Přijímačkové šílenství okolo osmiletých gymplů

Jaký osud čeká vaše dítě, pokud nepůjde na osmiletý gympl? Ať už z důvodu, že se nedostalo, nebo z důvodu, že nechce. Je osmiletý gympl pro chytré děti opravdu jediná správná cesta, nebo jim přináší dřinu a stres navíc a v reálu nakonec moc neznamená?

Z přijímaček na osmileté gymply, speciálně v Praze, se postupem času staly neuvěřitelné dostihy, naprostý přijímačkový masakr. Víceletá gymnázia jsou prostě u současných elit oblíbená napříč republikou, v Praze je navíc jejich obliba zesílena sociálními faktory, například tím, že se v ní pravděpodobně koncentruje ambicióznější část populace.

To ústí v jednoznačný společenský tlak, aby každé alespoň trochu chytré dítě přijímačky zkusilo. Výsledkem pak je, že se aktuálně na osmileté gymply hlásí více než třetina pražských páťáků, ve zbytku republiky méně, ovšem i tak se pohybujeme okolo 20 %.

Je to v souladu s tím, k čemu byla víceletá gymnázia určena? Nikoli, ani vzdáleně. Osmileté gymply byly na počátku 90. let znovuobnoveny jako návrat k tradici z první republiky, přičemž cílově byly určeny pro cca 2 % mimořádně studijně nadaných dětí. MŠMT podniká něco jako administrativní protiakce, spočívající především v omezování kapacit na víceletých gymnáziích. To ovšem nelze považovat za systémové řešení.

Jak vypadá aktuální pražská realita?

Všichni rodiče vědí, že bez přípravy se dítě prakticky nemá šanci dostat, proto nenechávají nic náhodě – často začínají s přípravou dítěte už ve čtvrté třídě, od začátku páté třídy se pak intenzita značně zesiluje. Kurzy, zkoušky nanečisto, domácí příprava, samostudium, on-line příprava, doučování, nervy, stres, drezúra. Míra intenzity přípravy je přitom jedním z hlavních faktorů rozhodujících o přijetí, či nepřijetí. Lidsky řečeno – spíše se dostane dítě ne tolik studijně nadané, ovšem s intenzivnější přípravou (potažmo ambicióznějšími, důslednějšími, vytrvalejšími rodiči), než jeho vrstevník s opačnými předpoklady (detaily zde).

„Lidsky řečeno – spíše se dostane dítě ne tolik studijně nadané, ovšem s intenzivnější přípravou.“

Důvody, proč rodiče pro své děti chtějí osmiletý gympl, jsou v zásadě dvojího typu:

Zaprvé sociální, které předpokládají, že se dítě dostane do lepšího prostředí. Lepšího především z pohledu sociální skladby spolužáků, která pak může mnoho znamenat v jejich budoucím životě. Takové závěry jsou samozřejmě založeny na zobecňování a částečně i předsudcích: „… standardní základka je ve všech ohledech tragédie ve srovnání s osmiletým gymplem. Nedostatečně rozvíjí dětský talent, neprobere tolik učiva, nechá děti zlenivět, má nesrovnatelně horší sociální prostředí, děti se nenaučí učit,…“. Je pravda, že na dobře vedeném osmiletém gymplu spousta nadaných dětí rozkvete, že se pro učení nadchne. Na druhé straně ovšem existují gymply, a není jich málo, které si vyšší náročnost představují pouze tak, že do nadaných dětí, frontálním způsobem, nalijí větší objem učiva.

Zadruhé to jsou důvody výsledkové, které vycházejí z představy, že náskok gymplových dětí už školák ze základky nikdy nedožene:

Zdroj: www.novamaturita.cz

Co ovšem reálně tato data znamenají?

Snaha rodičů dostat dítě na osmiletý gympl se dle výše uvedených dat jeví jako čistě racionální. Děti tam oproti svým vrstevníkům, kteří půjdou na šestiletý nebo čtyřletý gympl, získají náskok, který jim vydrží až do maturity. Alespoň to tak na první pohled vypadá.

Ale pozor! Tato čísla jsou zavádějící a orientovat se podle nich nedává příliš smysl, protože neukazují výsledky srovnatelných skupin dětí. Jinými slovy řečeno, neříkají, jaké výsledky by měly děti z osmiletých gymplů, pravděpodobně studijně nadanější, pokud by šly na gymply čtyřleté. (Přitom jedině takové rozlišení je podstatné v celospolečenské debatě o smysluplnosti víceletých gymplů. Bohužel taková data k dispozici nejsou, a celá debata se tudíž zakládá pouze na pocitech a dojmech. To jen tak na okraj.)

