Skauting, technologie, ale i fokus na hodnoty. Co dalšího může zlepšit naše vzdělávání?

Škola, jako mnoho dalších institucí, tvořila dříve nezpochybnitelný pevný bod vesmíru, který nás připravil na svět, který nás po jejím ukončení očekával. Jenže doba se mění a my tápeme, jakým způsobem a směrem vlastně školu řídit tak, abychom propast, která vznikla mezi školským systémem a realitou kolem něj, zmenšili. Studenty bičujeme nad standardizovanými testy, a přitom postupně zjišťujeme, že pro život dítěte je prospěšnější, když se ve škole naučí, jak navazovat a udržovat vztahy. Studenty kategorizujeme podle velikosti IQ, pro úspěch je však daleko zásadnější, jestli jsme vytrvalí a odhodlaní. To jsou jen některé z myšlenek, které si s sebou odnesli diváci čtvrteční události TEDxPragueED, konference zaměřené na myšlenky o vzdělávání, které jsou hodné šíření. Tentokrát s podtitulem „na celý život“.

Návštěvníci se mohli inspirovat od devatenáctileté aktivní studentky z Finska, ale i od pětadevadesátiletého českého pedagoga a skauta Jindry Hojera. A na mnohém se řečníci shodli – musíme například dbát na to, aby se děti učily rády. A také „je hlavní, aby děti toho učitele milovaly,“ jak řekl Jindřich Hojer. Tomu, abychom do školy chodili rádi a také si z ní něco užitečného odnášeli, mohou napomoci i nové technologie. Například výuku tolik neoblíbené matematiky můžeme učinit atraktivnější a uchopitelnější díky výukovému softwaru, který využívá umělou inteligenci (řečník Jakub Stránský). Můžeme ale také přeskládat priority škol a zaměřit se místo pravidelných písemek na hodnotové vzdělávání (Linda Jandejsková).

Domácí vzdělávání a skauti. Jak nám to pomůže?

Své děti můžete též zapsat do skautského oddílu, jelikož skauting v posledních přibližně deseti letech v České republice zažívá velký boom a na zapsání některých oddílů dokonce existují i několikaleté čekací listiny. Proč? Skauting totiž dbá na hodnoty, které jsou k přežití v dnešním světě (a třeba i korporátním světě) nezbytné, jak ve svém talku uvedl ředitel Skautského institutu v Praze Miloš Říha. Jedná se například o umění spolupráce nebo zodpovědnost. A pokud si tyto hodnoty nenosíme z našich rodin a nemáme možnost na nich zapracovat ani ve škole, pak nám nezbývá nic jiného než se porozhlédnout po nějakém jiném místě, kde nám bude umožněno na nich zapracovat.

„Studenty kategorizujeme podle velikosti IQ, pro úspěch je však daleko zásadnější, jestli jsme vytrvalí a odhodlaní.“

Toužíte po tom, zcela se oprostit od školy jako instituce? I to je možné, a to díky domácímu vzdělávání. Legislativa umožňující rodičům vyučovat své dítě individuálně navíc v Evropě není samozřejmostí, například v sousedním Německu domácí vzdělávání povolené není. O tom, že domácí vzdělávání může skvěle fungovat, i když vám doma běhají čtyři děti ve třech různých věkových kategoriích, a k tomu ještě vyučujete na univerzitě, ve svém skvěle připraveném talku ukázala Irena Kašparová. Ale pozor, domácí vzdělávání musí být to nejlepší nejen pro vaše dítě, ale i pro vás. „Domácí vzdělávání je skvělé pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče,“ zdůrazňovala ve své přednášce Irena Kašparová.

I když se přednášky většinově týkaly období povinné školní docházky, jedno je nepopiratelné – pokud se nám český vzdělávací systém podaří zreformovat do takové podoby, kterou řečníci během večera z různých úhlů nastínili, je zcela jisté, že si chuť učit se a poznávat přeneseme i do dospěláckého života – tedy že nám chuť objevovat svět opravdu vydrží „na celý život“.