Experiment v Libérii: Část škol spravují nevládní organizace

Západoafrický stát Libérie má procentuálně nejvíce dětí, které nenavštěvují základní školu. Řadí se také mezi jednu z nejchudších zemí světa a její vzdělávací systém značně zaostává – v zajištění přístupu dětí ke vzdělání i v kvalitě vzdělání.

Vláda proto přišla s experimentem, který by mohl liberijskému školství výrazně pomoci. Požádala několik nevládních organizací, aby se ujaly vedení vybraného vzorku škol, jedná se celkem o 93 škol. Cílem je změřit, jestli žáci v těchto školách budou dosahovat lepších výsledků než žáci ze škol, které spadají pod vládní vedení. Oponenti však situaci vidí jinak – podle nich to povede k privatizování doposud státního školského systému.

Méně než 40 % dětí v Libérii dokončí základní vzdělání. Mezi dospělými ženami, které si základním vzděláním prošly, dokáže jen jedna ze čtyř úspěšně přečíst větu.

Očekávat by se dalo, že vláda bude sledovat dalších 93 škol, které zůstaly pod vládním vedením, ovšem kontrolní skupinou se stal vzorek s hned 3500 studenty ze 185 škol.

Vize liberijského školství?

Jaká jsou pro a proti? Na jedné straně se ozývají argumenty, že privátně spravované školy výrazně zlepší výsledky žáků. Na druhé straně, kromě důvodu privatizování státní oblasti, je možné slyšet i názor, že i kdyby se na těchto vybraných školách podařilo dosáhnout lepších výsledků, kvůli nedostatku financí nebude možné stejné principy uplatnit pro všechny školy v zemi.

Jaké jsou tedy výsledky dosažené po prvním roce experimentu? Studenti ve vybraných školách opravdu dosáhli lepších výsledků – v angličtině by to odpovídalo půlroku učení angličtiny navíc. V matematice své vrstevníky předběhli o dvě třetiny roku.

Ve vybraných školách byla také šance zastihnout učitele ve třídě o 20 % větší než ve vládních školách (tam se šance pohybovala kolem kritických 40 %).

Když jsou tedy výsledky natolik přesvědčující, neměla by vláda přenést tyto postupy do všech škol v Libérii?

Bohužel to není tak jednoduché. Vybranému vzorku škol (spravovanému nevládními organizacemi) bylo přiděleno výrazně větší množství financí, i když je samozřejmě možné, že nějaké náklady se vážou jen k začátku tohoto experimentu a po nějaké době by se zmenšily nebo by zcela zanikly. Vláda také do škol spravovaných nevládními organizacemi poslala více učitelů, a pokud by se experiment měl rozšířit do celé země, musel by se vyřešit nedostatek učitelské síly. Jestli se něco takového do budoucna podaří, však zůstává nezodpovězenou otázkou.