Studium v Anglii nebo USA není tak nedostupné, jak se zdá

Ve Started pomáháte zájemcům o studium v Anglii a USA . Je opravdu pomoc nutná? Je těžké se zorientovat v tom, co je potřeba?

Celý náš projekt jsme začali s přesvědčením, že pomoc při přihlašování do Británie či USA nutná je. Naše zkušenosti nás o tom bohužel jen přesvědčují. Je ohromná škoda, že české střední školy téměř vůbec nepodporují své studenty k tomu, aby se odhodlali a do zahraničí se přihlásili. Je to ironické, protože proces sám o sobě většinou není těžší, jen trvá déle a je potřeba se mu věnovat soustavněji. To je velký rozdíl od přihlašovacích procesů na české vysoké školy, při kterých o vašem osudu může rozhodnout i jedna jediná zkouška či test. Co se týče zorientování se v samotném procesu, může to být složitější, právě z důvodu nedostatku informací – zejména v případě USA je potřeba přistupovat k přihlášce komplexněji a zaměřit se na více faktorů než jen znalostní test či známky na střední škole.

Kolik času by měli uchazeči přípravě věnovat?

Velmi záleží na tom, na jakou školu se chce uchazeč hlásit a do které země by chtěl jít. Přijímací proces do Anglie je výrazně jednodušší než do USA, a dá se tedy zvládnout rychleji. Vždy se snažíme studentům pomáhat, na co nejlepší školy to v rámci jejich možností jde, takže pokud by za námi přišel někdo půl roku před deadlinem, zvládneme ho připravit na školu v top 20. Pokud by chtěl na Oxbridge (Oxford + Cambridge), velmi by záleželo na tom, jaký si do té doby vybudoval profil. Pokud se nikdy nikde příliš nezapojoval, Oxbridge pro něj není za půl roku příliš reálný. Přijímací proces do USA komplikují zkoušky SAT (obdoba SCIO OSP testů v ČR), na něž může příprava trvat i několik měsíců. Nicméně pokud zvládne obstojně SAT, tak i v tomto případě máme velkou šanci dostat se za půl roku na jednu z 20 až 30 nejlepších škol. Ideálně doporučujeme studentům kontaktovat nás 1 až 2 roky před deadlinem, abychom měli šanci na ty opravdu nejvýběrovější univerzity. 

Co jsou nejčastější obavy studentů z Čech? Stačí jejich úroveň angličtiny nárokům škol?

Studenti se asi nejvíce bojí odloučení od rodiny a kamarádů. U Velké Británie si ještě dokážou představit, že tento strach v pohodě překonají, ale např. u USA už jsou tyto obavy daleko silnější. Snažíme se vždy vysvětlit, že jejich obava je zcela přirozená. I když se jim to zatím tak nezdá, tři roky na bakaláři v Británii či USA utečou rychle a kamarádství to nezmění. Co se týče úrovně angličtiny, nelze ji hodnotit obecně – každý je na tom jinak. Nicméně pokud za námi přijde někdo, kdo se denně pohybuje bez větších problémů v anglicky psaném obsahu na internetu, věříme, že pro něj nebude angličtina na škole problém. 

Liší se požadavky škol v Británii a USA, nebo jsou obdobné?

V něčem jsou si podobné – například v tom, že se uchazeč posuzuje z velké části dle psaného textu (v Británii je důraz kladen na motivační dopis, v USA se přidávají ještě eseje), do obou zemí se také zasílají doporučující dopisy od učitelů. Univerzity v obou zemích tak spíše koukají na studenta celkově – spíše na jeho profil, zda by k nim zapadl a byl přínosem, než zda je v nějakou chvíli nabitý určitými znalostmi. 

V mnohém se ale obě země liší. Na většinu škol v USA musejí například uchazeči skládat právě zkoušku SAT, která částečně ovlivňuje to, zda má uchazeč šanci dostat se na top školu. Univerzity v USA také např. hledí na prospěch za poslední čtyři roky střední školy, což se v Británii nepožaduje. To je pro mnohé velká výhoda. 

Jak vypadá typický uchazeč o studium z České republiky? Je to někdo, kdo se chce naučit anglicky, nebo se naopak zaměřuje na konkrétní obor?

Zřídkakdy je motivací naučit se anglicky. Uchazeči už většinou nějakou solidní úroveň angličtiny mají a jde jim spíše o to, získat zahraniční zkušenosti, pobývat nějakou dobu v mezinárodním prostředí a poznat tak jiné kultury. V drtivé většině ale hlavní motivací našich uchazečů bývá chuť dosáhnout na lepší a kvalitnější vzdělání.

Jsou i studenti, které odmítnete s tím, že pro ně není studium v zahraničí vhodné?

Ještě se nám nestalo, že by nám pro někoho přišlo studium v zahraničí nevhodné. Často však poupravujeme cílové školy a obory. Studenti k nám přijdou například s jasnou představou, co chtějí dělat po škole, ale nezvolili k tomu úplně vhodný obor – snažíme se jim pak ukázat, že by jiná volba oboru mohla být vhodnější (v Británii i USA se nabízí mnoho oborů, které v ČR ani neexistují a mohou tak být vhodnější cestou). Občas také upravujeme univerzitu – někteří studenti občas míří nereálně, jiní se zase zbytečně podceňují. I toto je náplň naší práce – abychom pomohli studentům vybrat tu nejvhodnější školu a obor. 

