Potřebujeme kvalitnější výuku na odborných školách, tvrdí organizátor studentských voleb Strachota
Nedávné parlamentní a prezidentské volby proběhly i na středních školách. Proč v nich mladí volili jinak než jejich rodiče a měla by se snížit věková hranice aktivního volebního práva? Zhodnocení studentských voleb, občanské výchovy nebo politiky ve školách přinášíme v rozhovoru s ředitelem Jednoho světa na školách Karlem Strachotou.
Z některých sociologických výzkumů vyplývá, že mladí lidé nejsou příliš jiní než jejich rodiče. To se týká vzdělání, hodnot nebo bohatství. Řekl byste, že ve volbách se ale rozchází?
Část mladých lidí má stejné politické preference jako jejich rodiče. U druhé části pak převažuje protestní forma hlasování, jistý odpor vůči establishmentu. Když se vrátím k posledním parlamentním volbám, v nichž studenti také „nanečisto“ hlasovali, tak je zřejmé, že středoškoláci částečně volili jinak než generace jejich rodičů a prarodičů. Studentské volby ale dlouhodobě naznačují trendy v reálných voličských preferencích, což je možné ilustrovat na několika příkladech. Máme tu dlouhodobý nárůst preferencí Pirátů, kteří se profilují jako strana pro mladé lidi a revolta proti zavedeným stranám. Jejich slogan „Pusťte nás na ně“, myslím, zní mladým lidem libě. Z opakovaných výzkumů vychází, že mladí označují politickou reprezentaci a korupci, kterou s politikou také spojují, jako největší problémy České republiky A tak se nelze divit, že ve velkém „volí“ novou protestní stranu.
Oblíbenost TOP09 mezi mladými fakticky koresponduje s vývojem u zbytku populace. V roce 2010 to byla nejoblíbenější politická formace pro mladé lidi, a pak šly její preference postupně dolů. V neposlední řadě ještě musím zmínit podporu extremistickým a populistickým stranám. Bohužel preference těchto stran mezi mladými rostou. Dříve to byla Dělnická strana sociální spravedlnosti, potom taková obskurní uskupení jako Stop ilegální migraci – peníze raději pro naše lidi či Úsvit, dnes jde především o SPD.
Počet zúčastněných škol klesal v řadě gymnázia, odborné školy, učiliště. Čím to je? Proč se například těch prezidentských účastnilo jen 30 učilišť a přes 140 gymnázií?
My oslovujeme všechny střední školy v České republice a je na rozhodnutí vyučujících, jestli volby u nich uspořádají. Vyučující na mnoha středních odborných školách a učilištích zřejmě nepovažují Studentské volby za projekt, který má své místo i na jejich školách. Bohužel nám ani nedávají vědět proč. Občas zaznívá okřídlené „politika do škol nepatří“, což vnímám jako širší problém podpory občanské angažovanosti na těchto školách. Odborné školy a učiliště zaostávají v podpoře občanského vzdělávání dlouhodobě a často ho nepovažují za důležité.
„Přimlouval bych se za delší všeobecné vzdělávání. Bylo by ovšem naivní očekávat, že k něčemu takovému v dohledné době dojde. Proto je reálnější alespoň požadavek na výrazné zlepšení kvality výuky na odborných školách.“
Ve výsledcích se ukázal velký rozdíl mezi volbou učňů, kteří hlasovali pro Miloše Zemana, a gymnazistů, kteří by zvolili Jiřího Drahoše. Čím si to vysvětlujete?
Tady se ukazuje, že volba dětí odpovídá volbě jejich rodičů a prarodičů. Miloš Zeman nabízí zdánlivě jednoduchá řešení zabalená v líbivém obalu adresovaná těm, kteří nemají čas nebo schopnost ověřit, zda ovšem reflektují realitu. A stejně jako dospělí voliči mu tak uvěří i mnozí náctiletí. Zároveň se výsledky studentského hlasování výrazně liší podle krajů. Miloš Zeman získal silný mandát v Moravskoslezském a Ústeckém kraji, stejně jako v řádných volbách.
Organizace studentských voleb i dalších projektů Jednoho světa na školách Vám dala mnoho zkušeností v práci s českými školami. Měl byste vlastní návrhy, jak je zlepšit z pohledu rozdělení škol a jejich struktury?
