Jaké to je, reprezentovat všechny vysokoškoláky v ČR, je snadné nalézt mezi delegáty z jednotlivých vysokých škol shodu?
Nic lehkého. Všechno je to o balancování a hledání konsensu. Samozřejmě jsme studenti a studentské zájmy hájíme, nicméně nelze opomenout, že každý delegát zastává též zájmy vlastní instituce. Je to prostě politika.
Studentská komora Rady vysokých škol dlouhodobě upozorňuje na podfinancování českého vysokého školství. V čem se to nejvíce projevuje a kde peníze nejvíce chybějí?
Na úvod je důležité uvést, že se nacházíme v situaci, kdy na jednoho studenta připadá v českém vysokém školství nominálně stejně prostředků, jako tomu bylo v roce 2008! To je skutečně kritická situace, protože školství je strategickým sektorem, který generuje kvalitní a vzdělanou pracovní sílu a také inovační kapacitu země.
Pakliže devět let v kuse nedochází k fakticky žádnému navýšení prostředků, můžeme jen těžko udržet krok a konkurenceschopnost absolventů se zahraničím.
Peníze chybějí na adekvátní zaplacení pedagogů, investiční strategie škol nebo na odpovídající nastavení systému pro postgraduální studenty. A takto můžeme pokračovat dále.
Ministryně Valachová slibovala, že dojde k navýšení o několik miliard Kč, návrh státního rozpočtu představený ministerstvem financí však počítá pouze se 100 miliony. V čem se podle tebe stala chyba, že je ten rozdíl tak výrazně nižší?
Tento návrh s „injekcí“ v podobě 100 milionů korun je naprosto neakceptovatelný a dle mého názoru se jednalo pouze o jakousi střelbu od boku, protože to se nedá myslet vážně za předpokladu, že se pan ministr alespoň lapidárně seznámil se situací ve vysokém školství. Chyba se podle mě stala v tom, že se ministerstvo financí dostatečně neseznámilo s problematikou aktuální krize ve financování vysokých škol.
Proč k navýšení nedošlo dříve? Dá se říci, že se politici o vysoké školy nezajímají?
Všechny minulé vlády uváděly školství jako svou prioritu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že fakta nelžou. Od roku 2007 do roku 2009 došlo k poslednímu významnějšímu navýšení, kdy na vysoké školy v roce 2009 doputovalo 25,69 miliardy korun. Od té doby dochází ke kontinuálnímu snižování a prohlubování podfinancování. V roce 2016 připadlo na VŠ 22,33 mld. Politici se zcela jistě zajímají o vysoké školství, nicméně vždycky se situace nějak vyřešila, stabilizovala a do budoucna se slíbilo systémové řešení. Vysoké školy vždy vyšly vstříc a spokojily se s přísliby, ale to nelze dělat donekonečna.
Jakým způsobem do situace vstupuje SK RVŠ? Jednali jste o situaci s novým ministrem školství Štechem nebo přímo s premiérem či ministrem financí?
Pan premiér jednal se zástupci českého školství, studentů i odborů minulý rok ohledně řešení vnitřního deficitu, kterým české vysoké školství každoročně trpí. Aktuálně pan premiér zástupce škol ujistil, že vzdělání je vládní prioritou a bude se k němu tak přistupovat. S panem ministrem jsme coby SK RVŠ ve fázi sjednání schůzky, stejně tak s ministrem financí. Situace je dle našeho názoru vážná a je třeba jednat.
Podle rektora MUNI Mikuláše Beka by v případě nenalezení řešení mohlo v září dojít ke stávce nebo ke zkrácení výuky, Tomáš Zima z UK hovoří dokonce o neotevření vysokých škol. Jaký je postoj SK RVŠ k takovýmto „silovým“ opatřením?
Když argumenty a fakta nestačí, někdy je třeba přistoupit i ke krajním řešením. Tady nejde o pár studentů a pedagogů na několika univerzitách, ale o celorepublikový problém, který má zásadní přesah do budoucnosti.
A co protesty organizované přímo studenty, mohli bychom se jich dočkat?
Určitě je nevylučuji. Jak jsem naznačil výše, pokud je reakce nulová, ba dokonce spíše směšná, evidentně nestačí pouze vyjednávat a pořád dokola opakovat, že je situace vážná.
Bude mi velmi líto, pokud by studenti museli řešit budoucnost vzdělání v Česku protesty, ale co můžeme dělat, když patřičná místa nenaslouchají?
Část z těchto peněz by měla přijít na zvýšení doktorandských stipendií, jak slibovala ministryně Valachová. Proč je podle tebe tak zásadní navyšovat finanční ohodnocení doktorandů ze současných 7 500 Kč měsíčně?
