Články

7 věcí, díky kterým mi Evropská unie zjednodušila zahraniční pobyt

Jako občan Unie jsem měla ERASMUS o dost snazší. Studovat v Evropě bylo pro mě vážně bez vrásek.

„Ten zlý Brusel, který zakazuje hranolky a rum,“ slýcháváme z českých řad poměrně často. O to víc mi přijde důležité ukázat, že například mně fakt, že jsem občankou Evropské unie (EU), v hodně věcech pomohl, a to konkrétně při nedávném studijním pobytu v Německu. Možná už jsme na to skoro zapomněli, ale stačí se zeptat několika mých neevropských kolegů a hned vím, že můj ERASMUS byl o hodně snazší než ten jejich. Nejedná se o žádnou reklamu Evropské unie, jen jsem si uvědomila, že i přes všechny nelibé věci jsem pořád ráda, že součástí Evropské unie zůstáváme.

1. Zrušený roaming

Ještě to není ani půl roku, kdy můžeme za ceny svého domácího tarifu telefonovat, esemeskovat a „datovat“ po celé EU. Pamatuji si, jak jsem vždycky měla v mobilu připravenou zprávu „Mějte se krásně, přejíždíme hranice!“, kterou jsem rozeslala celému svému příbuzenstvu, a vzápětí jsem telefon raději celý vypnula. Rodiče mi jasně říkali, že telefonovat nesmím, pokud mi nepůjde o život, a když to bude důležité, tak jim mohu poslat zprávu. „A hlavně pozor, ať není moc dlouhá, protože by se pak přehoupla počtem znaků do MSM a to by byla drahá sranda“, dostávala jsem rady před každým odjezdem. Tato léta jsou již za námi a já jsem se svou rodinou v kontaktu téměř každý den. Mohu jim zavolat z obchodu, z nádraží a nemusím kvůli tomu hledat volné WiFi připojení. V novém městě je vlastní internet v mobilu věc k nezaplacení. Hledání budovy školy, otevřených obchodů nebo mensy mi to dost usnadňuje. Moje kamarádka z Ruska mi vyprávěla, že první tři dny neměla internet a nemohla poslat zprávu domů, že vůbec dorazila. Složitě hledala po městě WiFi síť a kromě imatrikulace, přihlášení na úřadu a na cizinecké policii a dalších povinností si musela kupovat ještě novou SIM kartu.

2. Cestování s občanským průkazem

Malá narůžovělá kartička mě doprovází na všechny akce, párty apod. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že kolegové z Indie a Číny a dalších zemí po městě chodí s cestovními pasy. Tuto poměrně velkou knížečku si totiž policisté mohou od cizince z třetí země (pozn. red.: občané států, které nejsou členy Evropské unie, bývají označováni jako „cizinci z třetích zemí“.) vyžádat klidně na ulici. Moji zahraniční kamarádi se dělí na tři skupiny: Občané EU, občané třetí země s vízovým nebo bezvízovým stykem. Takové vízum stojí pak nejen čas, ale i peníze a musí se obstarávat s velkým předstihem. Všechny informace jsou přehledně uvedeny na stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rubrice „Cestujeme“. Zde se jako Čech můžete také přihlásit do projektu Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí, zkráceně DROZD. Tento systém ví, kde se nacházíte, a okamžitě vás informuje, kdyby se ve vašem okolí objevilo nějaké nebezpečí.

3. Finanční stipendium

Je pravda, že studium v zahraničí něco stojí. Možná i o trochu víc díky tomu, že hodně peněz padne na výlety a zážitky. V třetích zemích finanční podpora není takovou samozřejmostí jako v Evropě a často se musíte ucházet o nějaká speciální stipendia nebo si výjezd zaplatit z vlastních zdrojů. Během třiceti let fungování programu ERASMUS vyjelo do ciziny studovat už devět milionů mladých lidí. Na období 2014–2020 je připraveno 14,7 miliardy eur, v přepočtu asi 377 miliard korun. Není jisté, zda se Erasmus opravdu vyplácí v ekonomickém slova smyslu, je však určitě přínosný v těžko měřitelných veličinách, jako je lepší uplatnitelnost na trhu práce, zkušenost s mezinárodním prostředím či praktická zkušenost s cizím jazykem. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nedávno řekl, že díky výměnnému evropskému programu se narodilo už kolem milionu dětí.

4. Systém ECTS

Neznám nikoho, kdo by chtěl „ztratit“ rok v zahraničí, aby to pak doma musel všechno dohánět. Díky Evropskému systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS) již žádný kredit nepřijde vniveč. Cílem je podpořit mezinárodní mobilitu studentů a učitelů a zavést srovnatelné vysokoškolské tituly, aby se podpořilo vzájemné uznávání dosaženého vzdělání a tím i zaměstnatelnost absolventů. Původně byl systém spuštěn za účasti 30 evropských států včetně České republiky. Do roku 2011 se připojilo i dalších 17 mimoevropských států. Pokud bych se tedy rozhodla na magisterské studium zůstat v Německu, mohla bych díky mezinárodnímu uznání se svým českým bakalářem vesele navázat.

5. Online jazykový kurz zdarma OLS

Při podpisu účastnické smlouvy k výjezdu do zahraničí mi moje škola nabídla licenci na jazykový kurz zdarma. Možnost procvičit si před výjezdem zadarmo němčinu jsem ráda využila. Tato online platforma je nejen hodně interaktivní a zábavná, ale zároveň ví přesně, jaké znalosti jazyka máte. Na začátku zahraničního pobytu musí totiž každý účastník psát v tomto portálu jazykový test. Dle toho pak jazykový kurz nabízí v různých oblastech různé úrovně cvičení, například gramatické jevy na úrovni B2, poslech na úrovni C1 a fráze klidně na úrovni B1.

6. Možnost přivýdělku

Občané EU nepotřebují žádné pracovní povolení. Tím pádem jsem si našla brigádu velice snadno. Moje kamarádka z Malajsie si posteskla, že než by jí pracovní povolení vyřídili, jela by zase domů. A tak musela vyjít se stipendiem a svým vlastním budgetem. A přitom by si na život v Německu vydělala podstatně rychleji tady než u sebe doma.

7. Evropské pojištění

I návštěva pojišťovny mě minula. Na území Evropské unie si totiž, pokud zrovna nelezu na Mont Blanc, vystačím se svým českým pojištěním. I když nutně nemusí hradit veškeré výlohy akutní zdravotnické služby v plné péči, minimálně je to nutný základ, se kterým se zpočátku dá v zahraničí vystačit. Takovými šťastlivci jsou mimo mě všichni, kdo mají občanství jedné ze zemí Evropské unie, Islandu, Lichtenštejnska, Norska nebo Švýcarska.

Tagy

Související články

Napsat komentář

Close
Close