Rozdíl mezi školou a domácím vzděláváním je obrovský. Je možné najít v současné situaci alespoň kompromis?

Už to budou dva měsíce, co byly po celé republice zavřeny školy. Rodiče i děti zažívají něco, co dosud neznali, a je to pro ně pochopitelně velmi náročné. Pro rodiče domácí výuka často znamená skloubit zaměstnání s výchovou a vzděláváním, pro děti naopak mimořádné prázdniny, které si chtějí užít a během nichž nechtějí trávit čas nad učebnicemi. Ideální by bylo najít kompromis, který by vyhovoval oběma stranám, ale školy se tomu trochu brání. I pro ně je tato situace velkou neznámou.

Nešťastná podoba současného vzdělávání

Prostřednictvím elektronického dotazníku jsem na sociálních sítích oslovila celkem 1200 rodičů, abych zjistila, jak u nich domácí vzdělávání vypadá, jak ho zvládají a jak se k němu staví děti. Odpovědi byly vesměs podobné. Rodiče se snaží o vypracování značného množství úkolů, které škola zadává a elektronicky rozesílá. Nezbývá tu prostor pro další společné činnosti, protože pracovní listy zaberou až několik hodin denně. Značná část rodičů pokračuje s výukou i o víkendu, protože kvůli plnění vlastních pracovních povinností nemohou učení věnovat dostatek času ve všední dny. S úkoly mnohdy tápou, zdržují se nejasným zadáním…

Děti tento systém pochopitelně příliš nebaví. Není pro ně zajímavý, nemají žádné odreagování v podobě přestávky. Současná situace odhalila hned několik nedostatků českého školství. Tím, který považuji za nejzásadnější, je absence kritického myšlení u starších žáků. Ti se nejen neumějí učit sami, ale nedokážou si ani z předkládaných informací vybrat ty relevantní, protože jim po celou dobu studia učitelé předkládali pouze samotné učivo.

Domácí vzdělávání je svobodné

Momentálně je v České republice přibližně 2500 dětí, které jsou z nejrůznějších důvodů v domácím vzdělávání. Pro ně se v této situaci nic nezměnilo a pokračují dále podle svých návyků. Rozdíl ve vzdělání těchto dvou skupin je ale markantní. Samozřejmě ne ve všech případech, existují rodiče, kteří si pouze přenesli školu domů, ale těch není mnoho.

Převažuje způsob svobodného vzdělávání, který nezahrnuje pracovní listy, učení se několik hodin denně, ani pozici rodiče jakožto učitele. Tyto děti jsou pravidelně přezkušovány v kmenové škole, kde pedagogové posuzují, zda jejich znalosti odpovídají školskému a rámcovému vzdělávacímu programu, nejde tedy o unschooling.

Děti se učí běžným životem, praxí, hrou. Poznávají a samy kladou otázky. Samozřejmě se ne vždy vyhnou látce, která jim není příliš blízká, ale ta tvoří pouze zlomek jejich vzdělávání. Učí se, protože se učit chtějí.

Dá se najít kompromis?

Začít s domácím vzděláváním uprostřed školního roku, a to navíc proti své vůli je takřka nemožné. Přesto se najdou způsoby, jak docílit kompromisu, který bude přijatelný pro všechny. Výše jsem podotkla, že se „domškoláci“ učí, protože se učit chtějí. To samozřejmě není doménou pouze této skupiny. Každé dítě se učit chce. Bohužel mu na to kvůli množství úkolů často nezbývá energie.

Jak jsem z výzkumu zjistila, téměř každá škola je nakloněna iniciativě rodičů a nelpí za každou cenu na zadáních, která sama předloží. Tuto formu volí proto, že je nejjednodušší, nikoliv nejlepší. Můžete se zkusit domluvit na způsobu, který vám bude vyhovovat. Není možné začít ze dne na den učit dítě svobodně. Neznáte to vy ani děti. Ale není těžké spojit procházku lesem se sběrem bylin, ze kterých potom vytvoříte herbář; pozorovat ptáky nebo hmyz a snažit se určit jejich druh. Příroda na jaře je na výuku přírodopisu přímo stvořená. Kromě toho můžete s malými dětmi procvičovat matematiku nebo angličtinu při běžných činnostech, není nutné u toho sedět u stolu. Fyzikální pokusy se staršími školáky zaujmou i vás. Rozhodně víc než teorie v učebnici.

Není to lehká situace. Pro nikoho z nás. Ale věřím, že existují způsoby, jak si ji zpříjemnit a vytěžit z ní maximum. Další inspiraci můžete hledat také na stránkách, které provozují rodiče dětí v domácím vzdělávání.