Rodiče mohou odrazovat finanční nároky. Jak moc zatíží studium v zahraničí rodinný rozpočet?

Samozřejmě záleží na konkrétní situaci rodiny. Nicméně studium v Británii či USA nepochybně zatíží rodinný rozpočet o mnoho více než studium v ČR. Pravdou ale je, že se s tím často dá více či méně pracovat. Obě země nabízejí mnoho stipendií – v USA o to více, že školné šplhá do takových výšin, že si to drtivá většina studentů ani vzdáleně nemůže dovolit. Velká Británie zase nabízí vládní půjčku, jejíž podmínky jsou pro studenty z EU (zatím ještě) stejné jako pro studenty domácí. Půjčka je velmi výhodná a umožní studentům nejen studovat bez starostí, ale je také nastavena tak, aby je nepotopila ani při pozdějším splácení. V obou zemích se během studií dá také pracovat (i když to občas bývá tak trochu na úkor studia), takže cesty na financování existují. 

Dokážete zájemcům pomoci získat stipendium?

Studentům získání půjčky negarantujeme, nicméně vždy poskytujeme plnou asistenci při vyhledávání stipendií a žádostech.

Bude mít na podmínky studentů z České republiky vliv případný brexit?

To je otázka, na kterou bohužel zatím neznáme odpověď. Můj názor je, že při současném počtu studentů z EU studujících ve Velké Británii (okolo 130 000) by bylo pro samotné britské univerzity nevýhodné se k nim zcela otočit zády. Mají z nich totiž výrazný příjem. Již teď poskytují studentům mnohé záruky, např. že studenti začínající v září 2019 budou mít po celou dobu studia garantované stejné podmínky jako před brexitem.

Které školy jsou dlouhodobě nejžádanější?

Univerzit v USA je velké množství, takže každý student vybírá podle jiných kritérií – zda ho zajímá sport, stipendia, či akademická prestiž. Žádané univerzity v Británii jsou obvykle UCL, King’s College London, Imperial College, University of Edinburgh a další. Naopak University of Oxford nebo University of Cambridge se studenti dost bojí. Myslím, že je to hodně zapříčiněno tradičním českým pohledem na tyto univerzity. Vidíme je jako zcela nedostupné školy pro vybranou smetánku světové společnosti. To je obrovský omyl, v ČR je spousta šikovných studentů, kteří by zvládli se na tyto školy dostat, ale často je to třeba ani nenapadne.

Vnímáte zkušenost se studiem v zahraničí v dnešní době jako nutnost, nebo jako vzácnou výhodu, kterou v budoucím zaměstnání ocení?

Nevnímám to jako nutnost, ale jako obrovský přínos, ze kterého studenti budou do konce života těžit. A nemusí jít jen o budoucí zaměstnání, i když jsem přesvědčena, že titul z dobré školy v zahraničí je nepochybně výhodou při hledání práce. Mám ale především na mysli zkušenosti, zážitky a přátelství, které studenti během svých studií načerpají. Zní to jako klišé, ale právě to tvoří onu life changing experience, která jim opravdu změní život. 

Co pro vás bylo impulsem, abyste začali podporovat studenty z Čech mířící za hranice? Máte sami vlastní zkušenost se studiem na zahraniční škole?

Právě vlastní zkušenost byla oním impulsem. Sama jsem na střední škole byla podprůměrný student, nebavilo mě se učit, a mnoho učitelů se podle toho ke mně stavělo. Měla jsem pocit, že na učení nejsem, a ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohla zkusit jít na top světovou univerzitu. Bakalářské studium jsem absolvovala v ČR a narůstající nespokojenost s kvalitou českého školství mě dovedla až do momentu, kdy mě napadlo, že chci ven. Přihlásila jsem se na SOAS, University of London, kde jsem vystudovala magisterské studium. Rozdíl v kvalitě výuky, formátu vyučujících, motivaci spolužáků, a celkově ve školním prostředí byl pro mě natolik šokující, že jsem velmi zalitovala toho, že jsem neodešla již na bakaláře. Můj přítel, spoluzakladatel Started, prošel zcela totožnou cestou – špatné zkušenosti plynoucí z podprůměrných výsledků na střední škole a nespokojenost s kvalitou univerzitního vzdělávání ho dovedla až na Imperial College London. Pro oba z nás je nyní vzdělávání velmi citovou záležitostí – vidíme dnes a denně, jak se obrovský potenciál ve studentech soustavně potlačuje, a neuvěřitelně nás to štve. Chceme studentům umožnit jejich potenciál naopak rozšiřovat a zjišťovat, co všechno dokážou.

Můžeme vás někde potkat naživo?

Od minulého podzimu se účastníme veletrhů Gaudeamus, nejdříve v Brně, a teď i v Praze. Těch se plánujeme účastnit pravidelně. Také děláme přednášky na středních školách, během nichž se snažíme studenty přivést k myšlence, že mají na to, aby studovali na světových univerzitách. Rádi předáme své zkušenosti a podpoříme ty, kteří zatím váhají.