Co je to umění nenásilné komunikace?
Obrázky scének, ve kterých se rodiče dohadují s učiteli nad známkami dítěte, se nedávno staly hitem sociálních sítí. Smutné je to, že takové karikatury mají základ v realitě. Tato nedorozumění se ale netýkají pouze těchto situací, rozšířené je i povědomí o konfliktech mezi učiteli a samotnými studenty. Přitom by se budování nepřátelských vztahů dalo vyhnout za předpokladu, že by všichni zúčastnění dokázali porozumět druhé straně a udělat krok navíc k úspěšné spolupráci. Obzvláště ve školství hraje správná komunikace klíčovou roli.
V rámci nenásilné komunikace jde hlavně o zapracování na schopnosti empatie. Ta je potřeba pro pochopení situace, v níž se druhý člověk nachází.
Umění NVC (nonviolent communication = nenásilná komunikace) učí a vysvětluje, jak se chovat při kontaktu s okolím, aby vše probíhalo pokud možno bez konfliktů a nedorozumění. Může se zdát, že něco tak zásadního by mělo být běžné a rozšířené, bohužel tomu tak ale není. Což ovšem nevypovídá nic o jeho důležitosti, ba naopak pouze naznačuje potřebu většího vzdělávání se v tomto oboru.
O co se vlastně jedná?
Zakladatelem teorie nenásilné komunikace a jejím hlavním představitelem je Marshall Rosenberg. On sám však přiznává, že jen spojil dlouhodobé lidské poznatky o mezilidských vztazích a vytvořil principy, na jejichž základě by lidská komunikace měla probíhat. Následně představil formu, v rámci níž by se nám mělo dařit domluvit cokoliv kdykoliv.
- Lidé mají stejné základní potřeby.
- Veškerá lidská činnost směřuje k uspokojení těchto potřeb.
- Pocity a emoce jsou pouze indikátorem naplněnosti těchto potřeb.
- Vnitřního klidu dosáhneme, když vyslyšíme vlastní potřeby.
- V každé situaci máme možnost se rozhodnout.
- Každý člověk může být empatický.
- Lidé se rádi podílejí na štěstí ostatních.
- Ve vztazích jsou naše štěstí a potřeby navzájem propojené a závislé.
- V každé situaci může dojít k naplnění potřeb všech zúčastněných.
- Lidé se mění, vyvíjejí.
Jestliže tyto principy představují základ nenásilné komunikace, potom vše ostatní můžeme považovat za prostředek k uplatnění těchto principů, za formu zajišťující dosažení žádaného výsledku. Proto se na ni soustředí celý trénink nenásilné komunikace.
Pravdou také je, že se vždy můžeme ve správné interakci s lidmi zlepšovat. Ostatně nemáme moc na vybranou, jelikož pokud připustíme, že lidé a svět jako celek se mění, musíme přehodnocovat svůj způsob komunikace i my, a to poměrně pravidelně.
Jak se lze komunikaci naučit?
V rámci nenásilné komunikace jde hlavně o zapracování na schopnosti empatie. Ta je potřeba pro pochopení situace, v níž se druhý člověk nachází. Je to podstatné, jelikož ne každý umí přesně definovat své potřeby a pod vlivem tlaku či emocí může jednat agresivněji.
Dále je kladen důraz na sebevyjádření, abychom my, jakožto uvědomělí komunikátoři, dokázali upřímně a jasně vyjádřit své potřeby, svůj záměr rozhovoru. S tím souvisí i další cíle, k nimž nenásilná komunikace směřuje, a to uvědomění si svých potřeb, schopnost přesně je definovat a znát prostředky k jejich naplnění.
Proč není nenásilná komunikace dosud běžně užívána?
Důvodů, proč není nenásilná komunikace brána v potaz v našem každodenním životě, proč na ni není kladen důraz při rozvoji komunikace, je rozhodně více. Jelikož je teorie abstraktní, není tak snadné ji pochopit. Teorie nenásilné komunikace možná ještě nevešla dostatečně ve známost, s čímž pravděpodobně souvisí i malý počet vyškolených lektorů, hlavně v Česku.
Jak jsem ovšem již zmínila, žádný z těchto problémů není nepřekonatelný a rozšířit umění nenásilné komunikace by přineslo pouze ovoce. Usnadnilo by se dorozumívání mezi lidmi, což by přispělo k efektivnějšímu zvládání nejen komunikačních problémů, a to ve všech oblastech každodenního života. V případě škol by jedním z důsledků mohlo být snížení demotivace žáků a frustrace učitelů. Touto cestou by se propast mezi školou a rodinou dala zmenšit, což by naší společnosti významně pomohlo.
