Trendy

Fyzika jinak

Laureát Nobelovy ceny za fyziku Carl Wieman by klidně mohl být průměrným učitelem. Velkou část své kariéry přesto věnuje způsobům, jak zlepšit výuku přírodních věd na vysokých školách, a to nejen ve svých vlastních třídách na Stanfordu, ale také v největším experimentu jeho života – Science Education Initiative (SEI).

Ve své nové knize Zlepšování výuky přírodních věd na univerzitách popisuje zkušenosti ze SEI, píše server Inside Higher Ed. Závěr je zřejmý – změnit výuku skutečně jde. Fakulty, které se do iniciativy zapojily, zjistily, že při zavedení výzkumem podpořených metod může být výuka skutečně efektivnější a zábavnější, studenti dochází na hodiny častěji a zajímají se o učivo daleko víc. I když učit ponovu samozřejmě vyžaduje přípravu, nejde o moc víc času, než kolik je potřeba pro přípravu nového kurzu.

Proč se Wieman pro změnu výuky rozhodl? Zjistil, že i když z výzkumů jasně vyplynulo, že jsou nové metody lepší než klasické, učitelé neměli o jiných osvědčených metodách povědomí, a to dokonce ani tehdy, když se rozebíraly přímo na jejich katedře.

Závěry výzkumů je zřejmý: plného porozumění komplexním přírodním jevům nedojde nikdo pouhým posloucháním teorie. Studenti musí budovat vlastní porozumění mentálním rozvojem předchozích znalostí a přemýšlení.

SEI zahrnovala celkem 300 lektorů 235 kurzů s více než 20 000 kreditovými hodinami. Nové metody byly předkládány tak, aby vyhovovaly stávajícímu rozdělení fakult a byly podobně nákladné jako klasická výuka. Specialisté radili lektorům, jak kurzy přeměnit a zahrnout do nich aktivní vzdělávací metody jako práce pomocí pracovních listů, klikacích kvízů v reálném čase, samostatné i párové práce. Podle výsledků z Britské Kolumbie byla účast na transformovaných kurzech o 20 % vyšší, studenti byli dvakrát více zainteresovaní a dosáhli v komplexních testech z fyziky 74 % (oproti 41 % u spolužáků z klasických hodin).

Wieman je přesvědčen, že podobnými metodami mohou učit všechny fakulty. Důležité pro úspěch změny však bylo vedení a organizace katedry, její kultura a také vytrvalost a flexibilita. Největší překážkou byl formální systém pobídek – učitelé se cítili být penalizováni za odebrání času výzkumu, i když to bylo pro zlepšení výuky.

Wieman proto v knize popisuje i svou vizi tzv. optimalizované univerzity, která není od té současné příliš odlišná, je ale podle autora lepší. Myslí si ale, že změny ještě potrvají a přirovnává současný stav ve vyšším vzdělávání k nemocnicím na konci devatenáctého století, kde se také jen obtížně měnily zavedené postupy, i když výzkumy jasně ukazovaly, že je to pro úspěšné léčení efektivní – přes 50 let trvalo, než většina nemocnic požadovala po doktorech umývat si mezi jednotlivými pacienty ruce, a zabránit tak přenosu infekce, která již byla prokázaná. (zdroj)

Zobrazít vice

Související články

Napsat komentář

Close