Alespoň částečné vysvětlení rozdílů, i když ne nijak aktuální, dává studie. Říká, že žáci víceletých gymnázií dosahují výrazně lepších výsledků v testech než žáci základních škol, na druhou stranu je tento rozdíl ze tří čtvrtin vysvětlitelný lepším rodinným (index ESCS) i školním (index ESCS za školu) zázemím gymnazistů. Téměř stejných výsledků by tedy tyto děti dosahovaly pravděpodobně i na základce, protože jsou prostě chytré a rodinné prostředí by je ke studiu motivovalo tak jako tak.

Jak z toho ven?

Na individuální úrovni v prvé řadě nepodlehnout všeobecné představě, že osmiletý gympl je pro děti to nejlepší. Může být, ale také nemusí, případ od případu.

Proto je třeba nejprve zvážit, jestli dítě na gympl opravdu má. Teď totiž existuje celkem velká skupina dětí, které se na přijímačky připravují a nakonec neuspějí. Jaké dopady to na ně a jejich sebevědomí může mít?

Pokud si přiznáte, že dítě na osmiletý gympl nemá, což není žádná ostuda, nechte ho spokojeně na základce. Spokojené dítě na základce je totiž mnohem víc než nestíhající vystresovaný gymnazista. Jestli se i tak rozhodne přijímačky zkusit a neuspěje, není to konec světa. Reálná přínosnost víceletého gymplu je totiž mírně řečeno diskutabilní. Navíc cílem vzdělávání není osmiletý gympl, cílem je připravenost na život, kde je přínosnost víceletých gymnázií ještě diskutabilnější.

Ovšem, a to je zásadní moment, je potřeba vybírat dobrou základku. Což implikuje i logickou a v zásadě i jedinou možnost, jak šílenství okolo osmiletých gymplů zastavit – zvyšovat kvalitu základek tak, aby na nich rodiče s klidem své děti nechávali. Mít druhé stupně základních škol natolik kvalitní, že naprostá většina nadaných dětí bude dostatečně rozvíjena tam. A víceletá gymnázia ponechat (pokud vůbec budou dál existovat) pouze malému procentu skutečně mimořádně studijně nadaných dětí.

Extrémní zájem o osmileté gymply je totiž bublina, deformita trhu. Bublina z velké části krmená panikou rodičů (zčásti oprávněnou) z tragické úrovně druhého stupně základek.
Tato bublina přitom splaskne jedině dvěma způsoby: buď jednorázově, pokud se politickým rozhodnutím osmileté gymply zruší, nebo postupně tak, jak se bude zvyšovat kvalita základních škol. Co myslíte, která možnost je lepší?

Související články

3 Comments

  1. Jaky je rozdíl mezi kvalitní základkou a 8 letým gymplem?? Co tak hrozného děti na druhém stupni běžných základek mohou prošvihnout, kromě objemu učiva? To je ta kvalita?

  2. Napadá mě ještě jeden způsob. Vyhradit 8G těm dětem, pro které byla původně určena – dětem mimořádně nadaným. Každý rodič dítěte, které se jeví jako nadané, má během prvního stupně ZŠ nebo už v MŠ možnost protáhnout dítě diagnostikou. Jen nevím, jak by to pedagogicko-psychologické poradny kapacitně zvládaly, už teď jsou zavalené prací. Takhle to funguje třeba na Mensa gymnáziu, ovšem Mensa si ty děti testuje sama. Ale třeba by ten příšerný převis zájemců v Praze opadl, kdyby se všeobecně vědělo, že natrénovat cermaťácké testy nestačí. Samozřejmě nejdůležitější je zvedat kvalitu běžných základních škol, to rozhodně. Pokud by se měla víceletá gymnázia rušit úplně a nadané děti by měly na ZŠ zůstávat, je nutné, aby ty školy uměly s nadanými po všech stránkách pracovat a taky aby jim umožnily se koncentrovat (osamělé mimořádně nadané dítě totiž zažívá to, co by zažívaly všechny zdravé, „normální“ děti, pokud by se měly nějakým nedopatřením vzdělávat mezi dětmi s lehkým mentálním postižením).

  3. Demokracie=svoboda výběru. Jsem pro to, aby měli rodiče více možností výběru škol pro své děti. Proč nezachovat víceletá gymnázia? Jako v jiných oborech jde hlavně a především o učitele. I na základce může být super a na gymplu exoti, co tlačí všechno učení dětem domů. Jen ať je více soukromých základek s podporou MŠMT, gymplů pro šikuly, zákl. škol se zaměřením… To nejdůležitější je motivovaný, nadšený kantor, který umí učit a nechává odpoledne děti užívat dětství. A je úplně jedno na jakém typu školy učí.

Napsat komentář: Lucie Bucharová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close