Co nám říkají OECD data o studentech s migrační minulostí?

Současná migrační situace začíná obzvláště v některých evropských zemích značně přetvářet školní třídy. Do školního prostředí se dostává nová vlna sociální, kulturní a jazykové diverzity. Výsledky z publikací  Strength through Diversity project, The Resilience of Students with an Immigrant Background: Factors that Shape Well-Being nám ukazují, že skoro každé čtvrté dítě ve věku patnácti let v zemích OECD se narodilo v cizí zemi nebo minimálně jeden z jeho rodičů se narodil v cizí zemi. V Lucembursku a Švýcarsku se tento fakt týká každého druhého patnáctiletého mladistvého. Mezi lety 2003 a 2015 se tak míra studentů, kteří se narodili v zahraničí, případně minimálně jeden z jejich rodičů se narodil za hranicemi země, zvětšila o šest procent (v zemích OECD).

To, jak evropské společnosti podporují nebo nepodporují sociální kohezi během velkých migračních změn, záleží na jejich schopnosti nově přicházející obyvatele integrovat. Efektivní vzdělávání a sociální politika jsou pro integraci dětí přicházejících z jiných zemí nezbytné.

Školy jsou často místem, kde se děti přistěhovalců poprvé výrazněji setkávají s většinovou kulturou dané země. Školy také zároveň v mnoha případech určují, do jaké míry bude dítě schopno uchytit se na pracovním trhu, přispívat k blahobytu země a jestli se začlení do místní komunity.

Jak průzkumy ukazují, mnoho z nich se se svou situací vypořádává uspokojivě. 49 % studentů, kteří se do země přistěhovali ze zahraničí, a 61 % studentů, kteří tvoří druhou generaci imigrantů v dané zemi, dosahuje v disciplínách PISA testů (ve čtení, matematice a přírodovědných vědách) základní úrovně. 59 % studentů s migrační minulostí (první generace) a 63 % mladistvých z druhé generace přistěhovalců přiznalo, že pociťuje silnou sounáležitost se svou školou.

Narůstající diverzita může do škol přinést obtížnosti a problémy, ovšem také může školské instituce přinutit k zamyšlení se a reflektování doposud využívaných pedagogických postupů a přístupů.