Pirátská cesta k hlubším rozdílům mezi školami
Program Pirátů ve své sekci o vzdělávání dává do popředí svobodu volby vzdělávací cesty a rozšíření palety druhů vzdělávání podle poptávky rodičů a studentů. Jakkoliv se taková tvrzení mohou líbit aktivním rodičům, vize nabídky a poptávky na trhu se vzděláváním je cestou ke společnosti, kde si jedni -bohatší- mohou dovolit „to lepší“ a druzí -chudší- „to horší“. Asi jako s bydlením, potravinami nebo zdravotní péčí. Školství by ovšem takovým trhem být nemělo.
České školství má řadu neduhů, které nezanedbatelně ovlivňují vzdělávací dráhu dítěte. Dosažené vzdělávání jednotlivce značně rozhodují okolnosti jako socioekonomický status rodiny (můžete svému dítěti zaplatit doučování?), kraj (jsou ve vašem regionu dobré školy?) nebo samotné školy v okolí (jsou v místních školách dobří učitelé?). Nejednotnost úrovně má i vliv na celkové výstupy našeho vzdělávacího systému. Státy s nejmenšími rozdíly mezi školami a s nejnižším vlivem statusu rodiny na dráhu dítěte se totiž umisťují na nejlepších pozicích v mezinárodních šetření ve vzdělávání. Oproti tomu Česko své disproporce a selektivitu v praxi příliš neřeší, případně je prohlubuje, a po zásluze se těší průměrným pozicím v mezinárodních evaluacích.
Naproti politice rovných příležitostí ve vzdělávání Piráti staví programovou prioritu „vzdělávání podle poptávky rodičů a studentů“. Ze školství použitím slov poptávka a nabídka vytváří trh, na němž se nakupující zákazník může rozhodnout, který prodávaný produkt si zakoupí. Přirozeně tak dochází k hlubší diferenciaci mezi jednotlivými školami a prohlubování již existujících nemalých rozdílů mezi školami a kraji.
Cílem, který jde ruku v ruce se sociální spravedlností, je naopak delší společné vzdělávání a důraz na vyrovnání rozdílů mezi školami a kraji. S ohledem na vlivy výběrových víceletých gymnázií je pak nasnadě základní požadavek konkretizovat a snažit se o zlepšení zejména druhého stupně základních škol. Výsledkem delšího společného vzdělávání by posléze byla větší rozmanitost uvnitř škol, která je při správném uchopení učitelem pozitivní pro všechny.
Jen pro ujasnění, nikdo nevolá po sjednocení přístupů škol a nadiktování jediného “správného” vzdělávacího směru. Jednotlivé školy mohou mít odlišné způsoby výuky, ale výsledná úroveň žáka by měla být srovnatelná napříč. Jak je známo, kvalitu formálního vzdělávání z největší části určuje učitel, a tak právě na úroveň pedagogů v zaostávajících krajích by se měla příští vláda zaměřit. V zahraničí existují pro tyto účely organizace, jakou je například britská Teach First. Ta řeší problém vyloučených lokalit a souvisejících spádových škol, které většinově navštěvují děti z nízkopříjmových a jinak znevýhodněných rodin. A právě pro tyto školy Teach First nabízí mimo jiné semináře a vlastní motivované učitele, kteří mohou kvalitu opět pozvednout a umožnit žákům s takovým pozadím dosahovat lepších výsledků.
Umožnit rodičům a žákům zvolit vzdělávací dráhu, není v principu špatně. Výhoda svobody v takovém rozhodnutí by ovšem neměla skončit pouze v rukou těch rodičů, kteří jsou na tom dobře, nebo mají pro své děti velké plány a elán je důsledně realizovat. Mezery mezi úrovněmi školami by se proto – navzdory pirátské ideologii – měly plošně uzavírat a ne zvětšovat. Kvalitní vzdělávání má být dostupné pro všechny a ne jen pro ty, kteří se na „trhu s věděním“ umí ohánět a mají k tomu prostředky.
V úvodu je klasický argumentační faul: strašák. O trhu se vzděláváním se nikde v pirátském programu nepíše. Celý kritizovaný bod zní:
„Svobodná volba způsobu vzdělávání
Podporujeme svobodnou volbu vzdělávací cesty. Prosazujeme rozmanitý vzdělávací systém, kde si každý může vybrat tu nejvhodnější školu i způsob výuky, a dosáhnout tak maxima svého potenciálu.
Rozšíříme paletu druhů vzdělávání podle poptávky rodičů a studentů. Podpoříme i inovativní veřejné školy, prostor pro nadané žáky a žáky se speciálními potřebami, vzdělávání při práci a uznání znalostí nabytých praxí.“
To rozšíření je vysvětleno v další větě poměrně jasně. A vzhledem k tomu, že se jedná o volební program formulující závazky pro ministerstvo školství, lze dedukovat, že se bude týkat především veřejných škol, které jsou navíc zmíněny. Klíčovo roli rodičů ostatně nedávno deklaroval i Ondřej Šteffl.
Dobrý večer,
rovněž z citovaného bodu jsem vycházel a v článku rozvedl, jaké dopady a souvislosti „rozšiřování palety“ by mohlo mít. O trhu jsem psal, protože slovo poptávka je s trhem zákonitě spojeno. Rovněž jsem v článku chtěl vysvětlit, že rozšiřovat paletu by mělo být až druhotné vzhledem k velkým rozdílům, které panují mezi jednotlivými školami/kraji. Celý článek je o veřejných školách.
Ale podsunul jste Pirátům ten trh. Poptávka přeci neznamená automaticky trh. Někteří rodiče v naší škole v městské části poptávají vznik třídy s alternativní výukou a někteří výuku konzervativní. Tato veřejná škola jim zatím nabízí jen tu druhou, zatímco v sousední MČ rovněž veřejná škola otevřela jednu alternativní třídu. To má být trh a něco proti politice rovných příležitostí?! Naopak! Fabulace o důsledcích „nabídky a poptávky na trhu se vzděláváním“ je podle mne naprosto neomluvitelná.
Program jsem interpretoval jinak než vy. Ani moje, ale ani vaše vysvětlení těch bodů na stránkách Pirátů k dočtení nejsou. Pročež jsem napsal, kudy by ten výklad rozšiřování palety vzdělávání – v zájmu zlepšování českého školství – jít neměl. No hard feelings.