Montessori pedagogika pod lupou vědy

Montessori vzdělávání je opředeno mnoha mýty a předsudky. Mezi ty nejčastější patří přesvědčení, že jde o nový trend mezi alternativně smýšlejícími rodiči. Zároveň je tato metoda výuky často považována za drahou, elitářskou a velmi volnomyšlenkářskou. Podobné názory však nemohou být dál od pravdy. Montessori pedagogika se zrodila na přelomu 19. a 20. století, má velmi striktní pravidla a výzkumy ukazují, že je dokonce levnější než výuka v běžné státní škole. V čem tedy spočívá úspěch této progresivní pedagogiky a co o její efektivitě vypovídají vědecké studie?

Píše se rok 1907 a v srdci Říma se otevírá první Casa dei Bambini (Dětský dům) pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin převážně chudé dělnické třídy. Předškoláci přicházejí každý den za rozbřesku, zatímco jejich rodiče míří na ranní směnu do špatně placených zaměstnání. V Itálii se jedná o první celodenní centrum pro děti, jež slaví neočekávaný úspěch. Už v roce 1911 se otevírá první Montessori škola v USA. Není divu, neboť za revolučním projektem stojí Maria Montessori, vizionářka a inovátorka, která zažité společenské stereotypy rozhodně neboří poprvé.

Maria Montessori patří mezi první ženy, jež se mohou chlubit titulem z dosud výhradně mužského oboru, medicíny. Na univerzitu ji zprvu nepřijmou, protože je žena. Maria se ovšem nevzdává, během přednášek sedává venku pod okny lékařské fakulty a brzy dosáhne svého – smí nastoupit jako plnohodnotná studentka. Specializuje se v psychiatrii a během své praxe se setkává s „narušenými“ dětmi, jak je většinová společnost označuje. Montessori díky znalosti biologie, navazujícímu studiu filosofie, etiky a nebývalé kuráži ovšem zjistí, že děti nejsou narušené ani nemocné. Jsou pouze zanedbané, protože pocházejí z neprivilegovaných chudých vrstev obyvatelstva, jejich rodiče sami vzdělání nemají a dětem se nevěnují. Skupina údajně idiotických studentů dosahuje po pouhém roce výuky stejných školních výsledků jako žáci z veřejných škol. Jaké zásady Montessori a její svěřence k takovému úspěchu dovedly?

1. Svobodná volba

Jsme na počátku dvacátého století. Ženy ve většině zemí ještě nesmějí volit, penicilin stále čeká na své objevení… a přesto Marie Montessori udělá něco dosud nevídaného a tvrdí, že nejdůležitější ve třídě jsou děti a jejich potřeby, ne učitel, slepá autorita a osnovy. Brzy zjišťuje, že každé dítě potřebuje individuální přístup a že toho lze dosáhnout pouze skrze možnost volby. Dává jim na výběr z mnoha aktivit – čemu se dnes chcete věnovat? Co vás zajímá? Studenti najednou pociťují odpovědnost za vlastní vzdělání a poprvé zažívají, jaké je být respektován. Nalézají chuť do učení a s pedagožkou ochotně spolupracují. A z čeho si vybírají? 

V dnešní době se pracuje s 83 různými, pečlivě předpřipravenými materiály. Skrze ně se děti učí počítat přes desítku, přičemž si vizuálně pomáhají počítáním korálků, pěstují zeleninu, pečují o třídní domácí mazlíčky a poznávají svět zvířat na vlastní kůži, anebo s lingvistickým boxíkem plným barevných symbolů pro různé druhy a funkce slov pomalu objevují svět gramatiky, větné skladby a pravopisu. Možnosti jsou pestré. Žáci pak pracují sami či v malých, věkově smíšených skupinách na různých úkolech, paralelně tedy ve třídě probíhá výuka několika témat najednou. Klasickou frontální výuku, kdy se třicet dětí stejným způsobem ze stejných materiálů najednou učí stejnou látku, v Montessori škole nenajdete.

2. Důstojnost a respekt

Díky svým hlubokým znalostem psychiatrie Maria ví, že děti jsou velmi citlivé na jakékoliv ztrapnění, znejistění či pocit bezmoci. Neopatrné zacházení a traumata, kterými si její studenti v chudinských čtvrtích Říma procházejí, se do dětské duše vrývají velmi hluboko. Montessori pedagogové tedy ctí zásady respektující výchovy a k žákům přistupují jako k plnohodnotným bytostem s jedinečným názorem, problémy i povahou. Pouze skrze důstojné zacházení lze ve třídě dosáhnout důvěry a efektivního vzdělávání.

