Kreslí na jedničku jen paní učitelka?

Výtvarná výchova je mezi předměty plnými faktografických informací oázou tvořivosti, prostorem, kde se dítě může ponořit do projektu i ve škole, v níž se celý týden hledí převážně na výkon. Žádný stres ze špatné známky, ale prostor pro vyjádření pocitů a radosti z kreativního procesu. Nebo je to jinak?

Je jedno, jestli se na vaší škole známkuje nebo ne – tak či tak děti tráví velkou spoustu času přijímáním nových informací. Snaží se pochopit souvislosti mezi historickými fakty, zapamatovat nová slovíčka v cizích jazycích a propočítat se ke správnému výsledku v matematických úlohách. Většina předmětů rozvrhu je vzdělávacího rázu. Výtvarná výchova oproti nim patří mezi předměty výchovného charakteru. Známkuje se tedy na stupnici od jedné do pěti, ale není možné kvůli neprospěchu v ní ročník opakovat. 

Objektivní hodnocení subjektivního vnímání

Sociální sítě v poslední době často plní příběhy rozhořčených rodičů, jejichž děti dostaly špatnou známku za výkres, který je podle rodičů jedinečný. Dá se něco tak subjektivního jako estetická hodnota objektivně hodnotit známkou? Většina pedagogů si cení už snahy a zájmu dítěte a oceňuje dobrou známkou úsilí. Má-li učitel už předem jasnou představu o tom, jak má vypadat sněhulák a očekává plnou třídu čtvrtek s totožným obrázkem sněhuláka, není jeho pojetí výuky v pořádku a vlastní tvořivost dětí moc nerozvine. Daleko lepší variantou je, když se i kresba sněhuláka bere jako experiment, při kterém mohou žáci prozkoumat novou techniku nebo barevnou paletu. Jak volnou ruku učiteli nechává vzdělávací systém?

Podle Rámcového vzdělávacího programu, kterým se školy řídí, patří výchovné předměty jako tělesná, výtvarná nebo hudební výchova k těm, v niž se bere ohled na různou míru nadání a vrozených schopností dětí. Dále se zde uvádí, že v procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu. Jak výuku pojme, je do velké míry na něm, což přeje povahám s velkou fantazií a otevřenou myslí, ale dává omezená vodítka těm, kterým fantasie chybí. 

Tvořivost – klíčová dovednost pro 21. století

Projekty, kterým se děti na hodinách výtvarné výchovy věnují, rozvíjejí jejich kreativitu, což je podle všeho jedna z nejdůležitějších schopností naší doby. Kateřina Štěpánková z Univerzity Palackého v Olomouci ve svém článku Jak „zabít“ tvořivost ve výtvarné výchově říká: „Tvořivost je definována jako klíčová dovednost nutná pro 21. století. Je jí přisuzována stejná důležitost jako čtenářské či matematické gramotnosti a v závazných dokumentech evropského vzdělávání hraje významnou úlohu. Přestože je tvořivost oceňována především v kontextu evropské kultury a tzv. západní civilizace, její podpora je díky společným výzvám v oblasti vzdělávání i globální budoucnosti významným tématem i mimo tento kulturní rámec, zejména v asijských zemích.“

Ve srovnání s ostatními předměty mají ty estetické výlučné postavení – dávají dětem možnost projevit své emoce, uvolnit se, zažít naplno pocit flow, tedy ponoření se do činnosti tak, že přestanou vnímat čas a věci kolem. Schopný pedagog prostřednictvím tvůrčích předmětů může pomoci uniknout od reality žákům, kteří jsou v těžké životní situaci. Své o tom ví i Britka Andria Zafirakou, oceněná jako nejlepší učitelka roku Global Teacher Prize. Andria Zafirakou, o níž jsme psali začátkem roku, učí výtvarnou a textilní výchovu v etnicky bohaté oblasti severního Londýna, kde většině studentů doma chybí prostor, klid na studium a pocit bezpečí a škola je pro ně útočištěm. Zafirakou opakovaně upozorňuje na sílu kreativních předmětů, která bývá často opomíjena. Svým vlastním žákům pomáhá uvolnit napjení a zapomenout na hmotnou nouzi projekty, ve kterých se mohou velmi svobodně projevit. 

Zdroj: https://www.ngprague.cz

Galerie otevřené dětem

Má-li zrovna vaše dítě smůlu na paní učitelku, která mu špatným hodnocením snižuje sebevědomí a odvahu experimentovat, vyplatí se otevřít na půdě školy diskuzi o způsobu výuky nebo začít pátrat po otevřenějším vzdělávacím prostředí. Nezapomeňte při tom ale na to, že vzdělávání probíhá i mimo školní budovu a škola není to jediné místo, kde děti objevují svět. Dětem neskutečně otevřeným prostředím vás překvapí nejedna galerie. 

Národní galerie v Praze už řadu let proměňuje děti ve vášnivé umělce na výtvarných hernách (pro děti od 1,5 roku do 5 let), v ateliérech (od 6 do 15 let) a ve svých víkendových dílnách (od 4 do 15 let). Vila Pellé ke každé aktuální výstavě připravuje tvůrčí dílny pro veřejnost a netradiční výtvarný program nabízí i školám a školkám. Že tvůrčí prostředí, kde není dítě vetřelcem, jenž ruší, neocení jen obyvatelé Prahy, potvrzuje vysoká návštěvnost rodinných výtvarných dílen galerie 8smička v Humpolci. Na půl cesty mezi Prahou a Brnem je bývalá továrna soukenického areálu výletním cílem zájemců o výtvarno z obou měst. Zároveň tu narazíte na děti z okolních paneláků, které tráví volný čas tvořivě a ukazují, že prostor pro kreativitu ocení děti v jakémkoliv prostředí. Ani na jednom z těchto míst děti neznámkují a každý si domů odnáší úplně jiný výtvor. 

Zdroj: www.8smicka.cz
Zdroj
MSMTUPOL

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close