7 věcí, díky kterým mi Evropská unie zjednodušila zahraniční pobyt

Jako občan Unie jsem měla ERASMUS o dost snazší. Studovat v Evropě bylo pro mě vážně bez vrásek.

„Ten zlý Brusel, který zakazuje hranolky a rum,“ slýcháváme z českých řad poměrně často. O to víc mi přijde důležité ukázat, že například mně fakt, že jsem občankou Evropské unie (EU), v hodně věcech pomohl, a to konkrétně při nedávném studijním pobytu v Německu. Možná už jsme na to skoro zapomněli, ale stačí se zeptat několika mých neevropských kolegů a hned vím, že můj ERASMUS byl o hodně snazší než ten jejich. Nejedná se o žádnou reklamu Evropské unie, jen jsem si uvědomila, že i přes všechny nelibé věci jsem pořád ráda, že součástí Evropské unie zůstáváme.

1. Zrušený roaming

Ještě to není ani půl roku, kdy můžeme za ceny svého domácího tarifu telefonovat, esemeskovat a „datovat“ po celé EU. Pamatuji si, jak jsem vždycky měla v mobilu připravenou zprávu „Mějte se krásně, přejíždíme hranice!“, kterou jsem rozeslala celému svému příbuzenstvu, a vzápětí jsem telefon raději celý vypnula. Rodiče mi jasně říkali, že telefonovat nesmím, pokud mi nepůjde o život, a když to bude důležité, tak jim mohu poslat zprávu. „A hlavně pozor, ať není moc dlouhá, protože by se pak přehoupla počtem znaků do MSM a to by byla drahá sranda“, dostávala jsem rady před každým odjezdem. Tato léta jsou již za námi a já jsem se svou rodinou v kontaktu téměř každý den. Mohu jim zavolat z obchodu, z nádraží a nemusím kvůli tomu hledat volné WiFi připojení. V novém městě je vlastní internet v mobilu věc k nezaplacení. Hledání budovy školy, otevřených obchodů nebo mensy mi to dost usnadňuje. Moje kamarádka z Ruska mi vyprávěla, že první tři dny neměla internet a nemohla poslat zprávu domů, že vůbec dorazila. Složitě hledala po městě WiFi síť a kromě imatrikulace, přihlášení na úřadu a na cizinecké policii a dalších povinností si musela kupovat ještě novou SIM kartu.

2. Cestování s občanským průkazem

Malá narůžovělá kartička mě doprovází na všechny akce, párty apod. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že kolegové z Indie a Číny a dalších zemí po městě chodí s cestovními pasy. Tuto poměrně velkou knížečku si totiž policisté mohou od cizince z třetí země (pozn. red.: občané států, které nejsou členy Evropské unie, bývají označováni jako „cizinci z třetích zemí“.) vyžádat klidně na ulici. Moji zahraniční kamarádi se dělí na tři skupiny: Občané EU, občané třetí země s vízovým nebo bezvízovým stykem. Takové vízum stojí pak nejen čas, ale i peníze a musí se obstarávat s velkým předstihem. Všechny informace jsou přehledně uvedeny na stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rubrice „Cestujeme“. Zde se jako Čech můžete také přihlásit do projektu Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí, zkráceně DROZD. Tento systém ví, kde se nacházíte, a okamžitě vás informuje, kdyby se ve vašem okolí objevilo nějaké nebezpečí.

3. Finanční stipendium

Je pravda, že studium v zahraničí něco stojí. Možná i o trochu víc díky tomu, že hodně peněz padne na výlety a zážitky. V třetích zemích finanční podpora není takovou samozřejmostí jako v Evropě a často se musíte ucházet o nějaká speciální stipendia nebo si výjezd zaplatit z vlastních zdrojů. Během třiceti let fungování programu ERASMUS vyjelo do ciziny studovat už devět milionů mladých lidí. Na období 2014–2020 je připraveno 14,7 miliardy eur, v přepočtu asi 377 miliard korun. Není jisté, zda se Erasmus opravdu vyplácí v ekonomickém slova smyslu, je však určitě přínosný v těžko měřitelných veličinách, jako je lepší uplatnitelnost na trhu práce, zkušenost s mezinárodním prostředím či praktická zkušenost s cizím jazykem. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nedávno řekl, že díky výměnnému evropskému programu se narodilo už kolem milionu dětí.

4. Systém ECTS

Neznám nikoho, kdo by chtěl „ztratit“ rok v zahraničí, aby to pak doma musel všechno dohánět. Díky Evropskému systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS) již žádný kredit nepřijde vniveč. Cílem je podpořit mezinárodní mobilitu studentů a učitelů a zavést srovnatelné vysokoškolské tituly, aby se podpořilo vzájemné uznávání dosaženého vzdělání a tím i zaměstnatelnost absolventů. Původně byl systém spuštěn za účasti 30 evropských států včetně České republiky. Do roku 2011 se připojilo i dalších 17 mimoevropských států. Pokud bych se tedy rozhodla na magisterské studium zůstat v Německu, mohla bych díky mezinárodnímu uznání se svým českým bakalářem vesele navázat.

5. Online jazykový kurz zdarma OLS

Při podpisu účastnické smlouvy k výjezdu do zahraničí mi moje škola nabídla licenci na jazykový kurz zdarma. Možnost procvičit si před výjezdem zadarmo němčinu jsem ráda využila. Tato online platforma je nejen hodně interaktivní a zábavná, ale zároveň ví přesně, jaké znalosti jazyka máte. Na začátku zahraničního pobytu musí totiž každý účastník psát v tomto portálu jazykový test. Dle toho pak jazykový kurz nabízí v různých oblastech různé úrovně cvičení, například gramatické jevy na úrovni B2, poslech na úrovni C1 a fráze klidně na úrovni B1.

6. Možnost přivýdělku

Občané EU nepotřebují žádné pracovní povolení. Tím pádem jsem si našla brigádu velice snadno. Moje kamarádka z Malajsie si posteskla, že než by jí pracovní povolení vyřídili, jela by zase domů. A tak musela vyjít se stipendiem a svým vlastním budgetem. A přitom by si na život v Německu vydělala podstatně rychleji tady než u sebe doma.

7. Evropské pojištění

I návštěva pojišťovny mě minula. Na území Evropské unie si totiž, pokud zrovna nelezu na Mont Blanc, vystačím se svým českým pojištěním. I když nutně nemusí hradit veškeré výlohy akutní zdravotnické služby v plné péči, minimálně je to nutný základ, se kterým se zpočátku dá v zahraničí vystačit. Takovými šťastlivci jsou mimo mě všichni, kdo mají občanství jedné ze zemí Evropské unie, Islandu, Lichtenštejnska, Norska nebo Švýcarska.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close