Přimlouval bych se za delší všeobecné vzdělávání. Bylo by ovšem naivní očekávat, že k něčemu takovému v dohledné době dojde. Proto je reálnější alespoň požadavek na výrazné zlepšení kvality výuky na odborných školách. To neříkám kvůli volebním preferencím studentů, ale obecně platí, že forma a úroveň vyučování na těchto školách není dobrá. O to bláznivěji pak zní návrhy na zvyšování počtu žáků na těchto školách. Navíc, není pravdou, co se říká o zaměstnavatelnosti učňů. Víme, že 10 % míří po obdržení výučního listu rovnou na Úřad práce a mezi těmi, kteří jsou dnes nezaměstnaní, je největší část právě absolventů učňovských škol.
Studentské volby probíhají již osm let. Snížil byste na základě vaší zkušenosti hranici pro aktivní volební právo?
Je to něco, k čemu můžeme směřovat, ale nepovažoval bych za šťastné hranici snížit nyní. Musíme hledat cesty, jak přivést mladé lidi k zájmu o politiku, a připomínat jim důležitost voleb. To má smysl dělat. A možná někdy později bude na místě věkovou hranici snížit, nejdříve ovšem na komunální úrovni, a pak až případně na celostátní. Volba totiž znamená jistou zodpovědnost a každý by měl chápat, co jeho hlas znamená. Na školách dosud není občanskému vzdělávání věnována dostatečná pozornost a prostor a bylo by nerozumné začínat z opačného konce.
„Velká poptávka je také po filmech o moderních československých dějinách, což je v rozporu s mýtem, že studenty tato část historie nezajímá. V různých výzkumech nám vychází, že zájem o období po druhé světové válce je naopak velmi vysoký.“
Filmové kluby umí nastartovat zájem žáků
Již od 2003 rokem nabízí Jeden svět na školách obsáhlou videotéku s lidskoprávními snímky pro filmové kluby, které vedou sami žáci. Kolik škol se nyní zapojuje a jaká je zpětná vazba?
Aktuálně máme na 35 filmových klubů, ale neklademe si za cíl, aby byly na stovkách škol. Studenti musí splnit jasná kritéria, aby mohli klub s naší podporou provozovat. Musí každý rok dělat určitý počet projekcí, návazné akce, jako jsou například debaty s hosty, a musí se zúčastnit společných setkání organizátorů klubů. Dlouhodobě se potýkáme s tím, že odchází – maturují – schopní žáci, a ne vždy se daří vedení klubu předat mladším. Zároveň dnes je spousta filmů a materiálů dostupná online, takže jsme částečně ztratili exkluzivitu naší filmové databáze. Nicméně uvažujeme nad tím, jak posílit zážitek z celého promítání, protože je zřejmé, že některé snímky a debaty dokáží studenty nastartovat v jejich zájmu o různá témata něco dělat.
Která témata jsou pro studenty ve filmových klubech nejatraktivnější?
Hodně se zajímají o mediální témata, tedy filmy o různých aspektech médií. Velká poptávka je také po filmech o moderních československých dějinách, což je v rozporu s mýtem, že studenty tato část historie nezajímá. V různých výzkumech nám vychází, že zájem o období po druhé světové válce je naopak velmi vysoký. Důležitá je forma, jakou se tato epocha učí, a projekce filmů s besedami jsou mezi mladými lidmi oblíbené.
Lidskoprávní témata, demokracii nebo otázky xenofobie či rasismu jsou ve školách probírány nejčastěji v předmětu základů společenských věd. Jeho hodinová dotace je ale nízká a řada učitelů si stěžuje, že nestíhá vše probrat. Myslíte si, že témata, která Jeden svět na školách zpracovává, by měly být ve školách přítomnější?
Odvolám se na jeden z našich výzkumů, kde jsme se ptali na otázku „Kde se dozvídáte o aktuálních společenských a politických tématech?“. Škola v odpovědích studentů skončila na posledních místech, za sociálními sítěmi, televizí, online zpravodajskými servery, rodinnými příslušníky a kamarády. To znamená, že školní výuka nereflektuje aktuální dění dostatečně, což, podle mě, není správně. Občanská výuka by měla být posílena. Škola nás totiž nemá připravit jen na budoucí povolání, ale má nás vést k tomu, abychom byli zodpovědnými a sebevědomými občany. A to se v případě mnoha škol prostě nedaří.