Předškolní vzdělávání

Na tom, že se vysoce kvalitní předškolní vzdělávání dětem vyplatí, panuje široká shoda. Může dětem kompenzovat nedostatek vzdělávacích příležitostí v rodině a rozvíjet jejich sociální a emoční dovednosti tak, že z toho profitují později v životě. Předškolní vzdělávání se proto v OECD zemích rozrůstá, jak shledává nová publikace Education at Glance, kterou představuje blog OECD Education Today.

Podíl tříletých dětí v předškolním vzdělávání vzrostl z průměrných 54 % v roce 2005 na 69 % v roce 2014, u čtyřletých dětí ze 73 % na 85 %. Rozšiřování zahrnuje v jednotlivých zemích stanovení povinné docházky u mladších dětí, dostupnost vzdělávání bez školného a propojení pečujících programů s formálním předškolním vzděláváním.

Některé země ale stále mají co zlepšovat. V irských, polských, švýcarských nebo amerických školkách je méně než polovina dvou- až čtyřletých dětí. I v zemích s ceněnými školskými systémy, jako je Finsko Japonsko, Nizozemí nebo Austrálie, nedosahuje podíl dětí v předškolním vzdělávání 70 %.

Celkové roční náklady na dítě v předškolním vzdělávání se různí, od 2 000 amerických dolarů v Estonsku až k 18 000 stejné měny v Norsku. Ve většině zemí však stále nedosahují ani 5 000 dolarů a v mnoha z nich jsou výdaje v předškolním věku výrazně nižší než na prvním stupni, i když k tomu není ze vzdělávacího hlediska žádný důvod.

V mnoha zemích nesou část břemena financování soukromé domácnosti a místní samosprávy. Z konzervativního hlediska, které vidí předškolní vzdělávání jako „náhradní rodinu“ spíše než autonomní vzdělávací prostředí, to dává určitý smysl. Celkový obraz financování předškolního vzdělávání, podílu jednotlivých aktérů, daňových a dalších nastavení je velmi komplikovaný, což pro rozšiřování služby nevytváří zrovna příhodné podmínky. Je zajímavé, že vyšší financování koreluje s vyšší účastí dětí – s výjimkou Estonska, Izraele nebo Španělska jsou země, v nichž do školek dochází více než 80 % dvou- až čtyřletých dětí, také zeměmi, které investují z veřejných zdrojů nejvíce.

Předškolní vzdělávání by nadále nemělo být vnímáno jako luxus. Není to přídavek školských systémů, které si to mohou dovolit, a nejde se bez něj obejít tam, kde si ho dovolit nemohou. Přínosy takového vzdělávání pro jednotlivce i pro společnost jsou tak přesvědčivě prokázány, že opatrné politické přístupy k jejich financování nejde obhájit.