3. Disciplína a pořádek

Přestože mají Mariini žáci naprostou svobodu volby, pedagožka velmi dbá na disciplínu a pořádek. Každá z tradičně 83 vyučovacích pomůcek má ve třídě určené místo, kam ji dítě vždy po ukončení aktivity musí vrátit. Kromě toho si s materiály nelze hrát, jak se studentům líbí, neboť všechny úkoly mají velmi striktní postup, který je při plnění aktivity třeba dodržet. Tím je zajištěn potřebný balanc mezi svobodou a zdravými hranicemi, bez nichž se žádné vyrovnané dítě neobejde. Tyto návyky školáky vedou nejen k vědomostem, ale i k praktickým schopnostem, jako je sebedisciplína, udržování čistoty a pečování o nejbližší okolí. 

4. Vědecké pozorování

Montessori zpočátku pracuje s dětmi metodou pokus-omyl, neboť nemá pedagogické vzdělání. Z medicíny si ovšem přináší cit pro vědeckou preciznost, a své svěřence tedy objektivně pozoruje. Své postřehy si zapisuje a analyticky je vyhodnocuje. Jaká je atmosféra ve třídě? Kolikrát opakuje Veronica matematické cvičení s korálky, jak dlouho ji baví? Vrhá se Filippo do nových úkolů s nadšením, nebo ke konci týdne ztrácí motivaci? Jsou žáci zdraví a plní energie? Bystrému oku vystudované psychiatričky neunikne žádná změna. Později Montessori metodu zefektivní a pracuje po boku asistenta, jehož úkolem je pomáhat dětem s plněním aktivit, pokud samy o pomoc požádají. Ve zbývajícím čase však asistent sedí na předem určeném místě a věnuje svou plnou pozornost vědeckému pozorování žáků. Buduje si tak přehled o tom, kdy je které dítě dostatečně zběhlé v probrané látce a může se věnovat novým tématům. 

5. Koncentrace a ticho

Ačkoliv Maria Montessori ještě netuší, že její prapravnoučata se dožijí doby, kdy se ticho stane luxusem, který v západních velkoměstech dnes téměř nenajdeme, opět předběhne svou dobu. Všimne si, že hlubokou koncentraci, jíž děti dosahují jen s velkými obtížemi, často doprovází ticho (dnes označované moderním pojmem „deep work“, hluboká práce). Jedním z úkolů Montessori průvodců se tak stává zajistit dětem ticho na práci. 

Pouze když dítě zažije stav plné koncentrace, jež by se dala přirovnat až k meditaci, daří se Marii odstraňovat veškeré poruchy učení, psychózy a jiné nežádoucí chování zanedbaných dětí. Kromě toho se také rychle ukáže, že mnohé podceňované schopnosti, jako soustředěné naslouchání, tiché a obratné pohyby nebo dobrý sluch, které se v tradičních školách ve výuce nijak neprocvičují, lze při zakomponování ticha do výuky skvěle trénovat. 

Mezi další life hacky Montessori pedagogiky patří také práce s vnitřní motivací, naprosté odstranění odměn a trestů, ale i spirituální nauka, kterou do své metody Maria zakomponuje po magisterském studiu filosofie a několika letech života v Indii. Věří, že každé dítě se rodí s jakýmsi posláním, tedy úkolem či vlastností, kterými může malým dílem přispět k lepšímu světu. Na takzvanou „výchovu pro mír“ se zaměřuje zejména v době, kdy Mussolini uzavře její školy a propuká největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva. Objevení vrozeného potenciálu a podporující prostředí k jeho plnému upřímnému žití jsou dodnes hlavním cílem Montessori pedagogického působení. 

Montessori pohledem vědce

Zda se rodíme s posláním, nebo jsme čistě náhodný shluk atomů, na to dnešní věda odpověď nemá a troufám si říci, že ještě mnoho století mít nebude. Většinu pilířů Montessori metody už ale psychologové výzkumu podrobili a přišli s několika zajímavými zjištěními. Progresivní směry pedagogiky si v českém prostředí často spojujeme s vysokým školným. Studie amerických vědců ovšem prokázala, že Montessori metoda je ve srovnání s běžnými státními školami v regionu dokonce levnější v průměru o 3 000 dolarů ročně za každého žáka. Není se čemu divit, pokud si vzpomeneme na to, že metoda byla vyvinuta pro děti z chudých poměrů a první Dětský dům stál v jedné z nejchudších čtvrtí Říma. 

V Čechách si paradoxně za Montessori výuku připlatíte, většina ze škol i školek je soukromá, ačkoliv už se pomalu zakládají i státní instituce. Neplatí ovšem rovnice státní instituce = vzdělání zadarmo, rodiče často platí za Montessori výuku od pár stovek po desítky tisíc měsíčně. Výše školného se samozřejmě v regionech liší a pouze výjimečně narazíte na školu, kde rodiny nemusejí platit téměř žádné příspěvky ani školné. Mnohdy však i rodiče dětí ze státních škol musejí sáhnout hluboko do kapsy a platit takzvaně dobrovolný příspěvek na pomůcky či asistenty pedagogů. Mnoho námi oslovených rodin přiznalo, že o těchto poplatcích předem neměly tušení. Vždy se proto vyplatí při zápisu či návštěvě školy téma financování otevřít a nebát se na cokoliv zeptat.

