vědách průměrně dvouměsíční náskok, v matematice se pak nejvíc znevýhodnění žáci zlepšili o měsíc.

Podle nadace Education Endowment Foundation, která studii zadala, jsou metakognitivní schopnosti (které dětem pomáhají sledovat a hodnotit jejich učení) efektivním nástrojem, jak získat až roční náskok.

Program nazvaný „výuka dialogem“ (dialogic teaching) je podle autora Robina Alexandra založena na přesvědčení, že diskuze podporuje myšlení a tím učení. V dialogových hodinách děti neodpovídají jen fakticky, ale učí se vyprávět, vysvětlovat, analyzovat, spekulovat, argumentovat nebo obhajovat. Učitelé mají podle Alexandra přejít od otázek „co?“ k „proč, jak, co když“ na „co si myslíš, že by se stalo, kdyby…“.

Studie vychází z předchozích výzkumů, které pozitivní vliv diskuzí potvrdily. Devíti- a desetiletí Britové, kteří se jeden týden věnovali filozofii, se zlepšili v matematice i čtenářských dovednostech. V jiném programu školáci v přírodních vědách kladli velké otázky jako „jak víme, že je země kulatá“ a oproti kontrolní skupině se zlepšili o celý měsíc.

Běžné školy nejsou k dialogové výuce uzpůsobeny – překážkou jsou velké třídy, výchovné problémy, různé úrovně motivace či tlak standardizovaného testování. Přetrvává proto tzv. recitační výuka, tedy předávání informací a testování jejich zachycení sekvencemi krátkých otázek a odpovědí. Tato metoda umožňuje učitelům lépe řídit směr výuky a mít nad hodinou kontrolu. Pokud jsou nejistí ohledně svých znalostí nebo se tak sami učili, je těžké se přeorientovat na jinou výuku.

V dialogové výuce vynikají většinou soukromé školy. Např. elitní americká internátní škola Philips Exeter učí metodou Harkness, kterou nositel tohoto jména a dědic ropného impéria vyvinul v roce 1930. Metoda preferuje malé třídy a oválný stůl, aby „nebylo, za který roh se schovat“. Žáci v hodinách sami diskutují a učitel funguje jen jako moderátor v pozadí.

Alexander je přesvědčen, že pokud by vlády investovaly do výcviku učitelů v dialogové výuce ve znevýhodněných školách, peníze by se vrátily. Zaměstnavatelé koneckonců potřebují lidi s kritickým myšlením. (zdroj)