Vázat písmo nebo ne – v čem je pravá podstata věci?  

Proces psaní je předmětem vědeckých studií i vášnivých názorů. Snadno najdeme zastánce psacího písma, nevázaného písma, odpůrce psaní rukou i takové, kteří se vyhýbají novým technologiím a jsou zastánci jedině psaní rukou. Jak to tedy je – má některý názorový proud větší pravdu než ostatní? A co to znamená pro děti, které se teprve učí psát?

S názorem, že psaní rukou je příliš zastaralé, se v českém veřejném prostoru tak často nesetkáváme. V USA ovšem přínos psaní rukou musely podpořit vědecké studie. V české kotlině je daleko ožehavějším tématem, jaký typ písma je zaručeně a jednoznačně nejlepší – klasické psací písmo, nebo Comenia Script? Comenia Script je příkladem nevázaného „tiskacího” písma. Existují samozřejmě i další alternativy, jako je Sasoon nebo NNS Script. Každá škola si může zvolit, jakým písmem bude své žáky učit psát, a řada škol tuto možnost s radostí využívá.

Zdroj: piabay.com

Z veřejných diskuzí lze snadno nabýt dojmu, že pokud se člověk naučí psací písmo, stane se automaticky sociálně, emočně i vědomostně zdatnou bytostí, kterou čeká úspěšná a zářivá budoucnost. Takový člověk bude nasávat informace jako houba, bude mít skvěle propojenou pravou a levou mozkovou hemisféru a bude lepším, uvolněnějším a radostnějším člověkem. Pokud se děti tento typ písma nenaučí, automaticky to pro některé znamená, že z nich vyrostou lemplové, rozmazlenci a hlupáci. Vždyť kde bychom jako národ bez psacího písma byli?

Pokud by vázané písmo opravdu mělo tyto téměř magické účinky, které mu část naší společnosti přisuzuje, bylo by to samozřejmě skvělé. Pojďme si však přiznat, že to tak pravděpodobně nebude. Psací písmo, jaké známe dnes, se vyvinulo z čistě praktických důvodů. Není tomu tak dávno, kdy se úřední listiny, a vůbec všechny dokumenty, musely psát rukou. Odtud pramení rigidní podoba písma – mělo být jednoznačně čitelné a podle normy, aby pokud možno nevznikaly omyly při čtení nebo dalším opisu. Když sáhneme ještě o malinko hlouběji do historie, před vynález samoplnícího se pera, bylo praktické na jedno namočení hrotu psát co nejdéle. Postupně tak při psaní vznikala tendence písmena spojovat.

Z veřejných diskuzí lze snadno nabýt dojmu, že pokud se člověk naučí psací písmo, stane se automaticky sociálně, emočně i vědomostně zdatnou bytostí, kterou čeká úspěšná a zářivá budoucnost. Pojďme si však přiznat, že to tak pravděpodobně nebude.

Málokdo dokáže pro psací písmo argumentovat jinak, než že se to tak vždycky dělalo, proto by se to mělo dělat dál. Obecně se také předpokládá, že psací písmo podpoří rozvoj jemné motoriky, zrychlí tempo psaní a porozumění textu. Milý prvňáček tak hned ve škole dostane pořádnou nálož – malé tiskací, velké tiskací, malé psací a velké psací. Nejlépe hned těsně po sobě. Kdo nemá ještě ze zcela přirozených vývojových důvodů uvolněnou ruku, je hned za kocoura a, milá maminko, doma to pěkně trénujte. Pořád to nejde? Tak to se málo snažíte, s takovou to vaše dítě daleko nedotáhne! Kdo má vědecké argumenty, má je velmi často překroucené, zveličené nebo od nejasného zdroje. Obstojným argumentem tak v podstatě zůstává estetičnost psacího písma. Nicméně, pojďme se blíže podívat na to, co o psacím písmu doposud zjistila věda.

Zdroj: pixabay.com

Není od věci jít ke zdroji

Quebecký výzkum vedený profesorkou Isabelle Montesinós-Gelet může na naše téma vrhnout velmi zajímavé světlo. Její tým studoval dovednosti u dětí, které se učily psát tiskacím písmem, psacím písmem a kombinací obou druhů. Její výzkum naznačuje, že největší užitek měly děti z psacího písma. Nejhůře na tom pak byly děti, které se učily kombinaci obou druhů. Přesně tak, jak to u nás v tradičním pojetí stále probíhá. V magazínu Science Daily Montesinós-Gelet také uvedla, že ve výsledku je jedno, jestli děti píší psacím nebo tiskacím písmem, pokud se vyučuje pouze jeden druh písma. Kombinaci obou druhů písem označila za velmi kontraproduktivní metodu, která naopak zpomalila a ztížila rozvoj dovedností v psaní a čtení u dětí z jejího výzkumu. Zabraňovala totiž dětem zautomatizování jedné sady písmen a tím zrychlení psaní. Dětem se posléze hůř zapisovaly vlastní myšlenky.

Po podrobnějším prostudování zmíněného výzkumu je jasné, že ve sporu o vázané či nevázané písmo nevítězí jednoznačně ani jedna strana. Na čem doopravdy záleží, je způsob, jakým je výuka psaní vedená. Nabízí se tedy volit tu nejefektivnější metodu výuky psaní. Pokud je totiž pro rozvoj dítěte nejvýhodnější učit se jeden druh písma, nabízí se jako nejpraktičtější řešení písmo nevázané alias tiskací, které bude velmi pravděpodobně pro většinu lidí v budoucnu nejsrozumitelnější. Elegance psacího písma jistě najde své uplatnění v uměleckých oborech, nicméně jako komunikační prostředek se zdá být stále více zastaralé. Jaké písmo by se děti měly učit dle vašeho názoru?

Související články

One Comment

  1. Dobry den,
    ucim genetickou metodou, ktera nabizi velke tiskaci pismo pro cteni i psani, male tiskaci jen pro cteni a dale psaci male i velke pismo pro psani i cteni.
    V dobe pocitacu, tedy v zrychlenem vnimani skutecnosti vnimam psani jako klidnou cinnost. Ale zase plati jak pro koho.
    Nemuze to byt nikdy stoprocentni platne pro vsechny.
    To je muj nazor.
    Mgr. Jana Lassakova

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close