Další menší výzkum se věnoval dopadu této metody na kognitivní a sociální vývoj dítěte. Autoři se zaměřili na nejrozšířenější stupně věkově smíšených Montessori tříd, tedy předškoláky (3–6 let) a první stupeň (6–12 let). Vybrali si město Milwaukee, kde tamní Montessori škola přijímá žáky na základě náhodného losu, aby nikoho neznevýhodnila. Ti, kteří přijati nebyli a nastoupili do státních škol, tvořili kontrolní skupinu. Pětileté Montessori děti měly lepší výsledky v měření kognitivních schopností nutných pro nástup do školy – rozpoznávání rozdílů mezi písmeny a slovy či matematické základy. Jejich náskok oproti ostatním předškolákům se v pozdějších letech ovšem téměř vytratil. 

Důležitější se tak zdají výsledky dvanáctiletých Montessori žáků, kteří vykazovali v porovnání s ostatními dětmi mnohem vyvinutější smysl pro komunitu a sociální dovednosti. Během konfliktů častěji volili pozitivní a asertivní odpovědi, zatímco kontrolní skupina reagovala většinou pasivně. 

Například, pokud dítěti někdo zasedl jeho místo v autobuse, Montessori přístup velel situaci diplomaticky řešit a poprosit dotyčného, aby si přesedl. Studenti z jiných škol měli tendenci se konfliktům vyhýbat a beze slov hledat jinou sedačku. V polarizované společnosti se děti bez schopností jako otevírat nepříjemná témata a umět komunikovat vlastní potřeby do budoucna neobejdou. Další objevy této studie, třeba umění psát kreativnější a komplexnější texty, už tedy nejsou žádným překvapením.

Jako velmi efektivní  rozhodnutí Marie Montessori se rovněž ukazuje eliminace odměn a trestů, protože v dlouhodobém měřítku mohou zkazit zájem a radost i z původně příjemných aktivit. Během experimentů byla skupina dětí odměněna pokaždé, když při učení použila barevné zvýrazňovače. Kontrolní skupina mohla barvy používat, kdykoliv se jí zalíbilo. Na konci studie používala první skupina, která za podtrhávání pravidelně dostávala materiální odměny, zvýrazňovače výrazně méně často. Vnější motivace tedy nezafungovala. Další výzkumy také prokázaly, že vnější odměny dlouhodobě snižují kreativitu žáků. 

Výběr školy

Pokud vás Montessori nadchlo, můžete své dítě umístit do Montessori prostředí už od školky, tento pedagogický směr se totiž věnuje dětem prakticky od narození až po dospělost. Pro rodiče batolat se hodí kniha Montessori batole, která vás provede základními principy výchovy našich nejmenších. Je ovšem prokázáno, že čím později dítě do Montessori vlaku naskočí, tím menší pozitivní dopady na ně výuka bude mít. V prvních letech života jsou děti jako houba, která nasává všechno, co se kolem ní děje. Maria Montessori toto období nazývala „druhá embryonální fáze“. Pokud nastávající matka v těhotenství zažívá stres nebo pije alkohol, negativně tím ovlivní budoucnost svého potomka. S výchovou v prvních letech života se to má stejně – psychické škody mohou být trvalé.

Dávejte si také pozor na rozdíly mezi názvy jednotlivých škol – některé plně následují Montessori metodu přesně v té podobě, v jaké ji její duchovní matka Maria předala svým kolegům. Takové školy zaměstnávají pouze pedagogy s certifikací pro výkon povolání průvodce či asistenta Montessori. Pokud má škola v názvu pouze „s Montessori prvky“, znamená to, že metodu neaplikuje v plném rozsahu, anebo ji kombinuje s dalšími pedagogickými přístupy. Nijak to nevypovídá o kvalitě takové školy, nelze dělit na „horší“ nebo „lepší“ Montessori přístup. 

Je ale důležité vzít v potaz, že vědecky dokázané pozitivní dopady Montessori pedagogiky nejsou v případě institucí „s Montessori prvky“ zaručené a mohou se dostavit v mnohem menším měřítku. Mnohdy je však vřelá osobnost učitelů a nadšení průvodců mnohem důležitější než jakýkoliv certifikát. Nebojte se tedy hodně ptát a školu společně  se svým potomkem osobně navštívit. Opravdu dobré pedagogy poznáte, pokud budete mít na paměti slova Marie Montessori:

“To stimulate life, leaving it free, however, to unfold itself – that is the first duty of the educator.” (Stimulovat život, ale přesto ho nechat, aby se rozvinul sám. To je první úkol pedagoga.)