5 nejdůležitějších faktů o zdraví, zdravotní gramotnosti a škole

Dnešní článek bude stručný, chceme vám pouze předložit fakta. Fakta, která jsme pro vás jen seřadili tak, aby šla logicky za sebou. Nechceme strašit, ani vám způsobit depresi. Chceme jen upozornit na téma, které bývá při diskuzích o změnách ve školství opomíjeno. A které by možná opomíjeno být nemělo. Protože „Zdraví máme jen jedno“.

Zaprvé, v ČR se sice prodlužuje průměrná délka života, ale tzv. délka života ve zdraví zůstává už cca 50 let stejná

Jak uvádí Zpráva o zdraví obyvatel ČR, „celkový průměrný počet let prožitých ve zdraví byl v roce 2010 v ČR 62 roků. Toto číslo je blízké průměru EU 25. Od roku 1962 se však tato hodnota nezvýšila a prodlužování naděje na dožití tedy spočívá ve zvyšování počtu let prožitých v nemoci. Existuje však řada států, kde je situace mnohem příznivější. Ve Švédsku se ve stejné době prodloužila doba prožitá ve zdraví o 9 let a lidé zde prožijí ve zdraví 71 let, což je o 9 roků více, než v ČR.“

Zdroj: databáze HFA WHO

Zadruhé, funkční gramotnost v oblasti zdraví není v ČR nejvyšší

Dle průzkumu, který byl uskutečněn v devíti státech EU, Češi skončili na předposledním místě, za nimi už byli pouze Bulhaři. Nedostatečné znalosti prokázalo asi 60 % Čechů. Výzkum kromě jiného potvrdil silnou souvislost mezi zdravotním stavem a zdravotní gramotností. Dále říká, že nízká úroveň zdravotní gramotnosti je spojena s rizikovým chováním, horším zdravotním stavem, častější hospitalizací a zvýšenými náklady na zdravotní péči souvisejícími mj. s častějšími návštěvami lékaře. Zároveň byla potvrzena, vcelku očekávaně, souvislost mezi zdravotní gramotností a socio-ekonomickým statusem a vzděláním, což podporuje další segregaci rodin s nižším kulturním kapitálem.

Druhou stranou téže mince je popularita hoaxů a řetězových e-mailů se zdravotní tematikou. Chcete příklad? Jednou z nejsdílenějších zpráv je „Ruský profesor: Cukrovka a rakovina jsou vymyšlené nemoci. Všechno je ve stravě. Peroxid vodíku – všelék? Věřit pohádkám, nebo zůstat v pasti“.

Zatřetí, zvyšující se zdravotní gramotnost prodlužuje délku života ve zdraví

Zjednodušeně to totiž znamená, že jsme schopni získat si zdravotně relevantní informace, porozumět jim, vyhodnotit je a aplikovat. Je prokázáno, že zvyšující se zdravotní gramotnost prodlužuje délku života ve zdraví a zvyšuje jeho kvalitu (více o důležitosti zdravotní gramotnosti v dokumentu). Omezená zdravotní gramotnost naopak snižuje schopnost pochopit a používat základní materiály týkající se zdraví, receptů na předpis, potravinových etiket, článků, brožur a zdravotních pojištění, což může ovlivnit schopnost přijmout odpovídající zdravotní péči.

Kromě toho má zvyšující se zdravotní gramotnost i významné pozitivní efekty v ekonomické oblasti. Logika je jednoduchá – náklady na zdravotní péči by se snížily, což by významně mohlo pomoci řešit problémy financování zdravotnictví jako celku. Speciálně v současné situaci postupně stárnoucí populace v kombinaci s novými, finančně náročnými možnostmi léčby. Samozřejmě ve střednědobém/dlouhodobém časovém horizontu, nicméně v této oblasti krátkodobá jednoduchá řešení neexistují.

Začtvrté, jedním z nejefektivnějších způsobů prevence je výuka ve školách

Je totiž prokázáno, že v dospělém věku je to nesrovnatelně složitější, což je nejlépe vidět na hoaxech a jejich uvádění na pravou míru – studie ukazuje, že čím více se snažíme hoax vyvrátit, tím více utvrzujeme přesvědčené v jejich přesvědčení.

