Představuje e-learning konkurenci pro učitele? To záleží na nich samotných

Již nyní jsme digitálními technologiemi významně obklopeni a místo v našich životech si budou pravděpodobně dobývat více a více. Umožňují nám věci v našich životech personalizovat nebo zefektivňovat. Jednou z mála oblastí, které se však moderním digitálním technologiím poměrně úspěšně brání, je náš vzdělávací systém. Proč není schopen reagovat? Obávají se učitelé, že bude jejich role novými technologiemi nahrazena?

Ivan Pilný, zmocněnec pro digitální vzdělávání MŠMT, podotýká, že naše obavy jsou zbytečné. „Technologie jsou jen nástroj, učitelé jimi nikdy nahrazeni nebudou.“ Ale bude se dle jeho slov muset změnit přístup učitelů. Už tu totiž pro nás nejsou kvůli předávání informací, ale primárně kvůli předání přístupu k věci, kterou se máme naučit. On a další čtyři hosté se sešli v panelové diskusi během Konference Perpetuum 2018. Jaké nové nároky se v souvislosti s digitálními technologiemi kladou na náš život? Na co by měl reagovat vzdělávací systém?

Podle Miroslava Umlaufa mnoho lidí netouží vzdělávat se v moderních technologiích z toho důvodu, že se příliš rychle mění. Proč máme takový problém reagovat na změnu a přizpůsobovat se? „Máme problém zbavit se naučených principů, zapomenout je, nejsme ochotni naučit se dělat svou práci jinak. To, v čem jsme byli dříve dobří, už je irelevantní. Neumíme se od starších věcí oprostit.“

Ovšem naši potomci se budou muset vyrovnávat s ještě radikálnějšími změnami, než se kterými se musíme vyrovnávat my dnes. Dle slov ředitele ScioŠkoly Jiřího Hokeše je nutné přijmout fakt, že některé profese sice zanikají, ale zase vznikají nové. „Ve ScioŠkole na to myslíme. V budoucnu bude důležité umět se rozhodovat, učinit volbu. To se dá ve škole jednoduše naučit pomocí samostatné volby vzdělávacích obsahů.“ Dokážou však děti přijmout odpovědnost za svoje učení? A dokážeme jim my, dospělí tuto zodpovědnost vůbec předat?

Jan Veselý: „Automatizuj, nebo budeš zautomatizován.“

Všichni hosté debaty se shodli na tom, že by se technologie na školách měly používat. Víme však jak? Zatímco rektor Západočeské univerzity v Plzni zastává názor, že technologie musejí jít při zkouškách stranou, Miroslav Umlauf z MŠMT vyjádřil odlišný názor: „I při zkouškách se dají technologie využívat. Mohou zkoušejícím pomoci ukázat, jak studenti umějí problém pojmenovat nebo jak relevantní informace umějí najít.“

Během diskuse došlo i na problematiku Wikipedie, studnice mnoha vědomostí, které ovšem nejsou vždy spolehlivé a pravdivé. „Děti by si měly být vědomy toho, že když informaci naleznou na Wikipedii, problém ještě není zcela vyřešen,“ řekl Jiří Hokeš. Žáci si musejí umět informace ověřovat a vyhledávat z několika důvěryhodných zdrojů.

Dnešní mladá generace se též narodila do podstatně odlišné reality. „Jen málo dětí se někdy opravdu ztratilo. Již odmalička totiž mají k dispozici vymoženosti, jako je GPS, proto nikdy nezažily pocit ztracení se. Měli bychom proto pro ně vytvářet prostor, ve kterém budou nuceny bloudit, ztrácet se a opětovně se nacházet.“

Představuje e-learning konkurenci pro učitele?

Otázka, která by mohla významně ovlivnit celou naši vzdělávací politiku. Podle Ivana Pilného to záleží na tom, co budou naši učitelé dělat. Pokud budou jen strojově předkládat látku, tak ano. Pokud však budou umět studentům pokládat správné otázky, jejich budoucnost bude o dost světlejší.

Miroslav Umlauf: „Existují i otázky, které studenti nevygooglují. A přesně tam nastupuje role učitele.“

Podle Miroslava Holečka také nesmíme zapomenout na to, že “škola není jen o předávání obsahu, ale i o kázni, o plnění povinností, o seznamování se se světem a o neúspěchu. Dnes sice máme k dispozici obrovské množství online kurzů, ale rolí kamenné školy je setkávání se s opravdovými lidmi a živým učitelem. Naše společnost by se však prvně měla naučit kvalitního učitele náležitě ocenit.“