Z avizovaných 4,5 miliardy korun, které bývalá ministryně Kateřina Valachová opakovaně slibovala uvolnit ve prospěch vysokých škol, se počítalo soustředit jednu miliardu na navýšení stipendií studentů doktorských studijních programů v prezenční formě. Student-doktorand může dnes počítat prakticky pouze se stipendiem, které začíná na 5 500 korunách měsíčně v prvním ročníku studia. Po absolvování dalších povinností (např. jazyková zkouška) se mu stipendium zvyšuje, což působí motivačně. Problém je, že systém nebyl velmi dlouho valorizován, tudíž je hodnota měsíčního příjmu z doktorátu žalostně nízká. Doktorand se proto musí poohlížet po dalších zdrojích financí, čímž fakticky omezuje svůj čas na samotné studium.
Je špatná finanční situace doktorandů důvodem pro ukončení studia a odchod do soukromého sektoru?
Rozhodně. Je to nejčastěji zmiňovaný důvod v tomto ohledu.
Jak je to podle tebe s počtem doktorandů – není jich v současnosti příliš mnoho?
V současné době se eviduje bezmála 13 000 studentů v prezenční formě a 11 000 ve formě kombinované. Otázka, zda to není moc, je jen těžko zodpověditelná, je to čistě vnitřní záležitostí vysokých škol. Osobně si myslím, že 24 000 postgraduálních studentů je např. v porovnání s některými dalšími státy číslo relativně vysoké.
Co bývá obvykle pro doktorandy hlavní motivací pro nástup na doktorské studium?
Pravděpodobně touha prohloubit si znalosti ve svém oboru. Stát se odborníkem na dané téma, ideálně vědeckým či akademickým pracovníkem. Mnoho studentů také jde na doktorát prostě proto, že po absolvování magisterského studijního programu ještě nevědí, co dál dělat, a další studium představuje lákavou možnost.
Nejsou doktorandi nakonec spíše zaměstnanci vysokých škol než jejich studenty? Neměli by dostávat vlastně ještě vyšší finanční příspěvek, než je navrhované zdvojnásobení nynějšího stavu?
Minimální mzda je dnes 11 000 korun. Doktorand má de facto nárok na 7 500 korun. To je ostudné. Po zdvojnásobení by měl doktorand nárok na 15 000 korun formou stipendia, tedy 15 000 čistého měsíčně. To už je slušná částka. Navíc si může domluvit, že bude např. vést cvičení a semináře na fakultě, čímž si přilepší. Doktorandi však rozhodně nejsou spíše zaměstnanci vysokých škol. Jsou to studenti, jejich náplní má být studium a zdokonalování se v oboru. K tomu však mají mít adekvátní podmínky. Dnes to tak obecně neplatí, a proto chceme změnu.
Jsou podle tebe studenti v Česku aktivní, pokud jde o veřejné dění a zájem o školskou politiku? Vnímají například 17. listopad jako důležitý svátek?
Obávám se, že v současnosti se nacházíme v době lehké apatie. Studenti jsou velmi aktivní, avšak nikoliv v oblasti veřejného dění v takové míře, jako byli v minulosti. Přijde mi, že se více soustředí sami na sebe, na vlastní budování kariéry a hledání štěstí, přičemž částečně rezignují na dění kolem sebe. To je však velmi nebezpečný trend. Na druhou stranu jsou zde stále témata, kdy se studenti dokážou sjednotit a říci „takhle tedy ne“. Zářným příkladem je právě 17. listopad roku 2015, kdy nebyli na Albertov studenti vůbec vpuštěni.
Vy jste jako SK RVŠ podpořili přejmenování svátku 17. listopadu na mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii. Proč?
Nejenom podpořili, ale v zásadě iniciovali a stále se snažíme na tuto záležitost upozorňovat. 17. listopad byl na základě událostí v protektorátu Čech a Moravy v roce 1939 prohlášen za Mezinárodní den studentstva. Je to jediný svátek skutečně mezinárodního významu, který má kořeny v naší zemi. Chceme proto Mezinárodní den studentstva navrátit zpět do českého kalendáře, kam po právu patří. Bohužel je svátek mnohými vnímán jako relikt komunismu a jeho navrácení do kalendáře považují za plíživý návrat do minulého režimu. To však zásadně odmítám.
Poslední otázka – kdy ses toho v životě nejvíce naučil?
Každý nový den.
Michal Zima je předsedou Studentské komory Rady vysokých škol. Na Univerzitě Karlově vystudoval molekulární biologii a biochemii (Bc.), neurobiologii (Mgr.) a mediální studia (Bc.), v současnosti studuje postgraduální studijní program Fyziologie na PřF UK.