Samozřejmě, obecný trend výuky kritického myšlení ve školách může značně pomoci. Nicméně abychom mohli kriticky myslet, musíme mít alespoň základní znalosti. V tomto případě například základní znalosti o fungování lidského těla, potažmo o vzniku a léčení nemocí.

Zapáté, výchova ke zdraví je již několik let součástí RVP, výsledky jsou ovšem mírně řečeno diskutabilní

MŠMT na celý problém zareagovalo naprosto správně, a to formulací standardů v rámci RVP, jakými dovednostmi mají žáci na konci 9. ročníku v této oblasti disponovat. RVP přitom pracuje s konceptem tzv. minimálních úrovní, kdy zcela správně by mělo zvládnout jednotlivé úlohy minimálně 80 % deváťáků.

Jako cíl zní tento seznam velice rozumně, a i když není dokonalý, v nějaké formě postihuje velkou většinu výše uvedených problematických oblastí. Ovšem připomeňme si celou koncepci RVP – stát prostřednictvím něj pouze nastavuje cíle a nechává na školách, jakým způsobem je naplní. Zároveň si úroveň znalostí a dovedností každoročně testuje na relativně velkém vzorku žáků v rámci tzv. výběrového zjišťování organizovaného ČŠI. Tyto výsledky jsou přitom veskrze pozitivní – za školní rok 2016/17 byla průměrná úspěšnost 60,1 %.

Ve značném rozporu s tím je výzkumná práce „Standardy pro základní vzdělávání – Výchova ke zdraví a jejich evaluace v prostředí pedagogické reality“, která na základě testování necelé tisícovky žáků dospěla k závěru, že již zmíněných minimálních standardů (tj. 80% správnosti) dosahuje 0,55 % žáků. Ano, pouze 5, slovy pět, žáků z celkových 910 odpovědělo správně alespoň na 13 z celkových 16 otázek. Průměrná úspěšnost pak oscilovala kolem 39 %.

Otázkou je, co ČŠI vlastně testuje. Ze zveřejněných úloh se zdá, že Výchova ke zdraví spočívá spíše ve znalosti sportů a sportovců (viz otázky „Ve kterém sportu vyniká Jaromír Jágr?“ nebo „Které sporty patří k zimním olympijským sportům?“). Jasně, s velkou mírou fantazie lze takové otázky považovat za vedení dětí ke sportu, ale je otázka, jestli je to opravdu to, co je v této oblasti skutečně potřeba.

Důvodů neveselého obrázku pak může být celá řada: zařazení „Výchovy ke zdraví“ do tělocviku, což budí dojem, že se školy snažily požadavky dané RVP nějak naplnit, aniž by je to jakkoli zatížilo… Nebo klasické pojetí spočívající v nalejvárně „je potřeba jíst více zeleniny, je potřeba více sportovat“, aniž by se dostatečně vysvětlilo PROČ. Anebo koncept jednotných přijímacích zkoušek, kvůli kterým se děti, a tím pádem i učitelé, soustředí hlavně na ty předměty, které se v nich objevují, a ostatní předměty zůstávají mimo oblast zájmu?

Co s tím?

Nejprve bychom si měli přiznat, že zdravotní gramotnost v ČR je prostě problém. A že školství se z hlediska definovaných cílů začalo ubírat správným směrem, ovšem realita za nastavenými cíli významně pokulhává. Častý argument, že znalosti tohoto typu by měla zajišťovat především rodina, má značné trhliny – jsou prostě rodiny, a není jich málo, které podobné znalosti předat schopny nejsou, a právě v takových případech by měla zafungovat škola.

Bez ohledu na to, který z testovacích průzkumů má pravdu, jestli jsou, nebo nejsou děti o trochu zdravotně gramotnější než jejich rodiče, je nutné začít chápat význam celé oblasti. Proto je potřeba celkově přehodnotit, co je důležitější děti ve škole naučit. Jestli je to dokonalá znalost češtiny, vč. druhů vedlejších vět, nebo spíše předměty spadající pod dříve nazývanou občanskou výchovu. Existuje vůbec něco důležitějšího než schopnost kompetentně se rozhodovat o svém zdraví?

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close