Recept na aktivní studentský život? Zájem, aktivita a špetka kuráže

Báro, jsi studentkou oboru Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předsedkyní celouniverzitního spolku, vedla jsi také spolek na institutu a jsi koordinátorem spolku Studentské akce FSV. Jako student magisterského prvního ročníku přednášíš mladším studentům na svém semináři, přinášíš informace studentům na středních školách. Věřím, že o tvých dalších aktivitách nemám tušení. Byla jsi zvyklá jet v takovém tempu již při studiu gymnázia nebo jsi v sobě vášeň pro ovlivňování věcí kolem sebe objevila až na vysoké škole?

Dá se říct, že už na střední jsem byla jednou z vůdčích osobností třídy. Podílela jsem se na organizaci maturitního plesu a dalších aktivit. Tendence rozvíjet něco přínosného jsem asi měla vždycky. Jen myslím, že na našem gymnáziu jsme neměli vybudované platformy, na které by bylo možné navázat. Zapojení studentů do chodu školy u nás nebylo podporované ani příliš možné.

Svými aktivitami se projevuješ jako velmi společenský tvor. Ovlivnilo tě tvoje osobní založení při volbě vysoké školy?

Pokud se jedná o výběr vysoké školy, nevěděla jsem zcela jistě, kam bych chtěla nastoupit dál. Nakonec jsem se orientovala především podle toho, co mě tehdy bavilo nejvíc. Byly to společenské vědy a měla jsem dobrý vztah k matematice. Přirozeně se nakonec ze všech možností vytříbila právě sociologie.

Mohla bys nám popsat své první krůčky po akademické půdě? Měla jsi nějaký jasný plán nebo představu, jak by ses chtěla jako student profilovat?

Na vysokou školu jsem nastupovala jako student bez jakékoli jasné představy, o které mluvíš. Nevěděla jsem ani, co znamená slovo semestr, natož abych měla nějakou jasnější představu o možnostech, které fakulta nabízí. Ze začátku pro mě bylo docela těžké se zorientovat. Uvědomila jsem si, že by mi mohlo prospět seznámit se lidmi ze starších ročníků. Na fakultě je možné se už jako prvák přihlásit na kurzy, které jsou primárně určeny vyšším ročníkům. V rámci kurzu jsme museli spolupracovat a tak se mi dařilo seznamovat se. Přijala jsem pár pozvání na společné setkání mimo budovu fakulty, a tak jsem se seznámila s lidmi ze spolku pod Institutem sociologických studií. Touto cestou jsem se později dostala k mnohým dalším příležitostem, v té době jsem ale neměla nejmenší tušení, k čemu všemu budu moci později přispět.

Předpokládám, že brzy na to ses zapojila do studentského spolku…

Ano, a navíc nás oslovil tehdejší ředitel institutu s představou vybudování Buddy programu. Čerstvě přijatým studentům jsme předávali informace o naší škole a pomáhali jim zorientovat se. Poměrně zásadní informací pro některé byly například tři semestry povinné matematiky a statistiky, která je při studiu sociologie samozřejmostí, ale spousta lidí o ní neví. Někteří tak díky nám stihli včas vyhodnotit, zda je to opravdu obor pro ně a co mohou od studia očekávat. Ten program mimochodem funguje dodnes.

Ještě za mých studií se hodně mluvilo o tom, jak studenti začali být vnímáni pouze jako čísla a jak je těžké s pedagogy navázat vztahy a spolupracovat. Souhlasila bys?

Ze svých vlastních zkušeností ne. U nás je výhodou to, že jsme malou a novou fakultou. Všichni se navzájem známe. Člověk si může vybrat z více možností, jak o sobě dát vědět. Někomu vyhovuje jít za tím, kdo ho zajímá, přímo a vést s ním diskuzi, někdo volí cestu pravidelné účasti a aktivního přístupu na přednáškách a někdo se zapojí do organizace akcí pro studenty.

Tobě se podařilo posunout se ještě dál směrem k zastupování dalších studentských organizací. Jak to vlastně proběhlo?

Poté co stávající předseda spolku našeho institutu odjel do zahraničí, jsem převzala vedení a díky zavedené spolupráci mezi spolky a fakultou jsem se seznámila také s lidmi z ostatních spolků, institutů a fakulty. Začali jsme výrazněji spolupracovat. Není to až tak o pozicích, ale když člověk něco dělá, oblast aktivit se postupně přirozeně vytříbí sama. Já jsem se tak stala koordinátorkou Studentské akce FSV. Navíc nám od letoška nabídli místo v rozšířeném kolegiu děkanky, tak tam jako první zástupce spolků zajišťuju, aby probíhala efektivní komunikace mezi spolky a fakultou a aby se řešily společné problémy. Moje působnost neskončila na úrovni fakulty. Stála jsem u počátků celouniverzitního spolku Centrum spolků, studentů a absolventů a dostala jsem možnost spolupráce napříč obory. Jako sociolog se tak dostanu do kontaktu s lékaři, právníky, pedagogy a dalšími. Nedávno jsem kandidovala na předsedkyni tohoto uskupení a byla jsem zvolena.

Je vidět, že kontakty dělají kontakty. Ve škole to platí stejně tak. Můžeš jmenovat konkrétní aktivity, kterým se v současnosti věnuješ?

Mým cílem je, aby univerzitní život začal opravdu vzkvétat, aby se dělaly menší akce propojující studenty napříč fakultami. Jako vhodný prostor pro takové spojování vnímáme nově vzniklý Campus Hybernská. Nyní zde máme v plánu uspořádat letní kino či kurzy první pomoci, které budou vést studenti lékařských fakult například pro lidi z pedagogických oborů. Do aktivit celouniverzitního spolku spadá rovněž organizace akce 17. listopad na Albertově a tak podobně. Hodně užitečných informací se k nám dostává také z akademického senátu. I tato zasedání nás motivují k další práci. Snažíme se dělat i akce, kterých se mohou zúčastnit absolventi. Díky celouniverzitnímu dosahu platformy tak máme možnost oslovovat i absolventskou síť Alumni. Důraz klademe také na budování efektivních komunikačních kanálů. Sociální sítě si v současnosti budují jednotlivé katedry i celé fakulty. Díky podpoře senátu můžeme také operovat s finančními prostředky a využívat je například pro cílenou reklamu na sociálních sítích.

Dokážeš popsat, co všechno ti tvůj aktivní přístup přináší?

Neumím dělat věci napůl. Byť je to časově velmi náročné a spolková činnost se dá snadno přirovnat k práci na plný úvazek, hodně věcí mi můj přístup zároveň usnadnil. Mám se na koho obrátit, když něčemu nerozumím. Pohybují se kolem mě lidé z různých ročníků, kteří už často mají zkoušky a další povinnosti splněny a mohou mě obohatit o své zkušenosti. Zvládla jsem tak získat prospěchové stipendium a během dvou semestrů devadesát kreditů na místo šedesáti.

Co bys na závěr vzkázala tvým následovníkům, nastupujícím prvákům?

Nepodceňte začátek, účastněte se přednášek a seminářů, potkávejte se se spolužáky, vyučujícími. Nebojte se požádat spolužáka o poznámky. Využívejte seznamovacích akcí, které jsou vám k dispozici, a začněte se bavit s lidmi kolem vás. I když pro mnohé není cílem rozvíjet aktivity ve spolcích, senátech a tak podobně, čilé kontakty se spolužáky mohou při studiu jedině pomoct. Jsem živým důkazem, protože na začátku jsem toho opravdu moc nevěděla.