Mladí čínští rodiče chtějí pro své děti progresivní školy. Komunistická vláda je ale potlačuje
Čínské školství má díky výsledkům žáků v mezinárodních testech po mnohá léta dobrou pověst. Současná mladá generace rodičů však není spokojena se soutěživou a stresující atmosférou ve školách zaměřených primárně na výkon ve zkouškách, kde podle nich převažuje důraz na „šprtání“ nad snahou vést děti k samostatnosti a kreativitě. Tak vzniká v Číně čím dál více alternativ ke státním školám. Kreativnější a svobodnější přístupy se ale střetávají se záměry vlády a Komunistické strany.
Státní školy čelí sice poměrně malému, ale stálému odlivu žáků. Mnoho dětí mladších rodičů převážně z velkých čínských měst dává své děti do soukromých škol. Přibývá Waldorfských škol i školek (většinou v rámci jedné instituce), kterých již je po čínských městech kolem sedmdesáti, a Montessori vzdělávání je s devíti sty školami a školkami ještě rozšířenější. Žáků vzdělávajících se v rámci domácího vzdělávání je sice pomálu, kolem šesti tisíc rodin, ale číslo každým rokem stoupá o třetinu. Dalším trendem jsou malé venkovské školy, které se od státních liší důrazem na tradiční čínskou kulturu kulturu včetně výuky tradičního lékařství či konfucianismu.
V únoru letošního roku však vydala čínská vláda dokument, ve kterém připomínala občanům, že devítiletá školní docházka je povinná a domácí vzdělávání, školy zaměřené na tradiční kulturu a jiné státem neposvěcené školy nejsou jeho alternativou. Mnoho škol nedostává od státu povolení a vznikají pokoutně tak, že se oficiálně přidruží k některé z licencovaných škol. Některé školy mají sice oficiálně státní kurikulum, ale vyučují podle některého z alternativních přístupů. I běžné školy a kreativnější učitelé si čím dál tím častěji upravují obsah výuky tak, aby byl zajímavější. Jako hlavní výhradu vůči těmto trendům stát deklaruje obavu z šíření „nezdravých“ myšlenek, ideologií a náboženství. Je snad nepravděpodobné, že by stát tyto školy zcela zakázal, protože na jejich existenci trvá příliš mnoho bohatších a vzdělanějších rodičů a jak píše týdeník Economist, v zájmu státu je udržet střední třídu spokojenou. Politici a úředníci se však budou pravděpodobně nadále zdráhat dát školám „příliš“ svobody.
